JEŽEK BEZ KLECE

1.8.2001:
Odjezd vlakem s kolem za J.K. a L.D. do Č. Ve vlaku mne zaujala nastoupivší skupinka skautů. Děti vyváděly, jejich vedoucí chodil vlakem v černých brýlích a takovou dost bytelnou hůlkou dětičky mlátil hlava nehlava za každé sprosté slovo. Divná výchova. Takoví jako on končí v důchodu s pytlíkem bonbónů před základní školou.
Večer trocha kolového ježdění, večeře v restauraci, dvě pivka a hybaj do spacáku.

2.8.2001:
Ráno ti dva vyrazili směrem jih, já směrem domov. Spokojeně uháním krajinou a najednou tlačím! Teda - kolo. Stal se na místě neopravitelný karambol ve vesnici (taková malebná díra po granátu), která zneužívala toho, že skrz ní vede hlavní silnice a obsahovala neskutečné množství hospod. Zavolal jsem odvoz a nechal se během čekání také zneužít.

3.8.2001:
Tak se nám na TV obrazovky zase vrátí hvězdička. Dětičky budou mít alespoň lepší přehled o tom, které programy jsou zajímavé a na které se nemá cenu dívat, anóbrž to bude nuda. Stejně by mě zajímalo, kdo rozhoduje o tom, co je a co není brutální. Mně připadají strašně brutální všechny ty Esmeraldy, Kasandry, Rosalindy, atd. Tam bych dal těch hvězdiček aspoň patnáct.

4.8.2001:
Při nezajímavé instalaci jakéhosi počítače jsem náhodou juknul z okna na náměstí (v sobotu odpoledne bývá liduprázdné) a uviděl jsem věc nevídanou. Plné náměstí Velorexů! Pestře pomalované plachtoví a na všech byla čísla (asi nějaký závod). Superkoníček.

5.8.2001:
Jsem již delší dobu některými rodinnými příslušníky jemně manévrován a nenásilně tlačen k tomu, abych pořídil psa. Zatím odolávám a pevně stojím na pozicích odporu. Jak napsal Jirásek: "Proti všem!" (aby to pak nebylo "O nás bez nás"). Jediné zvíře, které bych přežil a dokonce chodil i venčit, je želva. Korzovali bychom, aportovat bych ji učil, dávala by pac...
Už vlastníme andulku, tedy konkrétně anduláka. Myslel jsem, že to bude neškodné zvíře - sedí v kleci, občas zobne do zrní, atd. Ošklivě jsem se zmýlil. Že dělá nepořádek, rozhazuje peříčka a nechce se učit mluvit, to bych přežil. On se ale bleskově naučil věrně napodobovat zvonění mého mobilu. Lítám k telefonu a zjišťuji, že to byl pták. Potvora jedna poťouchlá!

6.8.2001:
Volal D.K. z H. a nutí mě, abych s ním jel vodu. Slíbil jsem. On nikdy v lodi neseděl, já zkušenosti chabé, to bude paráda. Sledujte denní tisk, pokud se tak objeví dvě mrtvolky vyplavené na břehu Sázavy, již nemá cenu na tyto stránky vstupovat.

7.8.2001:
Mezinárodní zdravotnická organizace dodala do Afriky několik vagónů prezervativů. Aby černoškové věděli, jak na to, nechala k nim vytisknout letáček s návodem k použití. Celá akce ale ztroskotala, protože ti, kteří měli prezervativy rozdávat, přicvakli návody k prezervativům sešívačkou přesně uprostřed balíčku. Asi je nikdo nepoučil, na co ta guma je.
Kdysi dávno kolega-chemik J.D. jímal vodík do prezervativů, protože obyčejné balónky měly moc velké póry. Pozval mě na nákup. Přišli jsme do krámu a on požádal mladou prodavačku o 200 prezervativů. Chudinka málem omdlela, ale srdnatě je začala přepočítávat. J.D. ji pak dorazil větou: "A dejte mi je na paragon!" Zajímalo by mě, co si myslela o našem zaměstnání.

9.8.2001:
Celý den lítám po městě a sháním potřebné proprietky na vodu. Tam půjčit to, tam zas ono a vedle ten zbytek. Večer mám všechno pohromadě.

10.8.2001:
Celý den pršelo, těšil jsem se, že si tu vodu D.K. rozmyslí. Odpoledne vyjasnění, D.K. vytrval. V šest večer vyjíždíme, na prvních sto metrech jsme vlivem zmatenosti kormidelníka najezdili asi kilometr. Pak jsem se to trošku naučil a už jsme jeli rovně. Těsně před cílem první etapy se podařilo D.K. nás při vyjíždění od břehu převrátit (ještě že jsem jeho karambol zpozoroval při zrodu a včas z lodi vystoupil na mělčinu). D.K. vyrobil skoro perfektního eskymáka.

11.8.2001:
Od rána znovu v lodi, tentokrát žádné koupání, až do cíle pohoda. Posledních pár kilometrů řídil D.K. a vůbec ne špatně. Večer přesun k P.M. do Č., tam zjištění, že v zavřené hospodě si těžko mariáš zahrajeme, následoval přesun do Š., D.K. po cestě pořád brblal, že se mu chuťové pohárky kývají ze strany na stranu a křičí: "Polej nás, polej nás!"

12.8.2001:
Zhodnotili jsme výlet, konstatovali, že to bylo dokonalé a že to příští rok zopakujeme. Ať žijeme my, vodáci!

13.8.2001:
Narazil jsem na statistiku o délce a frekvenci soulože u různých národů. Na prvních místech byli Brazilci a Italové s 30-50 minutami a 50-130 opakováními za rok (vejtahové!). Češi se nikde neumístili! Buď je to tím, že se nechceme chlubit, jak jsme dobrý, nebo si nechceme tuto činnost zošklivit častým opakováním a zbytečným prodlužováním.

14.8.2001:
A ještě jedna statistika: V žebříčku technologicky nejvyspělejších zemí nám patří 21. pozice (to není vůbec špatné na to, že jsme teprve před pár lety vyhnali rudou jízdu od moci). První je Finsko, pak USA a Švédsko.
Vedle byla ještě jedna tabulka, která ukazovala průměrnou cenu protelefonované minuty. Nejdražší to mají v Gambi, my jsme na sedmém (!!!) místě, před nás se dostaly pouze státy jako Nikaragua, Togo a takový podobný. Chvalte Telecom, kudy chodíte.

15.8.2001:
V Anglii prý spousta pubertálních a postpubertálních dívčin věří, že neotěhotní, pokud po nechráněné souloži vypijí sklenici mléka nebo si několikrát povyskočí! S tím skákáním bych to ještě pochopil, asi chtějí něco z těla vyklepat, ale to mléko? Já v Anglii nebyl, kdo tam pojedete a uvidíte hopkající postavu s čtvrtlitrákem v ruce, vyfoťte.

17.8.2001:
Odjíždíme pod stan. Jedu s A.Č., ostatní jedou dalším autem. Podle A.Č. existuje na světě pouze jeden výborný řidič, a to je on. Ostatní jsou oslíci a podobná jiná zvířátka. Po dojezdu jsme zjistili, že si P.S. půjčil tak malý stan, že se tam vejdou pouze na výšku. Večer déšť, náš stan nepromokl.

18.8.2001:
Ráno zjištění, že to co si půjčil P.S. není stan, ale bazének. Sušení věcí, přesun do O., po cestě několik oslíků, prohlídka, přesun zpět, zase oslíci, koupačka.

19.8.2001:
Odjezd domů, po cestě jsem určitě zaspal spoustu oslíků.

20.8.2001:
Zase den - blbec. Je smutné po devítihodinové tvrdé práci zjistit, že vše bylo na nic kvůli ignoranci jedné světové firmy. Do postele jsem položil tělo dlouho po půlnoci s pocitem hluboké marnosti.

21.8.2001:
Po pár hodinách spánku mě surovým způsobem (telefonem) vzbudil J.B., prý že nefunguje ani jeden počítač. V deliriu jsem to spravil, bouřky jsou hrozný neřádi.

22.8.2001:
Už začal tvrdý atak na dítka školou povinná, různé markety se zásobily obvyklým kýčem, který prý školáci potřebují pro své studium. Už nekoupíte obyčejnou tužku, pokud nebliká, nesvítí nebo nejódluje, není to tužka.

23. - 30.8.2001:
Nedostal jsem se k počítači, nemohl jsem psát Ježka, všechny zážitky se s postupným odumíráním mozkových buněk vytratily. Mozkové silencio.