JEŽEK BEZ KLECE

1.2.2002:
Super večeře ve V. u Č. Dal jsem si něco mrtvýho v bramboráčku s hranolema. Moc chutnalo. Jídelní lístek jsme si nechali napořád, stále jsem do něj koukal a objednával. Pouze zmrzlinový pohár mě zklamal. Nejdřív jsem sbaštil šlehačku a narazil jsem na rozsekaného nanuka. Mile překvapen jsem ho zpracoval a dostal se na ovoce. Říkám si - zmrzlina bude dole. Láduji ovoce a zčista jasna mlátím do prázdného dna, zmrzka nikde. Když jsem pohár reklamoval, vrchní mě informoval, že zmrzlina došla a místo ní tam byl ten nanuk. Aspoň jsem dostal slevu.

2.2.2002:
Přes den práce, večer telefonát od D.K., prý je doma sám a smutný. Neodolal jsem jeho nátlaku a vyrazil za ním na mariáš. Vyhrál jsem dost peněz, vyrobil trošku ostudy, přespal a ráno mazal domů. Další město, kde se nemohu delší čas ukázat.

3.2.2002:
Zajímavý zákazník. Objednal počítač, sám si ho smontoval, zaplatil ho včetně práce a spokojeně odešel s mašinkou domů. První počítač, kdy jsem vydělal peníze čistě hubou. Asi tento systém zavedu jako prodejní model. Už mám slogan: Smontujte si počítač, budete ho mít víc rádi!

4.2.2002:
Server na MÚ zahájil stávku. Tvářil se, že pracuje, nedodával však žádná data. Že to byl průšvih, to je jasné. Zajímavé bylo, jak se k tomu postavili zaměstnanci. Větší část byla naštvaná, mlátilo se do stolu, dveřmi a málem i do mě. Menší části to bylo jedno a pracovala klasickým papírovým způsobem, nebo se doháněly resty řešitelné bez počítače. Vyskytli se však jedinci, kteří si hodili nohy na stůl a odmítali pracovat bez počítače. V každém zaměstnání se asi vyskytují všechny sorty lidí, doufejme, že kategorie tři bude pomalu vymírat.

5.2.2002:
Dostal jsem (podle mě) geniální nápad. Chtěl bych v létě o prázdninách sjet celou Sázavu. Jednou po souši na kole, podruhé po vodě. Představuji si veškerý komfort - doprovodné vozidlo či vozidla, při příjezdu na konec každé etapy postavené stany, vonící mňamka, termofór ve spacáku (trošku přeháním, ale tak nějak by to mělo být). Kdo se chcete zúčastnit, pošlete Emila (tedy elektronickou zprávu) s termínem, který by vyhovoval. Přihlášky zpracuji a dám vědět. Neberu škarohlídy a zapřisáhlé abstinenty. U jedinců pod 15 let vyžaduji na vodě vestu, na kole přilbu, u jedinců nad 60 let v každém případě atestaci kardiostimulátoru. U ostatních se doporučuje umělá ledvina.

6.2.2002:
Začínají mi být podezřelé dvě věci. V poslední době, kdykoliv přepnu večer TV program na Novu, začíná Počasíčko (první divná věc). Nemusím tento striptýz naruby mít, ale říkám si: Budiž, kouknu, jaké ženy frčí. A teď ta druhá divná věc - vždycky je tam chlap! Buď mám smůlu nebo jsou tam chlapi už napořád. Musím se zeptat někoho, kdo sleduje meteorologii pravidelně, jestli se z Počasíčka nestal ptačí slet.

7.2.2002:
Tak se nám rozpadla 4koalice. Holt šlo o moc, dál už spolu nevydrželi. Jak to říkali na začátku svého jepičího života? Změna stylu? Změna stolu? Ztráta studu? Už si ani nepamatuji.

8.2.2002:
Dostal se mi do ruky článek jakéhosi umělce. Navrhuje v něm povinná čidla na auta, automatické radary laserově čtoucí data z krabičky, hromadné rozesílání pokut, atd. Nevím jak vy, ale já jezdím relativně slušně, jsou však situace, kdy porušení dopravních předpisů je skoro nutností. Asi nebezpečnější je řidič stále sledující tachometr v obavě o překročení rychlosti o 1 km než lehce rychlost překračující pozorný řidič.

9.2.2002:
Juknul jsem na film Pán prstenů (pokud uděláte zkratku z počátečních písmen názvu v anglickém originále, vznikne vám zajímavá asociace). Občas rozvláčné, občas akční, špičkové počítačové efekty, prostě americká provenience. Doufám, že další díly budou o něco lepší. S tímto filmem jsem ještě dostal dílko Psi a kočky. Výborný nápad, bohužel nedotažený do nějakého vtipnějšího konce.

10.2.2002:
Olympiáda se nám rozbíhá. Vzhledem k časovému posunu se nedá všechno sledovat, je to jen takový malý nepravidelný seriálek, pokaždé s jinými hrdiny. Asi budu naplno sledovat jenom hokej. Ať zvítězí kdokoliv, jen když Slováci budou poslední (za ty kecy proti Čehůnům).

11.2.2002:
Pořad na ČT o rozdílech mezi životem v Čechách a v cizině. Účastnil se moderátor, dva cizinci (Španěl a Japonka) a dva prchlí a zase se navrátivší Češi. Myslel jsem, že to bude zajímavá debata o rozdílných kultůrách. Bohužel se to během deseti minut zvrhlo v šokované dokola opakované konstatování, že se do bytů přezouváme a že nosíme šusťáky. Co je, sakra, komu do toho, že si nechceme nosit bordel do bytu? A umělá hmota má v dešti spoustu výhod! Zajímavé je, že každý, kdo přijede ze západu, nás tu chce poučovat. Zameťte si před vlastním prahem, bulíci.

12.2.2002:
Ve spolupráci s otcem jsem své matce vysvětloval zacházení s mobilním telefonem (pokoušel jsem se jí totiž den předtím volat, měl jsem s ní několik zajímavých telefonátů trvajících buď sekundu (úspěšně zavěsila) a nebo minutu, po kterou jsem do telefonu řval něco ve stylu "Dej si ten telefon k uchu!"). Porušil jsem svou zlatou zásadu "NIKDY nic nevysvětluj příbuznému" a taky to podle toho dopadlo. Po pár minutách se matka vyjádřila, že jsme ... (tady zafungovala autocenzura) a se železnou ženskou logikou nám vysvětlila, že ona dělá všechno dobře a ža MY děláme něco špatně s jejím telefonem, když jí voláme. Nebylo protiargumentů, ani obrany.

13.2.2002:
Superzpráva v novinách. Nějací cizinci přijeli do Čech, ukázali pár chlápkům tisícovku, polili ji tekutinou a posypali práškem a hopla, objevili se tisícovky tři (prý klonováním). Chlápci sehnali pět miliónů a nechali cizince v temné místnosti s prachama. Cizinci za chvíli vyšli, dali jim krabici (vevnitř prý peníze), otevřít za deset hodin, bude tam melounů dvacet. Hádejte co tam bylo?! Prdlajs! To není pohádka, fakt se to stalo. V Čechách. Dejvid Kaprfíld pukne závistí.

14.2.2002:
Vyvolal jsem nabídkou na sjezd Sázavy nebývalý ohlas. Dělám si srandu z ledačehos, toto je však myšleno vážně (chtěl jsem napsat smrtelně vážně, vzhledem k nebezpečí vody se to ale nehodí). Už je předběžný skoro pevný termín - 29.července ráno vyrážíme. Za každého počasí. Voda je super, pokud vám nevadí troška nepohodlí, pojeďte taky. Připojte se kdekoli, stačí brnknout.
Kola se taky uskuteční, termín zatím není, teoreticky přibližně v polovině července. Plánuji maximální denní zátěž mezi 70-80 km. To by měl zvládnout i člověk běžně kolo nepoužívající. Na obou akcích jsou vítáni všichni, známí i neznámí. Nestyďte se přihlásit, bude sranda, udělejte něco pro svůj organismus. Bezpečnost zajištěna, ztráty jsou povoleny v rozmezí do 10%.

15.2.2002:
A zase se točí kolečka populismu kolem Benešových dekretů. Kdejaký zahraniční politik ve snaze zalíbit se Germánům vytáhne toto téma (podle mě už značně omšelé) na světlo světa a plácá něco o jejich zrušení. Prý to bylo nehumánní a kdoví ještě jaké. Proč nikdo nemluví o tom, že Němci válku začali, prohráli ji a během ní se u nás vyřádili? Po právu byli poté z naší republiky vystěhováni. Poláci jim sebrali úžasný kus území a nikdo nic. Naši páni politici by měli jasně dát najevo konec debat na toto téma.

16.2.2002:
Plesal jsem na akci firmy E. Trdloval jsem, chodil povídat s J.V. a J.M. (obsluhovali v nalévárně tvrdého alkoholu) a upřímně se bavil. Zase jsem v tombole vyhrál něco, co se mi určitě už nikdy nehodí. To je holt osud.

18.2.2002:
V poslední době dostávám dost imbecilní a přiblblé SMS zprávy. Ten někdo (ze zpráv vyplývá, že je to mladá dívčina) má asi omezenou inteligenci natolik, že nepozná, kde končí sranda a začíná ubohost. Milá neznámá (či neznámý), pokud čteš tyto stránky, zamysli se nad sebou! Zbytečně utrácíš peníze a mě nevytočíš.

22.2.2002:
Přesun do P. za P.S. Na dálnici zácpa, hoďku a půl čekačka. A.Č. na nás čekal v hospodě v Š. (Pamatujete kolejní hlášku? Středa, je ho tam třeba, čtvrtek, je ho tam Š.?). Samým čekáním se trošku přiopil. Vyzvedli jsme ho, malé bloudění a konečně cíl. Vynosili jsme počítače, rekognoskovali terén a šup do příjemného hostince. Pohráli jsme mariáš (vyhrál jsem) a do hajan. P.S. ještě na dobrou noc nám a sousedům pustil koncert skupiny Metallica. Ve tři ráno je to muselo hrozně potěšit. Obzvlášť s jeho výkonou aparaturou.

23.2.2002:
Ráno časné vstávání, přesun několiky bajtů a v poledne návštěva u R.D. (to je ta s tím rudlíkem, stále nezadána). Odvoz A.Č. do M. (ujel jsem kvůli němu 30 km navíc, jsem zkrátka dobrák). Vlet do M., odměnil jsem se nákupem čehosi k oblékání a směr domů.

24.2.2002:
Zimní olympiáda končí. Pokud to budu hodnotit celkově, pak nic moc. Jsme ale tak malý národ, že pokud zklame těch pár želízek v ohni, nezbude vůbec nic. Nedělejme ostré soudy, zítra snad bude sportovně líp.
Napsal mi nějaký neznámý mejlíka a kritizoval tyto stránky. Ani ne tak po obsahové stránce, jako po barevné. Opravdu vám taky barevná kombinace žlutá - černá působí "utrpení Sv. Jana"? (doslovná citace). Doporučil mi své stránky, prý se cítí povinnen mi jako "kolegovi od fochu" trošku poradit. Našel jsem tam jakousi seznamku, jako "kolega od fochu" jsem se tedy opravdu necítil (že bych začal na vedlejšák dělat bábu dohazovačku?). S Ježkem bez klece je to jednoduché: Nelíbí se vám? Nečtěte ho! Punktum!

25.2.2002:
Jeden nezbeda prý velice brutálním způsobem ušlapal v parku ježka (dá se vlastně něco ušlapat jemným způsobem?). Dostal za to od soudu půl roku natvrdo. Nevím ve které nápravné skupině, vzhledem k závažnosti předpokládám třetí. To je mi ale pitomost! Denně umírá spousta zvířat, jednak úmyslně, jednak neúmyslně. Proto příroda vymyslela právo silnějšího a nějakým omylem na jeho vrchol pozvedla člověka. Že se nějaký idiot vybíjel zrovna na ježkovi je prostě už tak - byl silnější. A proto se přiznávám: Včera jsem velice brutálním, pomalým a zavrženíhodným způsobem umlátil plácačkou mouchu. A aby toho ještě nebylo dost, transponoval jsem ji botou z trojrozměrného prostoru do prostoru dvojrozměrného.

26.2.2002:
Netrestej nás, matko přírodo! Pithart chce být prezidentem! A prý má velikou šanci! Jen to ne. Připomíná mi zimní sluníčko: Na chvilku vyleze nahoru, nezahřeje, naštve a pak zase na delší dobu zmizí. Škoda, že není přímá volba prezidenta. Pak by ho většina lidí měla ráda (myslím tím prezidenta, ne Pitharta).

27.2.2002:
Zase nedělám nic jiného než honbu virů. Lidi, proboha, když vám přijde mejlík od neznámého člověka, anglicky psaný s prapodivnou přílohou, neotvírejte ji! Skoro určitě je to virus. A když vám přijde zpráva od známého člověka s přílohou a v dopise není o příloze ani slovo, taky to neotvírejte! Instalujte si antiviry (jsou ke stažení na internetu zadarmo), pravidelně je aktualizujte a stahujte si opravné soubory na Wokna. Pak se vám skoro jistě nic nestane.

28.2.2002:
Možná jsem nesledoval média dost pozorně, ale neviděl jsem v TV ani v novinách jedinou zmínku o Vítězném únoru. Neměli bychom na tuto temnou část naší historie zapomínat a občas vzpomenout na dobu, kdy komunisti a jejich přisluhovači využili situace a chopili se moci. Aby se náhodou historie neopakovala!