JEŽEK BEZ KLECE
1.1.2006:
Ráno jsme šli pomoci s úklidem po silvestrovském juchání (uklidili jsme i sál,
ve kterém jsme se neúčastnili zábavy). Zároveň jsme i dopili zbytek velmi starého zdroje. Závěrečný účet
byl nemilosrdný: sál - 40 hlav - 2 sudy 10o moku, my - 10 hlav - 1 sud 12o moku.
Večer se mi nějak divně dýchalo, srdce jelo na plný plyn a měl jsem před očima zajímavá kolečka. Šel jsem spát,
ráno se stavím u lékaře, co že to se mnou je.
2.1.2006:
Návštěva lékaře. Ošklivě jsem dostal vynadáno za to, že jenom sedím u počítače, nepohybuji
se pravidelně, mám zablokované zádové svaly a páteř mění svůj profil na nějaké jiné písmenko. Prý se od toho odvíjí
celý další problém. Pak jsem byl promasírován, prohmatán, proměřen, profackován, vyluxován na prsou takovou
trubičkou končící v cizích uších a odeslán k jinému lékaři na druhý den. Zbytek dne jsem se povaloval.
3.1.2006:
Naklusal jsem k interní doktorce. Nějak mi ten název neseděl, že by interní vyšetřování?
A ono jo! Nejdřív mě vyslýchala sestřička, dokonce se ptala na otce, moje odpověď "Žije" jí nějak nestačila. Pak mě
další hodinu vyslýchala doktorka, pořád jí zajímalo kde spím, v jaké poloze, odkdy dokdy atd. Že by nějaká
zvrácenost? Odpovídal jsem neochotně, určitě to bude někde vyprávět. Pak opět ona zvědavá sestřička si ze mě
odčepovala trochu červené tekutiny. Pak si mě ještě ve vedlejší místnosti dosti pohledná mladá dáma prosvítila
záhadnými paprsky a mohl jsem jít zase ulehnout. Předepsali mi nějaké prášky, které budou stejně neúčinné,
raději jsem si je nevyzvedl, aby měl Rath radost, že ušetřil.
4. - 5.1.2006:
Léčil jsem se, lepšil jsem se, nudil jsem se. Fífa (parodie na psa) nebyl taky ve své kůži,
poprali jsme se jenom dvakrát denně. Večer jsem si po párkovém gáblíku vždycky dal zdravotní cigáro a šup do hajan.
6.1.2006:
Jsa doktorsky zkontrolován a uznán schopným práce, zašel jsem večer na pivko (samozřejmě
decentně, aby to nebyl na organismus takový nával). S P.P. jsme dohodli kšeftík, konečně bude doma kompjůterizován.
8.1.2006:
Mám pro vás jeden geometrický oříšek. Někdo vám na papír namaluje kružnici a neoznačí střed.
Vy máte k dispozici ten papír s kružnicí, tužku a obyčejné pravítko (ne trojúhelník), na kterém někdo vygumoval označení
milimetrů a centimetrů. Vaším úkolem je najít přesný geometrický střed kružnice. Fakt to jde a není v tom nijaký fígl.
Přemýšlejte, napište mi řešení, zajímalo by mě, jestli někdo z vás najde ještě jiná řešení, než jsem našel já. Já našel dvě.
Gumové medvídky si pak kupte za odměnu sami.
10.1.2006:
Čuba Dagmar Veš. - Havlové chcípla. Prý to měla od věku. Budiž. Nikdo tady nebude navěky,
ani psové, ani jejich pánové. To je v pohodě. Proč ale nadace Vize 97 (kdopak ji asi spoluzakládal?) vydala tiskovou
zprávu takového ražení? Posuďte sami: "Sugar (to je ten čokl) byla čestnou dobrovolnou pracovnicí v nadaci
Vize 97, kam chodívala se svou osmiletou dcerou Madlenkou, a staly se tak nedílnou součástí pracovního kolektivu."
... "Odešla obklopena svými nejbližšími doma, v den 9. výročí sňatku manželů Havlových." Kam mám poslat kondolenci,
květiny a v kterém krematoriu se bude pohřeb konat?
13.1.2006:
J.D. mi přinesl jakési nounejmové počítadlo, prý se majiteli někdo hrabal v garáži
v elektrice a od té doby počítadlo nefunguje. Už při rozborce bylo vidět, že montér tohoto stroje šetřil šroubky, bylo
jich v celém počítači dohromady asi pět (má jich tam být zhruba třicet). Vyměnil jsem vyhořelý zdroj - hele, matčina deska
spálená, procesor taky, paměť taky. Všechny tři věci jsem vyměnil - hele, videokarta taky spálená. Vyměnil jsem ji - hele,
disk spálený, CD mechanika a vypalovačka taky. Abych to shrnul - jediná funkční věc byla plechová bedna stroje,
ta se spálit nedá. Tak jsem si to všechno zase vymontoval, majitel prý nemá peníze na kompletní opravu. No, aspoň jsem si
hezky procvičil diagnostiku všech možných chyb v počítači. A záverečné poučení: Pokud se vám někdo hrne do garáže
s umaštěnou koženou brašnou, přijdete o data.
15.1.2006:
Vynálezci LSD je 100 let. Narozeniny oslavil v plné síle, prý také díky tomu, že svůj vynález
pořád degustuje. Ani prý mu nevadí, že se mu občas sousedka promění v několikahlavého draka a byt pravidelně mění
úhly a barvu stěn (flashbacky jsou sviňa). A pořád bojuje za zrušení zákazu této drogy. Asi nikdy nečetl o lidech, kteří
pod vlivem jeho vynálezu hopsli z okna.
16.1.2006:
Kraus z vládnoucí ČSSD rezignoval na všechny svoje funkce. Nějak moc se zapletl s
černouškama. Chudák, musel po dvaceti letech vypadnout z parlamentu. Tento pán musí být ale hodně slizký had,
když tam vydržel přes všechny události a převraty tak dlouho. Špatně mu ale nebude, určitě se šikovně zabezpečil
na stáří (kakaem určitě).
17.1.2006:
Superrychlovlaky Pendolino nejezdí, prý mají softwareovou chybu. Že by operační systém
od velkého Billa? Nebo něco vlastního? Se divím, že nevyskočili tučňákoví "odborníci" s tvrzením, že s jejich
příkazovým řádkem by se nic takového nestalo. To mi připomíná situaci z loňského května, kdy se mi auto z ničeho
nic zastavilo a ani neškrtlo, ani neprdlo. Umřela řídící jednotka (taková mrňavá placka, bylo na ní napsáno Siemens).
Nová bratru za 30 kapříků, z bouračky za 3. Koupil jsem jetou. Už ale tři měsíce předtím mi auto tvrdilo, že má nějakou
chybu v elektronice. Asi jsem to neměl ignorovat (vždycky pomohl tvrdý RESET, tzn. vypnout motor a znovu nastartovat).
Příště si koupím auto bez řídící jednotky a bez toho otravného oranžového světla, které na mě neustále svítí a žere peníze.
18.1.2006:
Tento rok nazývají politici supervolebním, bude několik voleb. Chystám se ke všem, bude to
zase složité rozmýšlení, koho volit. Dovolím si na začátek supervolebního roku vtípek: Já budu určitě volit komunisty,
zatím ale nevím, z které politické strany.
19.1.2006:
Po obědě ke mně vlítnul šéf nejvyšší, že prý se na můj vzdělávací proces chystá Česká
televize. Že prý za deset minut přijdou. Provedl jsem rychlou vuzielní kontrolu - učebna relativně uklizená, učastníci umytí,
já jako vždy v opraném, leč čistě zazáplatovaném oblečku. Pak fakt přišel chlapík s kamerou, coural po místnosti a
točil a točil a točil ... Za dvacet minut odešel. Večer jsem koukal na zprávy, zajímalo mě, jak budu vypadat jako nově
vycházející screenstar. Šéf nejvyšší hovořil, ostatní záběry z kategorie "ilustrační". Š.V. ukázána zepředu u tabule,
já zezadu za počítačem na dobu asi 0,315 s. Hm, šoubyznys nebude, prachy si dál budu musel vydělávat prací.
20.1.2006:
D.K. pozdně slavil 2*20, pozval nás do Č.Š. Při hraní mariáše všechny přítomné zaujala
želva v želváriu na baru. V.H. zkoumal, zda by se nedalo topení v želváriu přidat na výkonu, očividně měl chuť
na želví polévku. Personál želvu bránil, dokonce jedna ze zaměstnankyň želvě před našima očima vygruntovala
byteček i tělesnou schránku. Když V.H. viděl, s jakou láskou toto činí, dožadoval se obdobného. Nabídku kropení
hadicí na mraze odmítl.
21.1.2006:
Vracel jsem se po poledni domů, na dálnici sněhopršelo, viditelnost snížená na minimum,
zase se objevili retardovaní jedinci, kteří hnali své vozy "co to dá". A předjíždění řady dvaceti kamiónů taky stojí za to.
Doma jsem zaparkoval v půl metru hluboké louži, pak jsem raději přeparkoval, hlásili mrazy, co kdybych zamrzl a
zůstal tam do jara. Sousedovi to nedošlo, zaparkoval v inkriminované louži a ráno vysekával stodvácu sekerkou z ledu.
22.1.2006:
"Po hodnotově nevalném požívání pokrmu, dělícího den na dva stejně šedivé půlkruhy,
jsem se zasmušile jal listovat svými v duchu narychlo seskicovanými vzpomínkami. Myšlenky líně kloužou po zaprášených tvářích,
zraněné minuty bez zájmu míjejí zapomenuté děje, den po dni splývá čas do bezbřehé beztvaré hmoty zapomnění. Bezmocná snaha
vyčerpaného lidského ducha o záblesk světla pochodně prozření deptá zbývající špetku vzpoury." Teď to shrnu - sbaštil jsem
prostě k obědu asi dvacet dietních palačinek a pak jsem se natáhnul k nedělnímu rozjímání (takhle jsem to popsal, abyste
taky viděli, že ve mně dříme básník). A jak jsem tam tak klimbal, probrala mě zasunutá vzpomínka - "REMO plátky". Po
delším dumání jsem si dal dohromady tento pojem s jídlem a později s menzou. Bohužel už nevím, jak to vypadalo, jak to chutnalo a
z čeho to vůbec bylo. Nevíte někdo, jestli se to někde nedá koupit nebo objednat a co to bylo? Akorát vím, že na mém
hnusožebříčku to bylo dost vysoko.
23.1.2006:
Mráz. Rtuť ne a ne vylézt z bančičky na teploměru. Taková jí byla zima. Elektronický teploměr
ukazoval něco podobného japonským znakům, tekuté krystaly se hodily marod. Naše ulice se změnila v solidní kluziště,
stařenky cudně cupitají podobny gejšám (až na ten věk), francouzské hole dostaly koncové kovové bodce. Já jsem sebou
ještě neplácnul, až to přijde, bude to stát za to. Letos se nám to globální oteplování docela daří.
30.1.2006:
Musel jsem se podrobit takovému divnému pokusu. Ač objednán na osmou, na vědomí vzat
v devět. Sestra (pravděpodobně starší spolužačka objevitele penicilínu) mě donutila svléci se do půl těla (je zajímavé,
že vždycky je zarazí můj dotaz, kterou půlku mají na mysli a žádná z nich zatím nechtěla vidět tu spodní) a pak mě
obvázala latexovými popruhy. Pod popruhy nastrkala kovová kolečka s anténkou a gelem, připojila spoustu drátů
na anténku a celé to napíchla na malou přenosnou atomovou elektrárnu. Vypadal jsem asi následovně: Představte
si panáčka Mišelina s neštovicemi, zamotaného do pavoučí sítě. Kdo by teď čekal důtky, kožené řemeny a vysoké boty
na podpatku, bude zklamán. Přišel chlapík s titulem, posadil mě na rotoped a musel jsem šlapat a šlapat. Čučel furt na nějaký
někonečný papír, vrtěl u toho hlavou, pak odešel s podivným brbláním o soustrasti. Asi měl blbej den. Pak mě odpojili a propustili.
Dali mi papír se spoustou cizích slov, mám ho někomu dát. Už jsem zapomněl komu, nechám si ho na památku.