JEŽEK BEZ KLECE

1.4.2002:
Velikonoce. Zahraniční novináři kroutí hlavou nad zvykem mlátit pomlázkou ženy a k tomu ještě beztrestně. Nepochopili, že ženy se mohou šlehání lehce vyhnout a že většina nastavuje oprdí velice ochotně. Mlácení chtiví galáni tím mohou ocenit stavbu těla a vitalitu reakcí. A kromě jiného - nebyla by většina žen smutných, kdyby za nimi nikdo nepřišel?

2.4.2002:
V poslední době sleduji zprávy v TV v následujícím pořadí: 19.00 - Prima, 19.15 - přepínám na ČT1, 19.30 - přepínám na Novu. Jednak je zajímavé, jak jenotlivé programy řadí zprávy podle důležitosti (pro jednu stanici je mrtvola hlavní událostí, druhá ji má zastrčenou až někde na konci a třetí se o ní nezmíní ani slovíčkem) a jednak pozoruji zkreslení informací. Spadne barák - Prima ohlásí malé škody a několik zraněných, ČT1 velké škody a několik zraněných, Nova velké škody a několik mrtvých. Teprve noviny druhý den přinesou přesnější údaje, většinou se liší od všech stanic.

3.4.2002:
Nechtěně jsem vyslechl rozhovor dvou mamin, kdy jedna z nich si stěžovala na synka: "... a ten neřád vzal tátovi benzín z kanystru, vrátil tam místo něj vodu, táta to pak nalil do sekačky a pak to vytahoval stříkačkou ...". Rodičovské starosti jsou pestré, tatínek je ale trubka, když nepozná vodu od benzínu.

4.4.2002:
Dostal jsem anonymního mejlíka (odesílatel - xxx xx xxx, adresa umístěna na Seznamu). Pisatel v několika šílených výkřicích vybil svou zjitřenou mysl. Obvinil mě v reakci na Ježka, že jsem komunista a Klausovec. Kromě toho, že již toto spojení je nesmyslné, vyplynulo, že mě nezná a nečte Ježka dosti pozorně, jinak by svoje soudy přehodnotil. Předpokládám, že autor je mladistvého věku, emočně a hormonálně nevyzrálý, mohutně zmítaný dobou a společností. Milý mladý příteli! I psaní anonymu má svá pravidla. Zeptej se své učitelky českého jazyka, jistě Ti poradí. A věz, že nepodepsaný názor svědčí o tom, že se za něj autor stydí a není si jist sám sebou, svou pevností názorů. Napsat anonym je lehké, obhájit své názory z očí do očí chce odvahu, která Tobě chybí. Lituji Tě vzhledem k Tvému dalšímu duševnímu vývoji.
P.S. Přečti si válku s mloky.

5.4.2002:
Opožděná oslava D.Ú. Po dlouhé době jsem si dobře popovídal s L.T. Vzhledem k úspěšnému průběhu J.Š. navrhoval častější opakování, souhlasil jsem.

6.-7.4.2002:
Naordinoval jem si volný víkend. Při pohledu z okna by mě stejně nikdo z domova nedostal. Válčil jsem se synkem různé hry, střídal to s TV a relaxoval. Vzhledem k tomu, že jsme měli úmrtí v rodině (opustil nás andulák, jeden den plný života, druhý den podezřelé ticho), slíbil jsem zakoupení jiného zvířectva, konkrétně rybiček. Kdysi dávno jsem je pěstoval, tento koníček zanikl v situaci, kdy zásluhou zkratu v amatérsky zhotoveném topení jsem vyrobil několik desítek litrů rybí polévky. Snad se nyní povede lépe.

8.4.2002:
J.T. přišel do práce se svěšenou hlavou. Po dlouhém vyptávání jsme se dopátrali důvodu - smolný víkend. Sparta prohrála v hokeji, ve fotbale taky nezazářila a jackpot ve Sportce vyhrál někdo jiný. J.T. začal smutně třídit květenu. Brblal u toho, že brzo umře, tudíž musí srovnat pozůstalost, abychom ji mohli po jeho skonu umístit v muzeu. Tyhle černé řeči už vede dlouho. Krize středního věku?

9.4.2002:
MF Dnes píše s velkým humbukem, že počet míst na středních školách v našem kraji převyšuje o třetinu počet žáků, kteří končí devátou třídu. Vyvozují z toho, že každý deváťák se dostane na střední školu. Zase trošku mystifikace - jednak do našeho kraje dojíždějí i žáci v okolních krajů a jednak je různý zájem o různé školy. Sice se možná žáci dostanou na střední školu, už však ne na tu, o kterou mají zájem.

10.4.2002:
Spolu se synkem jsem se zúčastnil návštěvy Planetária v Praze. Filmy byly promítány na kupolovitý strop, sedačky jsou zakloněny dozadu, aby si návštěvníci nezlomili krky. Bohužel, v poloze skoro ležmo se o mě pokoušel v nudnějších partiích spánek, odolal jsem. Pak jsme si udělali pánskou jízdu po Praze, kupovali jsme samé blbosti a jedli samá dobrá a nezdravá jídla.

11.4.2002:
Dneska nic, tam alespoň vtip.

12.4.2002:
A.Č. nepřiletěl z teplých jižních krajů, museli jsme mariáš redukovat na tři. Po příchodu osůbky neznající základy mariáše jsme přešli na obvyklé prší.

13.4.2002:
Nechtěl jsem se o této zprávě zmiňovat, šíří se ale městem a okolím jako lavina, takže ji uvedu. Moje bývalá spolužačka P.F. (chvíli i nejmilejší člověk) byla nožem převedena do stavu nežití. Důvod: žárlivost. Pachatelka poté vyskočila z okna v osmém patře. Velice smutná událost, kterou se komentovat takhle brzo neodvážím. Nechám si ji rozležet v hlavě, pak se k ní možná vrátím. Bohužel je to už druhý spolužák, který není mezi námi.

14.4.2002:
Uváděl jsem do chodu počítač u F.D. Můj nejmilejší zákazník, který dokáže ocenit výhody výpočetní techniky a také je plně využít. Pokud by všichni přistupovali k počítači tímto způsobem (hledám chybu nejdříve mezi klávesnicí a židlí, teprve pak v počítači), ulevilo by se spoustě techniků.

15.4.2002:
I.S. poté, co jí v práci zrušili kuřárnu a musí lítat po schodem ven, konstatovala, že každou zimu měla těžkou chřipku a teď nic. Celkem přímým myšlenkovým pochodem dospěla k názoru, že tím, že kouří, žije zdravě: Lítáním po schodech má pohyb, cigárko na mraze ji otužuje a i ředění kouře zdravým povětřím k celkové kondici také přispívá. Z toho vyplývá: Chcete-li mít zdravé zaměstnance, udělejte z nich notorické kuřáky a zakažte jim kouřit v budově. Budou jako buci.

16.4.2002:
Vyprávěl mi J.P., že při dlouhé a chronické rýmě si kapal jakési léčivo do nosu tak dlouho, až si spálil všechny chuťové a čichové buňky. Několik měsíců nato mu pak bylo jedno, co jí a jak to voní. Doktoři ho vykurýrovali, jenže se mu jeho vjemy vrátily v jiném stavu, než původně. Přestalo mu chutnat pivo (strašné), oblíbená jídla mu smrdí. Takže, pozor na kapky do nosu!

17.4.2002:
Narazil jsem na stránku anagram.dingbatway.com, kde si můžete zadat svoje jméno (bez diakritiky) a stránka vám vychrlí všechny anagramy (přesmyčky), které lze z písmen vyrobit. Z mého jména mě zaujaly dvě přesmyčky (diakritiku jsem si dovolil doplnit sám): STRAŠNĚ TRPKÝ a PRST STAŘENKY. Zkuste to, budete se dobře bavit.

18.4.2002:
Ač nerad, musím udělat jednomu vyhledávači reklamu, protože jeho rychlost a vyhledávací schopnosti jsou nade vším, co jsem zatím používal (už vidím ty mejly, kde mě budou pisatelé napadat, že jsem používal blbé vyhledávače). Podle mého SUBJEKTIVNÍHO názoru je vyhledávač google to nejlepší, na co jsem narazil.

19.4.2002:
Po delší době jsme zašli s J.B. k Č. Objednal jsem si pivo, číšnice stroze vypálila "Deset nebo dvanáct?" Na takovou otázku je jen jedna odpověď: "Mě stačí zatím jenom jedno." Koukala jak vejr. J.B. jí dorazil tím, že po dotazu na druhy červeného vína si objednal Jima Beama. Pokecali jsme, pojedli, popili a brzo vyrazili domů.
Stejně je čeština krásný jazyk. Více, co začnou dělat námořníci na povel "Sviňte plachty"? Začnou je svinit. A co udělá návštěva po pozvánce "Přijďte a pokecáme?" Přijdou a pokecají se.

20.4.2002:
Ráno výlet do H., jeli jsme s M.P. pro plavací podlahu. Ve firmě nám ji vydal nějaký pomocný pohůněk, nechtěl žádný podpis ani jméno, prý zaplatíme příští týden. Zajímalo by mě, kolik Čechů by tam už nikdy nikdo neviděl. My jsme poctivci, odkojení Pionýrem, my zaplatíme. Snad.
(Tak mě napadlo: Pamatuje si někdo z vás slib do Jiskřiček a Pionýra? Kdybyste si to pamatovali, nebo jste to našli někde napsané, pošlete mi to. Takovou blbost chci mít! Já si pamatuju pouze začátek Jisker: "Slibuji tu přede všemi jako jiskra jasná, že budu bránit svoji vlast, aby byla šťastná")

21.4.2002:
A zase nepoučitelní uživatelé. Mejl s předmětem "Funny info for you" je netrkne a i přes varování antiviru ho otevřou. Matka příroda s nimi! Deset hodin mi trvalo dát to do pořádku. Takoví uživatelé by se asi střílet neměli, ukazovat na náměstích by se ale mohli (v kládě).

23.4.2002:
Po dlouhé době jsem si na hodinu otevřel hubu na zubařku. Opět spousta vrčení, sochání a trápení. Účastnila se i má matka, pořád do toho něco povídala. Občas se mě na něco optala a byla naštvaná, že jí neodpovídám. Nepochopila, že s několika hadičkami a prsty v papule se blbě konverzuje. Když pak ona zasedla na inkriminované křeslo, taky jí došla řeč.

24.4.2002:
Vyrobil jsem neuvěřitelnou chybu. Kdo podniká, ví, že tento den je nutno zaplatit DPH. Nacpal jsem všechna data do počítače, vytisknul přiznání a mazal na berňák. Dostal jsem razítko a transponoval jsem se do pokladny, abych jako řádný poplatník splnil své finanční závazky. Bohužel vše bylo tak narychlo, že jsem se překouknul a zaplatil víc, než bylo nutno. MNOHEM víc! Po zjištění chyby mi pracovníci přes daně oznámili, že stát mi děkuje a příslušnou částku vrátí až za čtvrt roku. Upozorňuji, že mezi platbou a zjištěním omylu uběhlo 30 (slovy třicet) sekund! Počastoval jsem se několika výrazy z říše zvířat a se zaťatými pěstmi i na noze a s pocitem retardovaného jedince jsem odkráčel.

25.4.2002:
Podařil se mi vyrobit obrovský trapas, který si zapíši zlatým písmem do svého deníčku. Šlo o věk a zachovalost jedné dámy. Trošku jsem se spletl, utřela mě jak zapocené okno. Ode dneška již věk netipuji (jediný pozitivní detail byl v tom, že jsem ji omladil).

26.4.2002:
Přivezl jsem domů akvárium (za moc peněz, na můj vkus), sestavil všechny díly dohromady, teď už jenom sehnat písek, kameny, nějakou lepší vodu a rybičky. Docela mě to chytlo, už se těším na plovoucí mlčenlivé tvory.

27.4.2002:
Se švagrem jsme čistili lesní kalamitní paseky, vyráběli jsme dřevo na oslavu čarodějnic. Jelikož švára zakoupil malilinkatý soudek na úterní oslavičku, museli jsme zákonitě ochutnat, jestli není zkažený. Docela jsme ochutnávali srdnatě, možná budeme muset koupit jiný, plnější. Skamarádil jsem se s parodií psa, která se toulala kolem, krmil jsem ji palačinkou s marmeládou a pak jsem ji měl pořád na klíně.

28.4.2002:
Zase jsme byli se synkem doma sami, do oběda v posteli, čučeli jsme na všechny možné filmy a seriály, které jsem natáčel minulých čtrnáct dnů a nestačil shlédnout. Těžký nářez science fiction, prostě paráda. K večeru jsem se odhodlal pracovat, naštěstí to probíhalo v místnosti s televizí, koukal jsem na hokej. Výsledkem byly totálně vysušené a krvavé oči, budu muset u sebe nosit flašku borové vody, takový celodenní nápor na zrakové tyčinky by se mohl nevyplatit.

29.4.2002:
L.Z. zaveršovala o J.B. a použila v rýmu slovo "bambulka". Zalíbilo se mi to a začal jsem J.U. takto oslovovat standartně. Sice se na mě trošku mračila, ale od této chvíle žádné zkratky, pouze "Bambulka". Bambulka mě napojila čajem, přihodila několik koláčků a drbů. Pak jsem instaloval tak špatný program, že shodil celou síť. Vrátil jsem to zpátky a chystal se sednout si na ruce a nic nedělat. K večeru mě P.S. dorazil jobovkou, kterou popíši někdy příště.

30.4.2002:
Zajeli jsme k mé (milované) sestře, abychom důstojně oslavili svátek čarodějnic. Nejdřív se hrál fotbálek (aby byla žízeň), pak jsme založili ohýnek a ohřívali na něj uzenou kýtu, což byl velice geniální nápad jednoho z účastníků. Pak nastalo nacpávání pajšlů a po půlnoci do hajan. Večer se vydařil.