JEŽEK BEZ KLECE

2.10.2003:
Policistů všude jako pampelišek! Akce "Kryštof" v plném proudu. Spousta mých známých hlásí nákup bločků. Skoro na každém si něco najdou. Tu nezapnuté pásy, tu vysoká rychlost, tu nějaký hardwareový problém, chybějící doklady, atd. Chodím zásadně pěšky a strouhám mrkvičku postiženým.

3.10.2003:
Moje páteční dilema "Co s načatým večerem?" mi bleskově vyřešil D.K. Zavolal, pronesl větu "Nemám co dělat, sežeň lidi na mariáš, za hodinu jsem u Tebe!" a zavěsil. Brnknul jsem J.M., souhlasil s karetním večerem a postěžoval si na problémy s vozidlem. Večer jsme chvilku hráli, týdenní pracovní únava se ale podepsala na všech přítomných, brzy jsme to rozpustili.

4.10.2003:
Nastoupili jsme s J.Č. (nová perspektivní námezdní síla) k M.H. na tahání kabeláže. Bohužel se při prvotním odhadu vzdáleností M.H. seknul o sto metrů. Vypadá to sice jako malá vzdálenost, ovšem změna z 56 metrů na 156 je už znát. Musel jsem naprudko shánět dostatek kabelů. Pak už jsme se jenom rvali se starodávnou budovou (zkuste něco strčit do stoleté stařenky!), aby podlehla. Nakonec se podařilo.
Večer jsem si vychutnal film "Sedm", je to jeden z nejlepších krváků, který znám.

5.10.2003:
S J.Č. jsme dodělávali nedodělky z předchozího dne. Stařičká budova již rezignovala, nechala nás dělat vše, co jsme si umanuli. Až na občasné odpadnutí kusu zdi velikosti nákupní tašky se nic zvláštního nestalo. Všechno funguje, jak má. Jen mám takový dojem, že natažením kabelů se cena budovy ztrojnásobila.

6.10.2003:
Zpracovával jsem nějaká data u J.H. Tam se mi hrozně líbí. Dostal jsem dvě laskonky, dva banány v čokoládě se šlehačkou, nealkoholických nápojů nepočítaně.
Večer jsem pracoval na počítači, který zpočátku vůbec nefungoval. Po zjištění závady (2 minuty) jsem ho rozfungoval, poklepal si na rameno a chystal se ho vrátit. Chválil jsem ovšem dne před večeří a řval hop před skokem. Další dvě hodiny jsem se pral s myší (neúspěšně).

7.10.2003:
Po dlouhé době jsem navštívil jarmark v Brně, zvaný Invex. První tři hodiny jsme poslouchali s V.V. informační masáže o multifunkčních kopírkách, oba jsme měli hlavu jak pozorovací balón. Pak jsem si sháněl projekční plátno, překvapilo mne cenové rozpětí (5-40 táců). Trocha informací o jazykových programech a hurá k Čímensovi. Stály tam hostesky, každá měla na krku pověšený jiný typ mobilu. Pokud jste si chtěli nějaký typ vyzkoušet, hosteska se k vám hluboce naklonila, uchopili jste mobil na kšandě a hráli jste si (s mobilem). Někteří návštěvníci využili momentu předklonu ke studiu hardwaru hostesky, telekomunikační zařízení bylo pouze záminkou ke kukajdě. Bylo tam tolik lidí, že na moje hraní se nedostalo (samozřejmě mne zajímaly pouze mobily, kukajdu mám zakázanou osobním psychoanalytikem).

10.10.2003:
Narychlo jsem musel odjet do J., prohlížel jsem spoustu ojetých automobilů. Na každém jsem našel nějakou hnidu, konečná selekce se nekonala. Musím ještě počkat.
Večer jsme s bandou rozehranou (J.M., V.H., P.S. a D.K.) přepadli sestřičku v B. Jen V.H. po cestě trošku bloudil, navigován J.M. Samozřejmě pak svou dezorientaci zbaběle svedli na mě. Po ubytování (Hoďte spacáky do rohu a jdem!) jsme donutili I.Ch. otevřít předčasně místní hostinec a zahnízdili jsme se k mariáši. Až na občasné drobné hádky (Jak to hraješ, debile?!) pohodová hra, pouze P.S. na závěr podlehl tlaku místních a dal se s nimi do popíjení vaječných kalíšků.
P.S. také naučil J.V. nové kouzelné slovíčko. Cituji:

P.S.: Dones mi jedno pivo!
J.V. A kouzelné slovíčko by nebylo?
P.S.: (po chvilce zamyšlení) Fofrem!

11.10.2003:
Ráno jsem brzo vstával, pořídil jsem nákup pro sestřičku, její rodinku a celé přepadové komando. Moc dobrý oběd, buzení převajíčkovaného P.S. a přesun do H.B. na bowling. Celkem slušně jsme si zahráli, zvítězil J.M. přesto, že to hrál prvně. Pak opět přesun na základnu a mariáš. Večer nám přinesla sestřička až do hostince večeři, chtěla si šplhnout. Podle výrazu mlaskajících a chrochtajících mariášníků se jí to povedlo. Celkem brzo přesun do hajan. Do spacáku se mi v nestřežené chvíli vloudila sestřina parodie psa, její vrtění mě několikrát v noci vzbudilo. Vždycky jsem to zvíře vyhodil, vždycky vlezlo zpátky. Škoda, že sestřička nemá mikrovlnku, já bych toho psa jeho neblahý zlozvyk odnaučil.

12.10.2003:
Ráno jsme si slíbili uspořádat zanedlouho zase nějakou přepadovku, rozloučili se a rozjeli do svých domovů.
Měl jsem doma spoustu neotevřených novin a časopisů, jal jsem se je studovat. Nejdéle jsem se zdržel nad jedním časopisem o mobilech. Technologie se ženou dopředu. Už se těším na mobilní zařízení á la Star Trek. Bouchnutím do hrudi se spojíte s centrálním počítačem a ten Vás spojí s libovolným člověkem kdekoli. U chlapů to nebude problém, ovšem některé ženy by mohly vibrovat ještě deset minut po bouchnutí. U nich bych přenesl bouchnutí na jinou část těla, třeba čelo. Pak bude zajímavá situace "Mohu si od Tebe zavolat?".

15.10.2003:
M.H. mi vyprávěl, jak probíhala operace jeho očí: Nejdřív mu do světel nalili kýblíček rozkapávadla, pak ho kamsi přikurtovali a nařídili koukat na světelný bod. Následně mu půl oka uřízli, odložili do skleničky, laserem obrousili čočky, elektronicky podepsali, skleničkovou část očka vrátili a propustili. M.H. už nemusí nosit okuláry, chodí teď po světě a kochá se reklamami a nápisy, které už teď vidí a raduje se z nového pohledu na okolí.

16.10.2003:
Uspořádal jsem schůzi jakéhosi společenství a měl jsem tu čest této seanci předsedat. Slovo "předsedat" si odvozuji od slova "sedět", bohužel tady jsem celou dobu stál. Tiše a vnitřně jsem nahradil funkci "předseda" funkcí "předstoupa".

17.10.2003:
Tvořím nový vzhled stránek, bohužel se stále nemohu trefit do svých zvrácených představ. Průběh je vždycky stejný - nápad, tvorba, dřina, celkové posouzení, nevolnost, smazání. Sakra práce. Budu muset vypnout můj autocenzurní čip.

18.10.2003:
Opět jsme zavítali na bowling. Házel jsem s M.H. a synkem. Výsledky se trošku zlepšili, ale M.H. je stále o něco lepší. Zase jsem ho porazil až v poslední hře.
Večer jsme šli s M.H. (to je ten starší), M.H. (to je ten mladší), L.H. a L.H. shlédnout fotky ze svatebního obřadu a následné veselice (monogramy jsem si nevymyslel, všichni totiž mají stejný základ příjmení). Chvilku jsme popovídali, porovnali opuchlé palce a vyvrácené prsty a šel jsem spát.

19.10.2003:
Věnoval jsem se údržbě bytu. Nejdřív jsem utáhl žárovku v lustru (ta potvora se povoluje, musím ji dotahovat každé dva týdny, asi moc rychlé elektrony nebo soused nade mnou moc řádí a klepe mi se stropem), sešrouboval jsem do funkčního stavu dřevěný šuplík (kompletní sborka a rozborka, vojenské normy bych nesplnil) a rybičkám udělal radost zvýšením průtoku vody filtrem z nuly na maximum. Pak už jsem až do večera pomáhal slepovat dřevěný domeček (pomáhal je silné slovo, fungoval jsem jako biologický držák, ovládaný hlasem).

20.10.2003:
Úplnou náhodou jsem se nachomýtl k prvnímu dílu pokračování Nemocnice na kraji města. Začal jsem koukání asi deset minut po začátku, děj ani obsazení mě neuchvátilo, koukání jsem skončil dvacet minut po začátku a šel jsem lepit domečky. Další díly už sledovat nebudu, to se raději ulepím k smrti.

21.10.2003:
Házejte konfety, kupujte mávátka, oprašte girlandy, nasaďte veselý obličej, oslavujte! Šepťák se dožil jednoho roku! A myslím, že ten rok byl docela úspěšný. Všichni autoři a přispěvatelé z něj zatím vychovali nezvedeného uličníka, který dloube do všeho a do všech. Dosáhl toho, že někteří potrefení se v noci budí hrůzou a vyhrožují fyzickým napadením (pro příklad nemusíme chodit k dalekým trafikám). Jen tak dále! Ježek přeje svěžest, plodnost a návštěvnost!

24.10.2003:
Byl jsem pozván na mecheche firmy E. na oslavu deseti let založení firmy a zároveň otevření nové budovy. K obědu jsem dostal salát a řízek o výměře 30x30 cm (ani se nevešel na talíř). Pak se servírovaly chutné nápoje a slavnostní projevy. Poznal jsem spoustu nových lidí a s celým zástupem jsem si potykal. Posléze se rozjela bujará veselice s živou hodbou. Netančil jsem, pouze jsem mlel pantem. Po půlnoci jsem musel utéct.

31.10.2003:
Málem jsem přišel o auto. Zastavil jsem se u H. pro nové pneumatiky, zaparkoval jsem auto u takového trojúhelníku. Nade mnou zaparkoval divný chlapík starou Octavií. Vystoupil jsem z auta a šel vyrobil obchod. Najednou se špatně zabržděná Octavia sama rozjela, o deset čísel minula moje auto, rozbourala vedlejší plot a skončil zavěšená na tarasu. Koukal jsem na to z povzdálí a nevěřil jsem vlastním očím.