JEŽEK BEZ KLECE

1.6.2002:
Prohlédl jsem si Č.B. s A.Č., na mé přání koupačka v bazénu (velmi pěkný, doporučuji), zaskákali jsme si z prkna (při pokusu o přemet jsem se ukázkově plácnul o hladinu do zad) a i tobogán jsme několikrát vyzkoušeli. Odpoledne přesun domů, večer jsem sváděl vnitřní boj mezi polohou ležmo a mezi návštěvou maturitního večírku (když už jsem to slíbil). Boj zuřil velmi dlouho a měl několik obětí, nakonec lenost vyhrála na body.

2.6.2002:
Ráno opět návštěva bazénu, tentokrát v H.B. Po návratu domů návštěva rodičů, matka si chtěla popovídat. Průběh byl následující: 14.00 příchod, 14.01 pohodlná poloha v křesle, 14.02 mě pálí oči, zavírám je, 18.55 otvírám oči a mizím k domovu. Matka za mnou brblala něco o špatné komunikaci. Mě to bavilo.

3.6.2002:
Tak už je ze mne několik dnů (a několik ještě bude) slamněný vdovec. Kdo neví, co to je nebo to ještě nezažil, tak je to takové období, kdy drahá polovična odfrčí někam tak daleko, že se nemůže objevit ani náhodou. Moje vdovcovství je trošku zvláštní, říkám tomu "slamněný vdovec se závazky". Jsem teď taková tátomáma. Zatím to jde, zásoby jídla ještě nedošly, jenom ta hromada oblečení u pračky se už nedá jen tak jednoduše překročit. Určitě bude hůř.

4.6.2002:
Dost dlouhou dobu jsem zkoumal, jak funguje pračka, kudy se do ní co strká a lije. Nakonec jsem skoro všechna ta hejblátka, světýlka a čudlíky pochopil. Naplnil, spustil. Žádný karambol. Nemají to ty ženský jednoduché.

5.6.2002:
Když to včera proběhlo bez problémů, další přišla na řadu žehlička. To je ale potvora! Pálí, nežehlí. Rezignoval jsem. Babička zaskočila, jí ten kus železa fungoval.

6.6.2002:
Vyrážíme na výlet. Počasí na nic. Slovy klasika: "Chčije a chčije!" Po ubytování jsme si perfektně zahráli fotbálek na umělém povrchu. Na hřiště jsme lezli přes plot, druhý den nadával jakýsi chlapík a chtěl peníze za pronájem. Nedostal nic.

7.6.2002:
Dopolední návštěva bazénu v Č.B. Překonal jsem jeden z pomníků mého života: Poprvně v životě jsem skočil z pětimetrové věže! A hned dokonce dvakrát za sebou! Kdo mě znáte, víte, jak jsem se musel nahoře ukecávat. Já mám totiž lehkou závrať i v situaci, když se postavím na špičky! Teď chodím pyšně s frňákem nahoře.
Na cestě z náměstí na nádraží jsme promokli tak, že už nám bylo jedno, jestli prší nebo ne. Po návratu sušení a stolní tenis. Jsme s J.K. k neporažení!

8.6.2002:
Návrat domů, únava, spánek. Večer debata s J.M., vyprávěl o dovolené v Chorvatsku s D.K., P.M. a P.S. Tiše jsem litoval, že jsem pozvání z časových důvodů odmítl.

9.6.2002:
V ledničce z hladu oběšená myš, tak jsem se alespoň nechal krmit politiky v různých debatách. Už se těším, jak se hned po volbách budu mít dvakrát líp (není ale dvakrát nula ta samá nula?).

10.6.2002:
Navštívil jsem jednu starší a moc hodnou paní. Něco potřebovala, příliš ochotně jsem se asi netvářil (z časových důvodů), použila stimulaci pomocí nářků a peněz. Nechal jsem se nastimulovat (bohužel jenom pomocí nářků, přece jenom je ve mně kdesi vzadu schovaný takový malý Mirek Dušín). Závěr: mlhavě ví, co chce, neví jak to má vypadat a co všechno tam má být a musí to být co nejdříve. Slib je slib, teď jí snesu modrou ponorku z nebe.

Zbytek měsíce byl hektický, psaní do Ježka téměř nemožné. Zúčastnil jsem se několika výjezdních akcí, elektronikou nepolíbených.
Alespoň jeden zážitek: Dostal jsem na starost 10 osmnáctiletých děvčat (jestli někoho z vás napadá něco o lišce a kurníku, tak pozor!), abych s nimi jezdil na kole po krásné Vrchovině a potrápil jim i sobě organizmus. Šlapeme si takhle do prudkého kopce, vedro jako pes, děvčata vesměs v plavkách. Jel jsem první, předjel jsem bandu cestářů, kteří asfaltovali silnici (takovou okresku, kde projede jedno auto za den). Nad asfaltovacím strojem jsem zastavil a sledoval, jak chlapíkům padají čelisti, seskakují ze stroje a vyjeveně čučejí, co se to kolem sune za opocená těla. Lstivě jsem jim oznámil, že za námi jede ještě jedna banda. Možná tam vartují dodnes.