JEŽEK BEZ KLECE

1.10.2001:
Kolegyně Š.V. na mou radu také vyfasovala Tetanovu injekci, zdravotnická osvěta zabrala. Se škodolibou radostí jsem od ní přijímal informaci, že jí také bolí pr..... Mě už to přešlo, poučil jsem Š.V., že to bolí nejméně tři týdny a bude to pořád horší. V barevných kontůrách jsem vylíčil pekelná muka a strádání. Díky mojí zmučené mimice asi uvěřila.

2.10.2001:
Telekomunikační úřad rozhodl o přečíslování všech telefonních čísel. K tomuto teroristickému činu dojde přesně za rok. Budou se přečíslovávat všechny pevné linky, mobily a ISDN. Zajímalo by mě, kdo bude organizacím, firmám i soukromníkům kompenzovat náklady s tím spojené - nové vizitky, razítka, firemní materiály, vývěsní štíty, atd. Určitě nikdo. Bude to stát spoustu peněz a úsilí (představte si, že budete obvolávat všechny známé a oznamovat jim nové číslo).
Miloš Becherovka Zeman měl projev v TV. Ten chlap vypadá, že mele z posledního, a to, co z něj padá, nemá hlavu ani patu. Asi se chodí učit k Vaškovi Veškrnovi.

3.10.2001:
Baštil jsem ve stravovně oběd, konkrétně buchtičky se šódó. Všechno ve mě bublalo (myšleně i doslova). Taková jídla (společně s luštěninami) bychom měli zahrnout do kategorie "zbraně hromadného ničení". Vždycky proti takovým jídlům protestuji, protože mám ze zdravé výživy nejraději řízek.

4.10.2001:
Ohromný humbuk kolem plynových masek. Lidé u nás si je prý začali kupovat za hříšný předražený peníz. Dopadne to ale tak, že si MČČ (malý český člověk) koupí masku, schová si ji do skříně a bude mít pocit, že v případě napadení bude dobře chráněn. Neuvědomí si ale, že by ji musel všude nosit u sebe, aby ji v případě potřeby nasadil (maska se asi nestane běžným módním doplňkem). Na vojně nás učili zacházet s maskou, není taková sranda si ji rychle a hlavně dobře aplikovat na kebuli. Postup: vyhlášení poplachu, zavřít oči a nedýchat, poslepu vyndat masku, nasadit, naštelovat řemínky, zkontrolovat filtry, prudce vydechnout, koukat. Nevím, nevím, necvičený člověk by se buď udusil nebo nadechl, což v obou případech nese sekundární následky, třeba smrt. A podstatná je další věc: až 20 procentům lidí nesedí maska dobře na obličeji kvůli nestandartním rozměrům ksichtu. Těm nepomůže nic. Další problém je ten, že otravné a biologické látky se mohou dostat do těla i jiným způsobem, než dýchacím systémem. Vojenská chemie a biologie je svinstvo, proti takové válce není obrany.

5.10.2001:
Prý se našla závěť jednoho z pilotů-amatérů, kteří to naprali v Americe do Dvojčat a Pentagonu. Prý v ní píše, jak má být s jeho tělem nakládáno po smrti a při pohřbu (žádná žena, nedotýkat se pohlavních orgánů, atd. - islámské obyčeje). Nevím, nevím, ale kdybych chtěl někdy spáchat útok letadlem, asi bych nepředpokládal, že po mě něco zbyde. Tady se Amíci asi trošku uťali, možná správná závěť, ale přiřazená ke špatnému člověku.

6.10.2001:
Celodenní práce ve firmě E. její šéf mě ráno pustil dovnitř a odcházel se slovy, že si mohu do sytosti posloužit z jejich potravinové a nápojové zásobárny. Kolem poledne jsem se vypravil vydrancovat ledničku a přilehlý špajz. Bohužel jsem našel pouze jednu malou Matonku a takový ty mrňavý jednotlivě balený keksíčky ke kafi. Vyrobil jsem asi metrovou hromadu prázdných keksových obalů, zapil jsem Matonkou a cítil se ublíženě. Pak jsem našel jakýsi automat, který ve svém návodu sliboval hory doly včetně Horáků a Doláků - kafe, čokoládu, polévku, atd. Po hodinové diskusi s tímto tupým automatem jsem dokázal vyrobil pouze spoustu horké vody. Rezignoval jsem a až do večera smutně hladověl (keksíčky už došly).

7.10.2001:
Projev amerického prezidenta (víte, že jeho jméno v češtině znamená Jirka Křoví?) v TV, ohlašoval válku. Zanedlouho reakce našich politiků, jenom papouškovali Bushův projev. Vlastní názor = 0. Zvláště Vašek Veškrn mi připomínal tlumočníka-astmatika.

8.10.2001:
Pracoval jsem v jedné firmě u počítače, pohoda, klídek. Najednou ohromný řev, kazeťák naplno, ječící ženská a dupání nohou. Decibelů jako když startuje stíhačka. A bylo po siestě. Vypátral jsem příčinu - aerobic. Že to ty ženský vůbec baví. Jednou týdně si zacvičí, pak se celý týden válí. Za pár let stejně budou vypadat jako Moby Dick (to je ta bílá velryba). Pro hubnutí je velmi jednoduchá rovnice: vydat pohybem víc kalorií, než kolik se jich do hlavy nastrká.

9.10.2001:
Na Afgánistán padá spousta železa, Američané se zbavují munice, která má prošlou záruku, a zárověň trénují válečnictví. Talibán tvrdí, že umírají civilisté a také děti. Pokud několik mrtvých dětí v Kábulu zajistí život dětem západní civilizace, tak je to dobře. To není cynismus, to je realismus.

10.10.2001:
Začínají mě děsit poznámky a případném povolávání vojenských záloh v případě ohrožení státu. Na posledním vojenském cvičení mi totiž zelení mužíčci změnili kvalifikaci, už nejsem jenom voják-chemik, už jsem voják-chemik-parašutista. Když jsem namítal, že jsem nikdy neseděl v letadle, natož že bych z něho dobrovolně vyskočil, bylo mi řečeno, že si na příštím cvičení hópnu. A dokonce prý bude i noční seskok. Když jsem se ptal, jak v noci pozná vojáček, že se blíží země, dozvěděl jsem se, že má pod sebou zavěšené lano se závažím, to lano drží v ruce a když povolí tlak závaží, blíží se země. A stejně ví houby, co je pod ním. Asi nejhorší je, když se ozve šplouchnutí. Při mojí smůle bych při nasazení v nějaké cizokrajné zemi trefil nejenom vodu, ale i rozvášněnou krokodýlí rodinku v ní. U nás bych stoprocentně trefil nějakou zoologickou zahradu.

11.10.2001:
Kolega J.Š. se vypravil před týdnem letecky do Nepálu na dovolenou. Tento jeho výlet má ale dva háčky. Háček první: Jeho letadlo letělo do Nepálu přes Afgánistán a bude se i tudy vracet. Háček druhý: Letěl a bude se vracet letadlem ruské provenience, tudíž pochybné kvality a neurčitého stáří. Tajně doufáme, že se nevrátí v zinkovém penálu.

12.10.2001:
Ani si to neuvědomujeme, ale TV reklamy velice surovým způsobem ovlivňují naše životy a naší mluvu. Už si pomalu začínám zvykat, že mě syn doma občas přivítá větou "Nazdar banáne..." nebo "Vítej hranatý bráško...", atd. Asi se s tím nedá nic dělat. Tiše doufám, že nezačne mlátit medvídkem do aut a krást cestujícím čokoládu.

13.10.2001:
Když jsem včera psal Ježka, ještě jsem nevěděl, co se mi přihodí večer. Takže tady to je:
Jedu večer do H. Přede mnou červená světla. Najednou devátá hodina odbila a světla zhasla. Dorazím tam, stopětka na střeše, kouří se z ní. Přijíždí další auto. Zastavujeme. Volám policajty a záchranku. Opatrně se blížíme k vraku. Střecha nacpaná vevnitř, kufr na volantu, z motoru hustý dým. Nakukujeme dovnitř, velká pravděpodobnost mrtvolky. Čísi zadek s opaskem. Taháme za něj, vytahujeme staršího chlapa. Totálně ožralého. Nepoškozeného (kromě trochu odřeného nosu). Blekotá, motá se, chce, abychom otočili auto na kola, prý odjede. V situaci, kdy jsme mu to rozmluvili, přijíždějí policajti. Sesbírali jsme trosky, otočili auto na kola do příkopu a byli jsme propuštěni. Jedu opatrně dál, hlavu plnou zážitků, po deseti kilometrech další červené světlo, tentokrát jiní policajti, prolustrovali mi papíry a jel jsem dál už bez incidentu. Super večer.

14.10.2001:
Vyprávěla mi J.Č., že toho chlapa, kterého jsme tahali z auta, k nim přivezli policajti na odběr krve. Prý je to u nich v rodině normální, jeden syn se už uchlastal, druhý má namále. Tohle byl jejich otec. Toho prý ještě neznala. Takovým debilům už bych v životě papíry na auto nedal. Že ublíží sobě, budiž (opilci mají bohužel štěstí). Může ale někoho sestřelit ze silnice, pak ke zdi s ním.

15.10.2001:
Začal brněnský jarmark, kterému říkají INVEX. Kdysi to bývala solidní výstava o počítačích a informačních technologiích vůbec. Loni jsem přísahal na smrt naší andulky, že mě tam už nikdy nikdo neuvidí. Ani se nedivím firmám, že nechtějí vystavovat. Vysoká cena výstavní plochy, podpora bídná, vedro, sběrači prospektů a tužek.... Asi je lepší zaplatit programátorovi a nechat si udělat internetové stránky. Je to levnější a přehlednější.

16.10.2001:
Pořád se mluví o krytech, jejich malém počtu a slabé vybavenosti. V případě napadení by stejně polovina Čechů zůstala doma a druhá by vzniklou situaci šla prodiskutovat k pivu. Udělejme z krytů hospody - super větrání, nekuřáci by si nestěžovali, zásoby jídla by se pořád obnovovaly, voda by zůstala netknutá (kdo by ji pil), návštěvnost vysoká a lidi by se přestali války bát (někteří by se dokonce těšili).

17.10.2001:
Tak prý příkaz k sestřelení civilního letadla může dát pouze náš ministr obrany. Jak ho tak pozoruji a poslouchám, jsem rád že nelítám a upevňuje se moje rozhodnutí, že lítat nebudu. My paragáni to nemáme zapotřebí.

18.10.2001:
Něco pro pány: Podle výzkumů prý neplatí všeobecně zažitá myšlenka, že černoši mají přirození delší než běloši. Ve skutečnosti je u černochů jejich míra průměrně o centimetr menší (běloši cca 16, černoši cca 15).
Před časem jsem psal o nafukovacích podprsenkách. Teď jsem viděl tento produkt v reálu. Překvapilo mě, že pumpička je stále připojena. A další zpráva - pití kapučína zvětšuje poprsí. Jakési barmance v Anglii se po x letech pití nescafé zvětšilo o neuvěřitelná tři čísla. Asi se ujme nový název - prscafé. Jen jestli to není jen taková reklama firmy s hnízdem v logu.

19.10.2001:
Velmi lehce pojatý posez u K. (už s novým personálem). Nevím, jak vám, ale mě hrozně vadí vlezlost pinglujícího personálu, který se vás ptá po každém pivu, jestli si dáte ještě. Trochu jsem asi šokoval dívčinu slovy, že se nemusí ptát, až nebudu chtít, řeknu si sám. A fakt se přestala ptát!
Tato pohoda byla trochu narušena při odchodu, kdy někteří jedinci našli před vchodem koně a odjeli na něm do další hospody. Fakt, že kůň neuvěřitelně smrdí, zjistili až druhý den ze svého oblečení a jestli nedosmrděli, smrdí dodnes.

20.10.2001:
Zase jeden šeredně pracovní den. Po ranním ujištění, že to, co na mě kouká ze zrcadla, není bubák, nýbrž já, jsem se odebral do firmy S. a strávil plodný den už nevím čím. Kupodivu to zatím funguje.

21.10.2001:
Jakási žena prý porodila několik dětí (myslím, že minimálně dvě) a prodala je bezdětným dvojicím (za 800 dolarů a 46 000 Kč). Úřady na to přišly, chtějí zavřít onu ženu a odebrat děti adoptivním rodičům. Nechápu, proč je to trestné. Tady je přece spousta bezdětných manželů, kteří touží po dítěti a mnoho žen, které nechtějí své dítě. Kdyby rodily děti na kšeft, byla by na obou stranách spokojenost, stát by měl vyšší porodnost (po které stále volá) a děti by vyrůstaly ve spořádné a zajištěné rodině. Stát si asi myslí, že výchova v dětských domovech je kvalitnější, než v rodinách.

22.10.2001:
V únoru jsem využil možnosti nákupu po internetu, objednal jsem baterku do mobilu. Firma slibovala dodání do týdne. Po čtrnácti dnes jsem volal, slíbili zase do týdne. Takhle se to opakovalo třikrát, rezignoval jsem, ještě ji nemám. Teď jsem zkusil jinou firmu, byl jsem skeptický. V neděli objednávka, v pondělí mail s informací, že baterku posílají. Zároveň omluva, že prý nemají tu správnou objednanou, posílají mi tudíž výkonější za tutéž cenu. Kdybych ji nechtěl, pošlou tu původní. Super jednání, super rychlost. Obnovila se moje důvěra v e-obchod.

23.10.2001:
Dětinsky jsem mířil na obědě banánem na L.H. Bránila se, prý je neozbrojena. Obvinil jsem ji, že má plné kapsy zavěšené proklatě nízko. Kontrovala větou: "A nejen kapsy!". Chvíli poté mi to došlo a ukončil jsem rozhovor zbabělým útěkem.

29.10.2001:
Navštívil mě J.P. se svou drahou polovičkou. Vyprávěl o svých starých rodičích a jejich starostech s umístěním vlastního hrobu. Dlouho hledali místo. Muselo být s pěknou vyhlídkou (aby bylo vidět do okolí), v písčité půdě (aby netlačila) a s příjemnými sousedy. Teď tam chodí, udržují prázdný hrob, nosí květiny, atd. Napadlo mě, jestli budu také lpět na místě posledního odpočinku. Asi ne. Nechám se spálit a plícemi vyasfaltovat kousek naší ulice, aspoň budu po smrti trošku užitečný.

30.10.2001:
Pěkná reportáž z války v Afgánistánu. To snad ani není válka. Deset minut střílejí nazdařbůh dopředu a spoléhají se, že v cestě nazdařbůh bude někdo stát. Pak to zapíchnou a jdou pít čaj. Prapodivné.

31.10.2001:
Při telefonátu s M.H. (o tom jsem ještě nepsal) jsem si uvědomil, že lidí s tímto monogramem se kolem mne pohybuje nějak mnoho. Dva bratři M.H. a M.H., soused M.H., bývalý spolukolejník M.H., ředitel zábavy dětí M.H., autař M.H., kavárník M.H. Jde mi z toho hlava kolem, budu je muset nějak rozlišit. Už na tom pracuju.