JEŽEK BEZ KLECE

3.11.2005:
Mám narozeniny. Devatenácté. Podruhý. Před všema to tajím, nemám rád potřásání rukama. Zase ale na druhou stranu rád dostávám hodnotné dary. Nedostal jsem nic. Asi nikdo nevěděl, že mám narozeniny. Dilema.
J.Š. mi oznámil, že jeho počítač na něj naposledy z posledních sil vypláznul cédéčkovou mechaniku a odebral se k nejvyššímu digibohu. Už je mi to divný, ve stejné místnosti během 3 měsíců odumřely 4 matkodesky a 2 pevnodisky. Bohužel ta posledně jmenovaná zařízení obsahovala jakási důležitá nezazálohovaná servrodata. Nedávno jsem si pocvičil zadávání dat za půl roku dozadu. Asi máme v tý místnosti línou elektriku. Nebo taky moc čipernou.

4.11.2005:
Odpoledne jsem si jel do H.B. pro nový digitální fotoaparát nejmenované značky Olympus. Po cestě zpátky jsem se párkrát málem přizabil v autě, protože jsem nevydržel a študoval fotoaparát a návod k němu během řízení. Zvlášť při kompletaci přístroje (kareta, šňůrky, popruhy) se mi nějak nedostávalo končetin a pozornosti.
Večer jsem se pozval společně s P.Č. + P.F. + M.H. (to je ten starší) + J.J. + T.N. + P.P. k mé oblíbené sestřičce do B. pod záminkou oslav narozenin (taky jsem tajně doufal, že něco dostanu). Sestřička nezklamala, objednala malé přítulné kapalné štěňátko, do místního hostince přinesla sedmi individuím pochybného vzhledu roládu z kuřecího masa a brambor, švagroun obsluhoval. Konzumaci už zajišťovalo sedm ledečských. Dobře rozdělená práce. Dostal jsem od sestřičky medvěda a hopíka (medvěd ho má na tlapkách). T.N. mi věnoval něco, o čem ví, že nesnáším a myslel si, že mu to vrátím. Omyl, dav kolem mu to vyčoudil (kromě mě). Hraní šipek, štěně, roláda a brambor. Pohoda.

5.11.2005:
Když jsme se kolem páté ranní chystali do hajan, napadlo kohosi (možná jsem to byl i já), že je čas na šláfcigáro. Kolemjdoucí pracant mířící ke strojům se vyděsil a utekl, když se několik vypracovaných oslipovaných těl vyhrnulo v mraze ven a začalo vyrábět oblak čmoudu.
Po několika hodinách spaní jsme zavrhli bowling (tělo tolik sportu najednou nesnese) a odfrčeli domů. Po krátké rekonvalescenci jsem si odchlupil obličej, okvádroval korpus a vydal se dělat garde na taneční. Jako pyšný rodič jsem plul sálem, občas potančil a většinu času prožvanil s kdekým.

8.11.2005:
Schůzovali jsme v naší ubikaci. Jednalo se o rekonstrukci TV rozvodů a o tom, zda se na střechu namontuje společný satelit. Vzhledem k věkovému složení osazenstva jsem čekal, že se odsouhlasí rekonstrukce a zavrhne satelit. Překvapení - obojí přijato drtivou většinou hlasů. A taky budeme tahat internet do všech bytů, 512 kb/s za 400 Kč. Dobrý, ne?

10.11.2005:
Udělal jsem si radost digitální klíčenkou (už druhou). Takže už nosím po kapsách 2 GB. Konečně už žádná CD, rozbité obaly, chyby při čtení. Dva zapalovače a je to. Měl bych pro výrobce malou radu: Vražte paměť i do otvíráku na flašky. Bude kšeft!

12.11.2005:
V noci jsem se probudil a zjistil jsem, že mi nějaký vlahý průvan nastydl krk. Kroutil jsem se jako had a bolelo to i v mém oblíbeném leže. Ráno v osm jsem naivně nasedl do auta, abych přivezl nějaké suroviny k obkládání podlahy. Málem jsem nevyjel z parkoviště, krk se prostě odmítal otočit bez náležitého připomenutí své existence. Ležmo jsem se prokroutil celou sobotou, trošku pomohly obklady. Večer jsem se už dokázal podívat na své levé rameno.

13.11.2005:
Krk už bolí míň, chystám se do práce. První pracovní výkon - nefunguje řadič, nový nelze sehnat - šrot. Druhý pracovní výkon - vyhořel zdroj, opravoval se mi nechce - odloženo. Raději jsem šel domů koukat na televizi a do ledničky.

14.11.2005:
Montoval jsem dva kopjůteri (jak mi kdysi psali nějací Poláci) pro mého oblíbeného gynekologa J.Š. Využil jsem k tomu synka. Montáž vypadala následovně: Pozice - já v křesle, v jedné ruce něco masitého, v druhé ruce něco sladkého, pusa mele z plných sil; synek - v jedné ruce šroubovák, v druhé ruce CD, manuály, šroubky, atd. Synek vybaluje, já se prokousávám masem. Synek bastlí desku a mechaniky, já občas radím a dojídám mrtvé zvíře. Synek zapojuje kabeláž, já načínám sladké. Synek šroubuje dekly, já si olizuji cukr z prstů. Slavnostně se zvedám, myji si ruce a začínám nejdůležitější práci - strkám CD a instaluji 2x Wokna. Hrozná dřina.

16.11.2005:
Instalace písíček u gynekologa. Nejdřív v L. Práce celkem lehká, výhoda DOS programů je v tom, že nehrozí žádná instalace, stačí pouze překopírovat. L.Š. si pochvaloval, že teď to bude u něj vypadat jako v růžové ordinaci. Při té příležitosti se pochlubil novým křeslem pro pacientky - spousta pedálů, pohyb ve všech osách. Chvilku jsem zkoušel pedály, když křeslo provedlo dvojitého Salchova, L.Š. mě od něj odehnal. Pak přesun do H.B, kopie předchozího, zakončeno trojitým Ritbergerem, když se L.Š. nedíval. Kolem deváté jsem se dostal zpátky, naši fotbalisté už vedli 1:0 nad norskými trolly (Norové se na nás cítili, my je však dokážeme porazit i s hráči z nižší ligy - Poborský.).

17.11.2005:
Ač svátek, vydal jsem se instalovat internet k J.H. Potřeboval jsem nějakou informaci od Telecomu, na infolince pouze špatně poučené dívčiny, chytřejší zaměstnanci jsou asi na dovolené nebo ve výpovědi.
Odpoledne jsem se odhodlal nastrkat kabely v naší ubikaci do zdí. Nejdřív shánění nářadí a kabelů - 1 hod. Pak hledání nějakého měřidla, které by mělo víc než 30 cm - 1 hod. Měření vzdáleností, zákres, výpočty, určování chyby, zakalkulování chyby, matematická korekce - 1 hod. Pochybnosti o vlastních matematických schopnostech, nástřel od oka, vynásobení krát dva, přičtení rezervy na každé straně 3 m - 1 hod. Protahání kabelů, modlitbička těsně před koncem - 2 hod. Radost z chyby 1 m (naštěstí do plusu) - až do rána. Jeden vchod hotov. Zítra ostatní dva.

18.11.2005:
Odpoledne jsme s M.H. (sakra, další človíček s tímto monogramem, budu ho nazívat spolunažívatel) protahovali kabely v ostatních vchodech naší ubikace. Jelikož už bylo rozměřeno (riskli jsme, že socialističtí stavitelé vybudovali všechny vchody skoro stejné), trvala práce na obou vchodech necelé dvě hodiny. Anténu na střechu jsme nedali, oba máme strach z výšek nad 20 cm.
Neplacená inzerce: Sháníme člověka, který nám na střechu anténu namontuje. Nevíte o někom? Musí to být sebevrah, který má rád poskakování po docela šikmé a zasněžené střeše ve výšce asi 20 m. Budova je proti úrazu pojištěná. Dobře. Cena dohodou, maximálně však do výše 2 litrů. Piva.

20.11.2005:
Zase taneční, zase garde. Odchlupení, okvádrování, přesun, koukání, tančení, žvanění. Musel jsem předtím vyměnit kola letní sjetá za kola zimní nová. Trošku jsem se u toho zašpinil (byl jsem jako prase, vrozená slušnost mi brání v psaní sprostých slov). Kvůli očistě jsem nestíhal začátek, taky dalo spoustu práce se odtrhnout od rudého náčelníka a jeho bílého bratra. Mimochodem, všimli jste si, jak Olda Šetrnej a Vinětů chvilku lidumilně pořvávají "Miřte na koně" a za pět minut filmu pokosí svými stříbrno-opakovacími kvéry bez mrknutí oka bandu špinavých odrbanců? Prostě - lidumilové ocuť až pocuť.

21.11.2005:
Byli jsme si zahrát v klasickém složení P.Č., P.F. a J.J. kulečník. Vyžbrundal jsem u toho 3 (slovy TŘI) velké čaje, stejně mi to nešlo. Vyhrál jsem pouze nad P.Č., od ostatních jsem dostal na část pod zády. Dokonce s P.F. byl v jedné hře konečný účet na stole 0:7. To se mi ještě nestalo! Asi jsem vypadal trošku iritovaně, P.F. se uvolil se mnou na konec zahrát ještě jednu hru, nechal mě vyhrát, dalo mu to ale spoustu práce to zamaskovat. Prokouknul jsem ho.

25.11.2005:
Přihrnuli se k nám dva chlapíci na montáž jakéhosi nového multimediálně-elektronicko-vizuálního zařížení. Dostal jsem za úkol od nich na závěr převzít dílo. Vyhrožovali, že budou pracovat do 3 hodin do rána. Naštěstí jim nedorazilo to nejdůležitější zařízení, zapíchli to už v osm večer. Pokračovat prý budou v sobotu.

26.11.2005:
Když jsem se kolem poledne dostavil, chlapíci již měli skoro hotovo. Ještě umravnili pár kabelů a začala předávačka. Na mé přání jsme přeskočili fázi "Jak spustit Windows a program, jak vytvořit obrázek, atd.". Chvilku jsem si s tím monstrem hrál, pak jsem dával šťouravé dotazy: "Proč nemá ta klávesnice F1 až F12? (Chtěl jsem pustit novou hru v Freecellovi) - Jé, my si toho ještě nikdy nevšimli!" "Proč nejde ten obrázek zrcadlově otočit? (chtěl jsem mít Aš na východě) - Hm, to po nás ještě nikdo nechtěl!" "Čím se dá umejt povrch dotykové tabule? (Přece jenom jsem jí už trošku zapatlal) - Raději ničím!" "Jak dlouho vydrží lampa v projektoru? - Zatím nevíme, je to nový typ." atd. Podepsal jsem předání a pustil si na té novince DVD film.

27.11.2005:
Dneska žádné taneční, nebyl jsem tedy rušen od srdcervoucího skonu apačského náčelníka na předávkování olovem.
Očima zarudlýma od náhlého úmrtí neostříhaného rudokožce jsem sledoval večerní zprávy na některé z našich televizí. Jeden příspěvek byl o demonstraci proti potratům. Jak správně poznamenala moje dcerka, v demonstrujícím davu nebyla jediná žena! Co se sakra do toho ty chlapi ...píp....? Nechme ženám právo rozhodovat o sobě.

28.11.2005:
Už jsem dlouho nepolitizoval, takže hrr do toho! Taťka premiér Paďourek souhlasí s komunisty, že je třeba zrušit lustrační zákon. Furt mu někdo lustruje spolupracovníky, občas se na někoho provalí spolupráce s StB, ... Kde sakra má pořád brát nový lidi?! Pak chudák musí sahat po nestranících (třeba po Rathovi) a občas sáhne blbě (třeba po Rathovi). Sice to kamufluje soudržností koalice, ale stejně už jí dávno pohřbil. Kdyby Kalousek neměl takovou sveřepou chuť být u koryta, dávno by se mu rozpadla. Tudíž - Kupředu levá. Jsem zvědav, kdy přiznaj soc-demáci otevřeně spolupráci s rudými třešněmi. Dávám jim necelý rok.