JEŽEK BEZ KLECE

1.11.2001:
V sobotu mám narozeniny. Nechci na to nějak zvlášť upozorňovat, ale věcné dary přijímám s sobotu od 10⁰⁰ do 12⁰⁰. Omluvte, prosím, případné fronty před vchodem, budou pouze přechodným jevem, to víte, spousta lidí mě má rádo. S objemnějšími dary ochotně vypomohu. Nenoste alkohol, nemám ho rád. Finanční dary posílejte na můj účet, výše není limitována, složenku pošlu na požádání proti poštovní známce. A doufám, že nebudete skrblit.

2.11.2001:
Návštěva u M.H. (kolejník). Nabídka počítačů, v hospodě, kde taky jinde. Taková běžná vesnická hospůdka. Po dojednání se kolem přehnala mohutná fernetová vánice. Poté šachy, drtivá prohra.

3.11.2001:
Původně jsem zamýšlel strávit mariášový den u P.M. na chatě, po několika vyhraných hrách nucený odjezd domů, zbytek dne pod psa. Narozeniny se moc nepovedly. Snad příště (pokud se dožiju).
Večer mě akutně sháněla M.Z., prý má v poště zprávy od jakéhosi Mailera Daemona. Píše jí cosi anglicky, potřebovala by to přeložit, asi je to nějaký ctitel. Rozesmutněl jsem ji informací, že jí pouze poštovní systém dává najevo, že napsala špatně adresu. Tolik se těšila, chudinka !!!

4.11.2001:
Pokoušel jsem se donutit jisté zařízení, aby se začalo řídit zimním časem. Dosti urputně odmítalo přijmout nevyvratitelný fakt změny času, teprve po vyjmutí baterií a několika údery o stůl změnilo názor. Není nad asertivní jednání, jemná elektronika chce jemné zacházení.

5.11.2001:
Zase jsem se pokoušel pracovat manuálně. Nejdřív jsem vylil na koberec spoustu vody, když jsem to uklízel, rozbil jsem zářivku. Posadil jsem se a počkal, až to přejde. Nepřešlo. Hned poté jsem se do čumáku praštil kladívkem. Posledním hřebíčkem byla rotující dlaždička plavným obloučkem přistanuvší na mé hlavě. Že jsem toho nenechal hned na začátku!

6.11.2001:
Nepoučil jsem se a vrhnul se opět do manuální práce. Tentokrát se mi nestalo nic zvláštního (kromě drobných oděrek a přizabitého syna - taky se potkal s dlaždičkou). Až to bude hotové, nebudu pro jistotu minimálně dva roky nic dělat.

7.11.2001:
Celý den jsem prováděl takový malý soukromý průzkum. Ptal jsem se všech známých, které jsem potkal, čeho je dnes výročí. Pouze slabá polovina dotázaných si vzpomněla na Velkou říjnovou. Ještě před pár lety by se křepčilo na náměstích, v TV oslavné projevy, spousta rudé barvy, Lenin na každém rohu. Na všechny tyto šaškárny zapomněli i ti pitomci, kteří tvrdí, že za Komančů bylo líp. J.B., B.V. a I.K. navrhovali uspořádat večerní vzpomínkovou siestičku, chtěli to ale pojmout alkoholicky, odmítl jsem.

8.11.2001:
Zažil jsem menší duševní otřes. Pozval jsem chlapíka na úpravu vodovodních trubek. Přišel, zavřel se v kuchyni, ozývala se sbíječka, majzlík, pak dlouhé ticho. Za dvě hodiny vylezl a měl hotovo. Když odešel, řekl si o 150 Kč (slovy: stopadesát kaček)!!! Zlatý reálný kapitalismus! Myslím, že leckterý rádoby počítačový odborník by se za tuto částku odmítl dotknout klávesnice.

9.11.2001:
Zase trocha práce, tentokrát se sádrou. Taky by mohli vynalézt nějakou sádru, která tuhne o něco pomaleji. Připravil jsem si ji, kratší zamyšlení a už byla tuhá (pořád mám na mysli tu sádru). Moc velká spotřeba. Drobné procento skončilo na zdi, větší procento na mé maličkosti a drtivá většina na zemi a v koši. Ještě že jsem se předzásobil. Ve výsledku jsem byl ale pochválen.
Večer posezení, v závěru A.Č. připomínal tu sádru (barvou i konzistencí).

10.11.2001:
Ten náš premiér je opravdu tydýt. Pouští si v Americe hubu na špacír a plácá koniny, vymýšlí si a práší se mu od orálního otvoru (to je ten na hlavě). Dělá jenom ostudu. Už aby odfuněl na tu svou chaloupku k Sázavě a nemotal se do věcí, kterým nerozumí. Vzpomínáte na aféry s kufříkem a s Bamberkem? A už jsou v autu. Jemu snad projde všechno. Becherovkovi jednomu!

11.11.2001:
Tak se nám ten strašlivý terorista přiznal, že má atomovou bombu. Zaujalo mě, jak všichni svorně tvrdí, že je to blábol, že blafuje. Pád Dvojčat v N.Y. vypadal na začátku září taky jako blábol. A ejhle! Na každém šprochu .... Jen aby nás nepřekvapil.

12.11.2001:
Vláda nehodlá slevit z ceny licencí UMTS (to je taková nová telefonní technologie nacpaná funkcemi, které nikdo normální nevyužije). Naši mobilní operátoři se zašprajcovali jako malá děcka a odmítli se účastnit tendru. A to ještě před rokem vykřikovali, že UMTS se musí prodat pouze stávajícím operátorům a ne někomu cizímu. Já bych se na ně vykašlal a prodal bych to někomu zvenku. To by se ti tři tajtrdlíci divili!

13.11.2001:
Tak nějak mi to v poslední době začíná připadat, že se boj proti terorismu změnil na boj proti nepohodlným státům. Nejdřív Afgánistán, pak Irák. Který bude další, těžko říct. Vůbec těm teroristům nefandím, ale likvidovat státy jak na běžícím pásu mi nepřipadá vhodné. Stejně se teroristé přesouvají ze státu do státu bez ohledu na zřízení. Dost bych se divil, kdyby Ládinek byl ještě v Afgánistánu. Pravděpodobně prásknul do bot zavčasu. A i kdyby ho Amíci dostali, na jeho místo nastoupí další takový fanatik. To celé není o jednom člověku, to je o chování bohatých států, o pocitu nadřazenosti a nutkání poučovat.

14.11.2001:
Tak nepojede náš fotbal na mistrovství světa. Kde jsou ti chytráci, kteří vykřikovali v novinách cosi o zametení Bulharska a Belgie a odjezdu? Píší teď do novin, že věděli, jak to dopadne. Chytráci.
Je zajímavé, že v klubových soutěžích máme docela úspěchy, v reprezentaci je to horší. Od Anglie nic moc. V Anglii totiž reprezentovali hráči, kteří hráli v domácích klubech. Cítili velkou šanci se ukázat a prodat. Teď reprezentují většinou hráči z venku a je to znát, minimálně na výkonosti. Už jsou za vodou, proč by se dřeli a riskovali zranění. Tak proč tam nedat domácí hráče, nechali by na hřišti duši, pane Chovanče??!!

15.11.2001:
Debatovali jsme s P.S. o strastech a slastech života, bohužel se k nám připojil P.B. Tato osoba je typickou ukázkou zlaté mládeže (i když už trochu odrostlejší). Spousta peněz dávaných na obdiv, hlučný projev, drogou devastovaný mozek, názory vnucované zvýšeným hlasem. Obráží různé párty pochybného programu a poté se chlubí zážitky. Typuji ho během několika následujících let na trosku.

16.11.2001:
Přijeli chlapíci na montáž v kuchyni. Zjistil jsem, že máme rozdílné metry. Oni naměřili 298, já 305, tudíž přivezli větší věc, než místnost. Naštěstí na místě zkrátili. Pak našli jakousi trubku kousek vedle, než měla být. Naštěstí vyřízli díru. Nakonec mi řekli, že to, co já považoval 8 let za 380V je ve skutečnosti 220V. To už jsem nevydržel a zbaběle prchnul občerstvit se ke K.

17.11.2001:
Instaloval jsem jakýsi PC v M. Bezproblémová instalace, pak návrat 70 km domů. Cesta trvala bezmála hodinu a půl, mlha byla taková, že by i Rákosníček radostí poskočil.

18.11.2001:
Chlapíci dodělávali kuchyň, dokonce i chybějící fázi odněkud vyšťourali. Měli přitom spoustu technických dotazů, zodpověděl jsem jim jen jeden: "Kde máte pojistky?"

19.11.2001:
Trocha kultury v P., navštívil jsem představení kočovné společnosti Josefa Dvořáka. Hráli Revizora, kdyby to však Gogol viděl, rotoval by v hrobě jako větrník. Torzo příběhu zůstalo, zbytek předělán se spoustou improvizací. Skvělé představení.

20.11.2001:
Vzpomínáte, co jste dělali před deseti lety, těsně po plyšáku (míněna sametová revoluce)? Všichni tvrdí, že byli nadšeni z vývoje, fandili a účastnili se. Prdlajs! Většina národa ještě nevěděla a u TV vyčkávala, jak to dopadne, aby se mohli připojit k vítězům. A co jsem dělal já? To vím přesně. Na plné pecky jsem slavil narození dcery a byl jsem neskutečně rád, že nemusím na přednášky. A přiznám se, že nějaká revoluce mi byla ještě nějakou dobu dost ukradená. O to větší šok jsem zažil ze zjištění, jak někteří lidé bleskově změnili politickou orientaci. Před plyšákem plná huba Lenina, o pár dní později Lenin vyplivnut a nahrazen demokracií a svobodou.

21.11.2001:
Byl jsem kolegyní Š.V. obviněn ze špatného grafického nadání. Je pravdou, že jsem ustrnul v první třídě základní školy. V páté třídě jsem namaloval uhlem černobílou břízu, byl jsem na ní hrozně pyšný. Paní učitelka můj výtvor dokonce vystavila na nástěnce! Trošku kalila mou radost skutečnost, že pod můj výkres napsala "mrkev". Asi se tenkrát spletla nebo nepochopila umělcův záměr a tvůrčí zaujetí.

22.11.2001:
Byl jsem dcerou vyslán na třídní schůzku. Jelikož jsem se tím pádem poprvé v životě ocitl na druhé straně barikády, byl jsem zvědav na průběh. Jsa poučen o době schůzky a umístění učebny ("vylez do druhého patra a dej se doprava, dokonce ani ty to nemůžeš minout"), vyrazil jsem. Chvíli jsem se zadumal, jestli trefím tu správnou školu. Trefil. Učitelka podala několik všeobecných informací, každému dala papírek s klasifikací a snaživí rodiče se začali řadit do fronty, aby se informovali na své potomky. Prostudoval jsem papírek, politoval v duchu dceru (v češtině je po mně) a odešel hrát šachy. Suma sumárum dvacetiminutová záležitost. Od té doby mám pocit dobře splněné rodičovské povinnosti.

23.11.2001:
A už se nám začíná vařit předvolební gulášek. Zatím se jen tak nezávazně plive špína na ostatní strany, nerozdělitelní se rozdělují, koalice se kaolují a dekoalují. Měl bych pro vás dva předvolební výkřiky: "Volte Losnu" a "Volte Mažňáka!" (Jestlipak víte, kde jsem to sebral? Kdo ví, odpoví a dostane ode mě malý pozdrav.).

24.11.2001:
Tak mě v poslední době připadá, že čím více se blížíme Evropě, tím více jsme svazováni různými předpisy, nařízeními a zákony. Cokoli si kdejaký pomatenec vymyslí a nechá projít parlamentem, to se po nás sveze. Těch příkladů je spousta: daňové zákony, regulované ceny, testy na řidičák, testy pro převozníky, zrušené sjezdovky, státní maturity, revitalizace, atd..... Bohužel to jen tak pasivně přijímáme a čekáme, že bude líp. Nebude. Nechtělo by to s tím něco udělat? Pár lamp je ještě volných!

25.11.2001:
Tak prý u nás v republice připadá na jeden tisíc obyvatel jedna prostitutka. To znamená, že v našem městě jich je šest na plný úvazek a jedna na poloviční. Nevím, které to jsou, ale na pár bych podezření měl.

29.11.2001:
Tak jsem prvně v životě využil služeb hasičů. Někdo nechal klíč v zámku z vnitřní strany dveří a zabouchl. Vzhledem k tomu, že z vnější strany je koule, stala se místnost nedobytnou. Od kolegů padaly návrhy na zničení dveří, odvrtání zámku a jiné destruktivní metody. Pokusný telefonát hasičům, během pár minut příjezd, šroubovák, buch, buch, udělátko z kusu plechu a dveře se otvírají. Kdyby mi kolegové předtím trošku nezhyzdili design dveří, nikdo by nic nepoznal.

30.11.2001:
Po dlouhé době jsem se odhodlal ke shlédnutí pořadu Kotel na Nově. Nemám rád Jílkovou a hysterické výkřiky na ulici sebraného nepoučeného davu (většinou důchodci). Opět nezklamali. Jílková je možná dobrá novinářka, v tomto pořadu se ale omezuje na pár šťouravých dotazů, které jí stejně politici nezodpoví, a zbytek pořadu okřikuje povykující dav. Diváci využívají pořad k tomu, aby si postěžovali, jak se mají špatně, místo toho, aby se opravdu konstruktivně zeptali a něco se dozvěděli. Navíc, hostem byl rudoch Grebeníček, který by chtěl republiku vrátit o čtyřicet let dozadu. Nad jeho průpovídkami by se zapotil leckterý psychiatr.
Za agitaci proti komunistům byl skoro souzen jeden farář. Já se k němu veřejně připojuji: Nevolte komunisty, je to banda slabomyslných deviantů. Navrhuji pro ně něco jako trestné tábory bez možnosti propuštění.