JEŽEK BEZ KLECE

1.1.2006:
Ráno jsme šli pomoci s úklidem po silvestrovském juchání (uklidili jsme i sál, ve kterém jsme se neúčastnili zábavy). Zároveň jsme i dopili zbytek velmi starého zdroje. Závěrečný účet byl nemilosrdný: sál - 40 hlav - 2 sudy 10^o moku, my - 10 hlav - 1 sud 12^o moku.
Večer se mi nějak divně dýchalo, srdce jelo na plný plyn a měl jsem před očima zajímavá kolečka. Šel jsem spát, ráno se stavím u lékaře, co že to se mnou je.

2.1.2006:
Návštěva lékaře. Ošklivě jsem dostal vynadáno za to, že jenom sedím u počítače, nepohybuji se pravidelně, mám zablokované zádové svaly a páteř mění svůj profil na nějaké jiné písmenko. Prý se od toho odvíjí celý další problém. Pak jsem byl promasírován, prohmatán, proměřen, profackován, vyluxován na prsou takovou trubičkou končící v cizích uších a odeslán k jinému lékaři na druhý den. Zbytek dne jsem se povaloval.

3.1.2006:
Naklusal jsem k interní doktorce. Nějak mi ten název neseděl, že by interní vyšetřování? A ono jo! Nejdřív mě vyslýchala sestřička, dokonce se ptala na otce, moje odpověď "Žije" jí nějak nestačila. Pak mě další hodinu vyslýchala doktorka, pořád jí zajímalo kde spím, v jaké poloze, odkdy dokdy atd. Že by nějaká zvrácenost? Odpovídal jsem neochotně, určitě to bude někde vyprávět. Pak opět ona zvědavá sestřička si ze mě odčepovala trochu červené tekutiny. Pak si mě ještě ve vedlejší místnosti dosti pohledná mladá dáma prosvítila záhadnými paprsky a mohl jsem jít zase ulehnout. Předepsali mi nějaké prášky, které budou stejně neúčinné, raději jsem si je nevyzvedl, aby měl Rath radost, že ušetřil.

4. - 5.1.2006:
Léčil jsem se, lepšil jsem se, nudil jsem se. Fífa (parodie na psa) nebyl taky ve své kůži, poprali jsme se jenom dvakrát denně. Večer jsem si po párkovém gáblíku vždycky dal zdravotní cigáro a šup do hajan.

6.1.2006:
Jsa doktorsky zkontrolován a uznán schopným práce, zašel jsem večer na pivko (samozřejmě decentně, aby to nebyl na organismus takový nával). S P.P. jsme dohodli kšeftík, konečně bude doma kompjůterizován.

8.1.2006:
Mám pro vás jeden geometrický oříšek. Někdo vám na papír namaluje kružnici a neoznačí střed. Vy máte k dispozici ten papír s kružnicí, tužku a obyčejné pravítko (ne trojúhelník), na kterém někdo vygumoval označení milimetrů a centimetrů. Vaším úkolem je najít přesný geometrický střed kružnice. Fakt to jde a není v tom nijaký fígl. Přemýšlejte, napište mi řešení, zajímalo by mě, jestli někdo z vás najde ještě jiná řešení, než jsem našel já. Já našel dvě. Gumové medvídky si pak kupte za odměnu sami.

10.1.2006:
Čuba Dagmar Veš. - Havlové chcípla. Prý to měla od věku. Budiž. Nikdo tady nebude navěky, ani psové, ani jejich pánové. To je v pohodě. Proč ale nadace Vize 97 (kdopak ji asi spoluzakládal?) vydala tiskovou zprávu takového ražení? Posuďte sami: "Sugar (to je ten čokl) byla čestnou dobrovolnou pracovnicí v nadaci Vize 97, kam chodívala se svou osmiletou dcerou Madlenkou, a staly se tak nedílnou součástí pracovního kolektivu." ... "Odešla obklopena svými nejbližšími doma, v den 9. výročí sňatku manželů Havlových." Kam mám poslat kondolenci, květiny a v kterém krematoriu se bude pohřeb konat?

13.1.2006:
J.D. mi přinesl jakési nounejmové počítadlo, prý se majiteli někdo hrabal v garáži v elektrice a od té doby počítadlo nefunguje. Už při rozborce bylo vidět, že montér tohoto stroje šetřil šroubky, bylo jich v celém počítači dohromady asi pět (má jich tam být zhruba třicet). Vyměnil jsem vyhořelý zdroj - hele, matčina deska spálená, procesor taky, paměť taky. Všechny tři věci jsem vyměnil - hele, videokarta taky spálená. Vyměnil jsem ji - hele, disk spálený, CD mechanika a vypalovačka taky. Abych to shrnul - jediná funkční věc byla plechová bedna stroje, ta se spálit nedá. Tak jsem si to všechno zase vymontoval, majitel prý nemá peníze na kompletní opravu. No, aspoň jsem si hezky procvičil diagnostiku všech možných chyb v počítači. A záverečné poučení: Pokud se vám někdo hrne do garáže s umaštěnou koženou brašnou, přijdete o data.

15.1.2006:
Vynálezci LSD je 100 let. Narozeniny oslavil v plné síle, prý také díky tomu, že svůj vynález pořád degustuje. Ani prý mu nevadí, že se mu občas sousedka promění v několikahlavého draka a byt pravidelně mění úhly a barvu stěn (flashbacky jsou sviňa). A pořád bojuje za zrušení zákazu této drogy. Asi nikdy nečetl o lidech, kteří pod vlivem jeho vynálezu hopsli z okna.

16.1.2006:
Kraus z vládnoucí ČSSD rezignoval na všechny svoje funkce. Nějak moc se zapletl s černouškama. Chudák, musel po dvaceti letech vypadnout z parlamentu. Tento pán musí být ale hodně slizký had, když tam vydržel přes všechny události a převraty tak dlouho. Špatně mu ale nebude, určitě se šikovně zabezpečil na stáří (kakaem určitě).

17.1.2006:
Superrychlovlaky Pendolino nejezdí, prý mají softwareovou chybu. Že by operační systém od velkého Billa? Nebo něco vlastního? Se divím, že nevyskočili tučňákoví "odborníci" s tvrzením, že s jejich příkazovým řádkem by se nic takového nestalo. To mi připomíná situaci z loňského května, kdy se mi auto z ničeho nic zastavilo a ani neškrtlo, ani neprdlo. Umřela řídící jednotka (taková mrňavá placka, bylo na ní napsáno Siemens). Nová bratru za 30 kapříků, z bouračky za 3. Koupil jsem jetou. Už ale tři měsíce předtím mi auto tvrdilo, že má nějakou chybu v elektronice. Asi jsem to neměl ignorovat (vždycky pomohl tvrdý RESET, tzn. vypnout motor a znovu nastartovat). Příště si koupím auto bez řídící jednotky a bez toho otravného oranžového světla, které na mě neustále svítí a žere peníze.

18.1.2006:
Tento rok nazývají politici supervolebním, bude několik voleb. Chystám se ke všem, bude to zase složité rozmýšlení, koho volit. Dovolím si na začátek supervolebního roku vtípek: Já budu určitě volit komunisty, zatím ale nevím, z které politické strany.

19.1.2006:
Po obědě ke mně vlítnul šéf nejvyšší, že prý se na můj vzdělávací proces chystá Česká televize. Že prý za deset minut přijdou. Provedl jsem rychlou vuzielní kontrolu - učebna relativně uklizená, učastníci umytí, já jako vždy v opraném, leč čistě zazáplatovaném oblečku. Pak fakt přišel chlapík s kamerou, coural po místnosti a točil a točil a točil ... Za dvacet minut odešel. Večer jsem koukal na zprávy, zajímalo mě, jak budu vypadat jako nově vycházející screenstar. Šéf nejvyšší hovořil, ostatní záběry z kategorie "ilustrační". Š.V. ukázána zepředu u tabule, já zezadu za počítačem na dobu asi 0,315 s. Hm, šoubyznys nebude, prachy si dál budu musel vydělávat prací.

20.1.2006:
D.K. pozdně slavil 2*20, pozval nás do Č.Š. Při hraní mariáše všechny přítomné zaujala želva v želváriu na baru. V.H. zkoumal, zda by se nedalo topení v želváriu přidat na výkonu, očividně měl chuť na želví polévku. Personál želvu bránil, dokonce jedna ze zaměstnankyň želvě před našima očima vygruntovala byteček i tělesnou schránku. Když V.H. viděl, s jakou láskou toto činí, dožadoval se obdobného. Nabídku kropení hadicí na mraze odmítl.

21.1.2006:
Vracel jsem se po poledni domů, na dálnici sněhopršelo, viditelnost snížená na minimum, zase se objevili retardovaní jedinci, kteří hnali své vozy "co to dá". A předjíždění řady dvaceti kamiónů taky stojí za to. Doma jsem zaparkoval v půl metru hluboké louži, pak jsem raději přeparkoval, hlásili mrazy, co kdybych zamrzl a zůstal tam do jara. Sousedovi to nedošlo, zaparkoval v inkriminované louži a ráno vysekával stodvácu sekerkou z ledu.

22.1.2006:
"Po hodnotově nevalném požívání pokrmu, dělícího den na dva stejně šedivé půlkruhy, jsem se zasmušile jal listovat svými v duchu narychlo seskicovanými vzpomínkami. Myšlenky líně kloužou po zaprášených tvářích, zraněné minuty bez zájmu míjejí zapomenuté děje, den po dni splývá čas do bezbřehé beztvaré hmoty zapomnění. Bezmocná snaha vyčerpaného lidského ducha o záblesk světla pochodně prozření deptá zbývající špetku vzpoury." Teď to shrnu - sbaštil jsem prostě k obědu asi dvacet dietních palačinek a pak jsem se natáhnul k nedělnímu rozjímání (takhle jsem to popsal, abyste taky viděli, že ve mně dříme básník). A jak jsem tam tak klimbal, probrala mě zasunutá vzpomínka - "REMO plátky". Po delším dumání jsem si dal dohromady tento pojem s jídlem a později s menzou. Bohužel už nevím, jak to vypadalo, jak to chutnalo a z čeho to vůbec bylo. Nevíte někdo, jestli se to někde nedá koupit nebo objednat a co to bylo? Akorát vím, že na mém hnusožebříčku to bylo dost vysoko.

23.1.2006:
Mráz. Rtuť ne a ne vylézt z bančičky na teploměru. Taková jí byla zima. Elektronický teploměr ukazoval něco podobného japonským znakům, tekuté krystaly se hodily marod. Naše ulice se změnila v solidní kluziště, stařenky cudně cupitají podobny gejšám (až na ten věk), francouzské hole dostaly koncové kovové bodce. Já jsem sebou ještě neplácnul, až to přijde, bude to stát za to. Letos se nám to globální oteplování docela daří.

30.1.2006:
Musel jsem se podrobit takovému divnému pokusu. Ač objednán na osmou, na vědomí vzat v devět. Sestra (pravděpodobně starší spolužačka objevitele penicilínu) mě donutila svléci se do půl těla (je zajímavé, že vždycky je zarazí můj dotaz, kterou půlku mají na mysli a žádná z nich zatím nechtěla vidět tu spodní) a pak mě obvázala latexovými popruhy. Pod popruhy nastrkala kovová kolečka s anténkou a gelem, připojila spoustu drátů na anténku a celé to napíchla na malou přenosnou atomovou elektrárnu. Vypadal jsem asi následovně: Představte si panáčka Mišelina s neštovicemi, zamotaného do pavoučí sítě. Kdo by teď čekal důtky, kožené řemeny a vysoké boty na podpatku, bude zklamán. Přišel chlapík s titulem, posadil mě na rotoped a musel jsem šlapat a šlapat. Čučel furt na nějaký někonečný papír, vrtěl u toho hlavou, pak odešel s podivným brbláním o soustrasti. Asi měl blbej den. Pak mě odpojili a propustili. Dali mi papír se spoustou cizích slov, mám ho někomu dát. Už jsem zapomněl komu, nechám si ho na památku.