JEŽEK BEZ KLECE

1.2.2004:
Kdesi jsem viděl moc pěknou teorii, jak zabránit stárnutí naší populace a zároveň vyřešit problém euthanázie. Na poště by se měly prodávat kolky napuštěné jedem, člověk by ho nalíznul, z posledních sil nalepil na závěť a opustil toto slzavé údolí. Hezké.

3.2.2004:
Četl jsem na internetu článek o výstavě na téma "Menstruce". Nějaké zpitomělé feministky se chtěli zviditelnit, umělecká díla byl samý kýč. Sem se hodí zlidovělá hláška ze South Parku: "Nikdy nedůvěřuj tvorovi, který pět dnů krvácí a nezdechne." Tak a teď jsem si naštval všechny ženský. Dobře mi tak.

7.-14.2.2004:
Po sedmnácti letech jsem se odhodlal vyrazit na hory. Kdo zná stav mých menisků, ten se asi teď diví. Vplul jsem do první půjčovny lyží, půjčil si vše potřebné na jeden den a přesunul se směr sjezdovka. S P.D. jsme se kotvou vytáhli nahoru, já si vybral nejmírnější sjezdovku a hybaj dolů. Překvapením pro mě bylo, že se sjezdování nezapomíná. Ten den jsem sjel sjezdovku sedmkrát, což bylo přesně o sedmkrát víc, než jsem si myslel. Docela mě to chytilo, prodloužil jsem si výpůjční dobu a celý týden sjezdoval. Faktem je, že jsem v pátek už skoro nemohl chodit, hodně jsem odpočíval, prostě jsem hory bral stylem "grog za grogem". Prodavač už mě poznával, nemluvil na mě německy a dával mi slevu. Budu asi vyrážet na hory častěji.

15.2.2004:
Zaslechl jsem v rádiu moc pěknou upravenou komunistickou hlášku - "S jednou ženskou na věčné časy a občas jinak." Původně to bylo o jiném lidském druhu, já to ještě maličko poupravil.

16.2.2004:
V Americe začali oddávat homosexuální páry. Moc se mi to nelíbí, ale když se maj dva až tři lidi rádi... Podle mě by novomanželský pár měl vypadat tak, že zezadu je to stejný a zepředu to do sebe pasuje. U homosexuální menšiny mě to nějak nesedí...

18.2.2004:
V americké příručce z roku 1894 pro novomanželky byla na konci uvedena tato věta: "Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. To ani nemusím komentovat.

20.2.2004:
Tahali jsme s D.I. takovou dost náročnou síť. Drtivá většina se odehrávala na štaflích. Tam, kde bylo životu nebezpečno, tahal kabely D.I., tam, kde byla vysoká šance přežití, jsem se kabelů chytil statečně já. Nakonec se nám podařilo všechno dokončit před půlnocí, dokonce i páteční pivo jsem stihl.

21.2.2004:
Naházel jsem potomky do auta, přihodil plavky a ručník a vyrazili jsme směr "sportovní den v H.B.". Zahájili jsme bowlingem (zase jsem si trošku vylepšil rekord), pak jsme dvě hodiny řádili v bazénu. Překvapilo mě, že v H.B. zavedli v bazénu slanou vodu. Ne moc, ale je to znát. Při potápění mě natekla voda do slechů, při opouštění bazénu jsem si říkal, že voda brzo vyteče a já budu něco slyšet. Omyl, do večera hluchota.

22.2.2004:
Celý den jsem nic neslyšel, všichni na mě křičeli, televize na hlasovém ukazateli už žádná prázdná okýnka neměla. Výhody to ale mělo - měl jsem od všech klid.

23.2.2004:
Po ránu jsem si řekl, že tetřev hlušec v mém zaměstnání nemá co dělat a vyrazil jsem k doktorovi. Oznámil jsem mu symptomy, on mi do ucha nakřičel diagnózu a spoustu cizích slov. Pak mi něco nalil do boltců, pošťoural se klackem a ejhle - slyším. Jen jsem se zeptal, co jsem zanedbal. Prý to není od neumytých uší, prý je to od nějakých přechozených nemocí. Vyvodil jsem z toho následující - více stonat a méně se mýt.

24.2.2004:
To sněžení už mi leze krkem. Ráno jsem ometl z auta asi pět kubíků sněhu, začal jsem vzadu a pokračoval směr příď. Když jsem ometl poslední sníh vpředu, mohl jsem zase začít vzadu. Když jsem pak nechal někde auto stát pár minut, ometal jsem zase. Košťátko už mám celé rozpelichané, vypadá jako Krakonoš, když usne na obličeji. Asi si budu muset k narozeninám přát nové.

25.2.2004:
Na ledečské radnici vypukl puč. Vláda monarchy Urbana byla nahrazena vládou komunarda Vrby. Puč poslal na smetiště dějin i místostarostu. Doufám, že pošle na stejné místo i několik dalších v čele s mým oblíbencem - šéfem Informačního střediska. Přeji novým tvářím v čele radnice, aby pustili čerstvý vzduch do zatuchlých koutů.

26.2.2004:
V Ledči se nemluví o ničem jiném, než o substituci vedení města. Šušká se lecos, pouze Šepťák má informace. Jeho návštěvnost vesele stoupá do nebeských výšin. Autor mi píše blažené mejly a nadává, že jsem místo focení zasedání na radnici (a teď cituji) "lemtal pivo u Havla". Zásadně nelemtám pivo u Havla a kdybych byl býval věděl, že půjde na radnici o posty, stál bych tam s pěti kamerami a deseti foťáky dvě hodiny před začátkem. Takhle mi unikla Pulitzerova cena o vlásek.

27.2.2004:
Zasvětil jsem celý den tvrdé počítačové práci. Odčinil jsem skoro všechny resty, které jsem měl, skončil jsem pozdě večer. Když jsem doma vystupoval z auta a chystal se upadnou na postel, zjistil jsem, že jsem "někde" zašantročil klíče. Půl hodiny mi trvalo zjistit, kde je to "někde" a další půl hodiny hledání kompetentního člověka, který by mi je pomohl z "někde" dostat. Při pomyšlení na smějící se postýlku jsem si nadával do různých mentálně postižených jedinců.

28.2.2004:
Tak různě jsem se poflakoval, tu a tam pospravil nějaký počítač, prostě pohodová sobota. Večer jsem na chvilku zašel s P.F. k B. pro informace o rozhovoru s novým starostou pro Šepťák. P.F. nového starostu docela chválil.

29.2.2004:
Zhruba dvanáct hodin jsem seděl u J.Ch. ve S. a cpal jsem mu do počítače data. Celou dobu mi J.Ch. nabízel pivo, argumenty o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nebral jako omluvenku. Řešil jsem to šalamounsky - pivo jsem otevřel a skoro vůbec neupíjel, při dotazu na spokojenost jsem pokaždé tvrdil, že jsem si zrovna otevřel nové. Při mohutnosti a zaplnění ledničky to nemohlo být poznat. Večer při odchodu záda prosila o slitování, cesta hustým sněžením taky radostná. Zítra jedu znovu. Br.