JEŽEK BEZ KLECE

1.9.2003:
Po vzoru některých státních zaměstnaců vyhlásil "Ježek bez klece" výstražnou hodinovou stávku. A požadavky? Po katastrofální neúrodě chce dotovaná jablka kilo za padesátník, zadarmo léčivý pilník na bodliny, zvýšení doby zimního spánku na úkor pracovní doby a odstoupení ministra Ježury z funkce. V případě nesplnění požadavků už ani nepíchne!

2.9.2003:
Ještě se vrátím k výstavě O.Š. Procházel jsem, procházel a nejadnou buch! Jeden z obrazů mě docela dostal. Koukněte na něj, fotka ale vůbec neukazuje skutečný vzhled. To chce vidět naživo.

3.9.2003:
Prezident Václav II. nám postonává! Neměli by alarmovat vídeňské chirurgy a Dagmar? Ta má se sezením u postele smrtelně nemocných bohaté zkušenosti.

4.9.2003:
Na četné dotazy musím reagovat: Já jsem nestávkoval, posunul jsem se do role stávkokaza. Proč? Jednak mi nikdo pořádně nevysvětlil, proti čemu bych stávkoval, a jednak nemám rád organizované akce. Raději mám dobře probíhající chaos.

5.9.2003:
Zajel jsem pro příbuzenstvo na letiště. Dorazil jsem trochu pozdě. Ať mi to sakra někdo vysvětlí. Jak to, že letadlo odletí z výchozího místa o půl hodiny později (potvrzeno mobilem) a na místo určení dorazí o dvacet minut dřív? Tak to mi hlava nebere. Stáhnout padesát minut, z toho by si naše drahé dráhy měly vzít příklad.

6.9.2003:
Brzo ráno jsme vyrazili obrovským autem na svatbu M.H. Ubytovali jsme se v lázeňském komplexu s krásným názvem "Smraďavka" (jsou tam sirné prameny), hodili se do gala a mazali na místní zámek na obřad. Tradiční průběh, žádné zbytečné prodlužování, decentní. Na závěr si oddávající připil deckou bílého s novomanželským párem (bylo trošku vidět, že těch svateb už měl od rána několik a že se mu to líbí).
Pak klasické focení a čekání, až se nafotí ti důležití. Při čekání jsme se s V.H. a M.H. srdnatě osvěžovali.
Opožděný oběd, příbuzní se navzájem okukovali ("Nemaj náhodou v rodině debila?"), dal jsem se do kupy s kameramanem a rozjeli jsme živou debatu. Postupně si přisedávali další a další příbuzní, byl to docela hukot. O půlnoci nás vyrazili z hospody, prý je nás už málo.
Přesunuli jsme se do vedlejší občerstvovny, přešli jsme na bavoráky. Když nás obsluha viděla, přestala fernet schovávat po každé objednávce do ledničky, protože to stejně nemělo cenu. Když nás vyhodili i z této restaurace, navštívili jsme třetí (a zde poslední). Zde již obsluha rezignovala, poprosili nás pouze, abychom při odchodu zhasli. Zhasli jsme a přesunuli se do hajan.

7.9.2003:
Brzo ráno mě probudily vřeštící děti. Konstatoval jsem, že sako, které jsem si koupil, je šito z nějaké divné látky. Vždycky, když ho mám večer na sobě, tak mám druhý den ráno kocovinu. Po nutném sbalení a občerstvení jsem se vydali na prohlídku nedalekého hradu. Prohlídka parádní, pouze závěr se nepovedl. Paní nás zavedla do napodobeniny pyramidy, postrašila nás záhadnou historkou a v nastalém tichu upustila na zem ohromný svazek klíčů. Všichni se ukrutně lekli, já také. Já ale narozdíl od ostatních zrovna čučel do tmavého výklenku, ze kterého prý vychází bílá paní. Při úleku jsem hradnímu pánovi hlavou trošku poboural pyramidu a nakopnul prastarou mumii.
Po prohlídce jsme u novopečené tchýně dostali oběd. Postavila přede mě spoustu lahví slivovice různého stáří, prý abych ochutnal a porovnal. Ochutnal jsem jednu, zbytek jsem odmítl s dovětkem, že si chuť ostatních domyslím.
Následovala prohlídka místního zámeckého parku. Koukali jsme na cizokrajné stromy, divoké ptáky a přehlídku fuchsií. Nachodil jsem asi maraton a ke konci se mi to už moc nelíbilo. Ani páva mi nedovolili chytit si k obědu. Rozloučení a odjezd.

8.9.2003:
Vstával jsem v půl čtvrté (!!!) ráno a šel instalovat počítač do E. Při vstupu do budovy na mě trošku pískal a blikal alarm. Ignoroval jsem ho, čekal jsem do 5 minut policii s obuškama v ruce a ostře tasenými pistolemi. Až do rozbřesku se však nedělo nic. Ani se nevzbudili. Jenom ráno nadával V.K., že mu něco odporného v noci tvrdil mobil (něco jako vloupání), tak ho vypnul a usnul. V polodelíriu jsem dodělal svou práci a zavčasu zmizel.

13.9.2003:
V dubnu jsem si objednal nové vchodové dveře. Prodavači, lační výdělku, mě natlačili do nějakých superdveří. Prý se přes ně nikdo neprobourá, neprohoří, neprofetuje a bůhví co ještě nepro... Jejich šířku jsem odhadl od oka. Jenom jsem musel chvilku pantomimicky naznačovat, kam se dveře otvírají, prodavači pak s dávkou despektu usoudili, že by měly být pravé. Skočil jsem jim na SUPER slevu a dveře zaplatil. Nasoukal jsem je do auta a odvezl domů. Bohužel byly o pár centimetrů větší. Vrátil jsem je s ujištěním, že ty správné budou do týdne. Pořád nebyly, až včera jsem dostal hlášku, že už konečně jsou na skladě. Optimisticky jsem se pro ně přiřítil. Prodavač půl hodiny lítal po skladě, pak po telefonu seřval několik lidí, kteří si ty MOJE dveře pět minut přede mnou odnesli a oznámil mi, že budu muset zase TÝDEN počkat. Snad je dostanu pod stromeček.

16.9.2003:
Nahromadilo se mi tolik věcí a papírů na stole, že jsem se jal uklízel tento nepořádek. Popíši vám průběh, berte to jako návod.
Nejdřív jsem roztřídil papíry podle stáří - pod 3 měsíce a nad 3 měsíce. Pak jsem všechno starší než 3 měsíce bez čtení vyhodil do koše (když to nebylo nutno vyřídit do teď, nebude to nutné vyřídit nikdy). Hromadu mladší než 3 měsíce jsem roztřídil na papíry starší než 1 měsíc a papíry mladší než 1 měsíc. Papíry starší než 1 měsíc jsem také vyhodil do koše, ovšem předtím jsem je přelétl očima, abych věděl, co vyhazuji. Papíry mladší než jeden měsíc jsem uložil k dalšímu třídění za 3 měsíce. Hromada se redukovala asi na desetinu.
S věcmi nepapírového původu byl větší problém. Nejdřív jsem musel sehnat velkou krabici, do té jsem všechno naházel a uložil na půdu k ostatním bednám na věčné časy a nikdy jinak.
Není nad to, mít čistý stůl!

18.9.2003:
Po úterní akci "Čistý stůl" jsem se vrhnul do akce "Čistá učebna". Nashromáždil jsem všechny předměty doprostřed místnosti, pak je nahrnul ke skříni a začal můj oblíbený boj "Jak dostal do přeplněné skříně ještě jednou tolik věcí". Boj jsem vyhrál.

19.9.2003:
Pokusně jsem začal chodit pěšky. Jednak abych žil zdravěji, jednak jsem hrozně lakotný člověk a je mi líto benzínu. V tento překrásný pozdně letní den jsem načochtal asi dvacet kilometrů a dost mě to poznamenalo. Asi budu raději jezdit autem.
Večer jsme si s T.N. pohodově zahráli karambol (většinou jsem vyhrával).

20.9.2003:
Vrhnul jsem se na očistu akvária (sakra, není toho uklízení v poslední době nějak moc?). Vyškubal jsem květenu, nalil čerstvou vodu, upravil její vlastnosti různými chemikáliemi a vrátil rybičky. Nebyly z toho moc nadšené, že jsem jim zlikvidoval oblíbené schovávačky a obohatil život o několik jim neznámých jedů. Až do večera odmítaly cokoli baštit a některé občas na protest plavaly bříškem nahoru. Pak si to rozmyslely a už je vše ve starých kolejích.

21.9.2003:
Kutil jsem doma něco malého s elektrikou. Získal jsem pro sebe a pro vás jednu radu: Až budete strkat prsty do elektrické zásuvky a spojovat kabely, vyžeňte všechny příbuzné z širokého okolí. Mohlo by je začít zajímat, proč nejde televize a jít se přesvědčit, jestli nespadly pojistky.

22.9.2003:
2.října bude dělat firma S. na našem náměstí velkou šou. Hudba, popkorn zdarma, slevy na zboží, atd. Co je ale hlavní, přivezou na náměstí monopost Jordan (pro ženskou část populace: je to vůz formule 1). Asi se připojím k davu čumilů a budu taky okukovat. Popkorn já nerad.

26.9.2003:
Úplnou náhodou jsem získal lístek do H. na Divadlo Járy Cimrmana - Afrika. Dorazil jsem téměř přesně, musel jsem předtím ještě cvičně spravit dva počítače. Divadlo bylo klasické hraní si s češtinou, upřímně jsem se bavil. O rauchpause jsem narazil na žíznivého D.K. urychleného směr nejbližší bar. Byl jsem smeten lavinou, najednou jsem se ocitl u barového pultu poblíž D.K., podávajícího mi pivo. Nepohrdl jsem a bleskově požil. Začátek druhé půli jsem bez problémů stihl. Po představení večeře. Při ní mě J.D. upozornila na jeden zajímavý aspekt - kdykoli jsem s ní na večeři, dávám si něco mrtvého v bramboráčku. Asi je to tím, že v závodce nic takového nedostanu.

27.9.2003:
S M.H. (to je ten starší) jsme si udělali odpočinkový víkend. Odjeli jsme do H.B. a hráli několik hodin bowling. Porazil jsem ho, hada, až v poslední hře. Pak přepadovka sestřičky ("Tady nás máš, dneska u Tebe budeme bydlet!") a přesun do místní občerstvovny. Vnesli jsme mezi místní trochu kultury a šli v pohodě spát.

28.9.2003:
Ráno mě probral jeden z velkých psů, kterému se zachtělo tance na mé ztrouchnivělé skořepině. Snědli jsem, co se dalo a přesunuli se na pouť do S. Pochodili jsme, pokoukali, s Vietnamci pohovořili (M.H. investoval do dalekohledu mírný obnos, což se mu později ve vlaku vymstilo jeho rozpadem na subelementy), restauračně poobědvali a využili milých služeb Českých drah k přesunu domů. Malá mezizastávka u H. na občerstvení. Doma jsem si pustil můj oblíbený pořad - ukecané rybičky - a usnul.

29.9.2003:
A zase trocha sexu: Podle nových výzkumů jsou prý nejvýkonnější Maďaři, do vyšších pozic se hrnou studení Angličané (Angličanky jsou prý pravé dračice!). Zcela propadli Italové, Češi se prý také pohybují na dolních postech tabulky. Mě by zajímala technika výzkumu. Jestli je to pouze orální výzkum, pak to není o sexu, ale o vytahování. A my Češi jsme od přirození skromní.