JEŽEK BEZ KLECE


2.2.2007:
Nečekaně a urychleně mi bylo nabídnuto lyžování v našich milovaných horách. Oprášil jsem lyžáky, odrbal rez z lyží a vyrazil. Půl hodiny po obědě jsem stanul na sjezdovce, než začala platit odpolední jízdenka jsem stihnul jeden zahřívací grog a hurá do svahu. Pršosněžilo, byl těžký sníh, mokro všude v oblečení, avšak sjezdování super. Vydržel jsem to až do páté hodiny. Večer jsme se stavili na jídlo v celkem roztomilé osvěžovně. S P.D. jsme váhali, zda k pití zvolíme přitažlivost desetistupňového G nebo experiment s dvanáctistupňovým Krakonošem. Vousatec zvítězil, ovšem po prvním napití jsme volbu přehodnotili. Vousatce jsme sice ze slušnosti dopili, večeři jsme ovšem ředili pomocí jednoho G. Varování pro všechny - Krakonoše ne!


3.2.2007:
Hned zrána přesun na sjezdovku, přes noc všechno pěkně zmrzlo, sjezdovka byla jako sklo a bez lidí (jak poznamenala jedna z účastnic, bylo tam tak málo lidí, že sedačky lanovky jezdily i dolů prázdné). Vozil jsem se nahoru a dolů až do oběda.
Našli jsme uprostřed sjezdovky mobil, našel jsem v telefonním seznamu položku "mamka", pěkně jsem si pokecal s neznámou paní a s její pomocí jsme se s majitelem mobilu potkali a mobil byl předán. Majitel se klaněl až k první závěji, blahořečil mě a dokonce nabízel k ochutnání tekutinu z placatice. Jakožto řidič jsem odmítl a ještě chvilku se hřál na výsluní slávy jako dobroděj.


4.2.2007:
Jelikož mě z lyžování bolel celý Péťa, odpočíval jsem. Věnoval jsem se programování a testování nových programů. Zaujal mě MathCAD, kdyby takové programy existovaly, když jsem studoval, ušetřil bych si býval spoustu práce a nervů (nejotřesnější zážitek bylo řešení soustavy 1011 rovnic o 1011 neznámých, jen si zkuste představit tu matici a těch dat, co jsem musel nabouchat do počítače - cca milion čísel).
Při této práci jsem se pokoušel zbavit můj letitý mobil paměťového efektu baterie - prostě jsem ho pořád zapínal, dokud měl sílu něco vypsat na displeji. Začal jsem v poledne, poslední elektrony na mě vykoukly v jedenáct večer. Stejně to asi nepomůže, čeká mě investice buď do nové baterie nebo do nového mobilu. Sakra. Šest let starý mobil a už abych ho zase měnil? To za Bati nebývalo.


5.2.2007:
Pokus o resuscitaci mobilové baterie se nepovedl. Jsem v deprézi.
Večer jsem se pokusil spravit náladu filmovým hororem Saw (oběma díly najednou). Už sám název říká, že je to něco o lásce ("Saw" znamená "Pila"). K umocnění zážitku při sledování doporučuji tichý tmavý dům, pološero a za oknem menší bouřku s blesky a vyjícím větrem. Uvidíte sami, co to s vámi udělá.
A máme tu frázi na měsíc únor: Fráze: Mother´s animals. Výslovnost: Madrs eny mls. Překlad: Matka vaří něco dobrého.


6.2.2007:
Starosta slibuje bazén. Starosta slibuje internet po optice. Starosta slibuje .... Jestli budou nezávislí a socdem partička hospodařit tak, jako doposud, bude do roka za zimním stadionem špičkový polyethylénový bazének a pak starosta ho bude slavnostně otvírat samopolitím se z konvičky ve tvaru kachničky a kabelový internet bude vypadat tak, že vám starosta nahraje vybrané stránky (hádejte, o kom budou) na cédéčko, vy si ho strčíte do kabely (odtud pojem kabelový přenos) a doma si můžete prohlížet kvalitní fota a netendenční referáty. A možná tam bude i denní rozvrh hrdiny.


7.2.2007:
Volala jakási paní, jestli by k nám mohla přijít se svojí fenou na návštěvu k Fífovi (to je ta chlupatá atrapa psa, která na mě furt loudí jídlo a pere se se mnou o hračky). Tenhle chlupáč se opravdu má. Partnerku mu dovlečou až pod nos, Fífa se na ní vrhne hned za dveřmi, hodnou chvíli ji tlačí po chodbě po podlaze sem a tam a pak jde spokojeně chrunět. A když se skok podaří, jsou za to ještě peníze. Asi mu budu muset promluvit do duše a vysvětlit mu něco o romantické večeři při svíčkách, květinách, promiskuitě a pohlavně přenosných chorobách.


8.2.2007:
Docela bez vedlejších úmyslů a postranních myšlenek a už vůbec ne s nějakým odkazem na existující hrdiny vám předkládám hezký odstavec z učebnice na téma "Grafománie" (podobnost se skutečnými osobami je čistě a dočista náhodná):

Díla autorů, jejichž úmyslem bylo čtenáři cosi sdělit, obvykle nejsou ke čtení. Důvodů je několik:
a) tito autoři obyčejně nevědí o nic víc než průměrný čtenář - mohou se z nich tedy v nejlepším případě stát sdělovači obecně uznávaných nepravd (ti jsou mezi lidem nejpopulárnější, neboť mu dávají blažený pocit, že "přesně tak to je, ale my to neumíme tak hezky říct");
b) pokud náhodou mají o něčem ponětí, obyčejně nedovedou či netroufají si pořádně se vyžvejknout a věc raději opíší (tak vzniká symbolismus), nebo se domnívají, že hloubka jejich pravd by mohla nezasvěcencům uškodit (tak vzniká esoterismus). Těchto skutečností využívá řada autorů, kteří nevědí vůbec nic, ale správně usuzují, že se to ve sfumatu symbolů docela dobře ztratí, následkem čehož je v oblasti mystiky mnohdy opravdu velmi obtížné odlišit úplné žvásty od alespoň částečně obsažných textů. Hodnocení je tedy nakonec závislé především na míře aplikované grafomanie;

A heslo nakonec:

KAŽDÝ SÁM SOBĚ SVÝM OBLÍBENÝM AUTOREM


9.2.2007:
Ráno jsem se vzbudil asi ve čtyři a ejhle - bolel mě kotník. Jako čert. V práci jsem celý den pajdal jako postřelená křepelka, Žofré Pejrak by mi záviděl. I oběd jsem vynechal (tam nahoru bych se stejně nevyšplhal) a šel jsem domů odpočívat. Večer volali mariášníci z už asi dva měsíce domluveného srazu, kdeže jsem. Mou nemohoucnost mi nevěřili, prý že kecám a řídit prý taky můžu. Smutně jsem seděl doma v komoře s nožkama nahoře, až do půlnoci jsem studoval jakýsi zákon.


10.2.2007:
Od rána jsem páchal pro M.P. počítadlo, až na špatnou paměť a otočkovou jízdu pro novou to byla pohoda. Do černé bedny bílé mechaniky, typická zebra. Jeden z mých oblíbených kotníků pořád bolel, naordinoval jsem si zase komoru.


11.2.2007:
Zakládající schůze občanského sdružení MOLEKUL (Mírné Oživení LEdečské KULtury). Mám přislíbeno, že pokud se budu chovat slušně a všechny činovníky uctivě zdravit, možná dostanu funkci svačináře. Rozdával jsem přihlášky všem kolem (ale nerad, všichni do ní chtěli hned čmárat), Večerníček by se z mé šikovnosti uzarděl.


12.2.2007:
Pracovní zasedání zastupitelstva našeho milého malého městečka. Pracovní znamená, že tam nemůže veřejnost (poněvadž by rušila a mohla by mít nemístné dotazy a průpovídky - třeba skoromukl P.F.). Téměř celé to bylo o rozpočtu města. Celkem radostně nám bylo vysvětleno, proč město nemá žádné peníze a proč za to nikdo nemůže. Ještě jedno pracovní zasedání bude příští pátek a hned v pondělí bude "ostré" veřejné. Přijďte se juknout v co nejhojnějším počtu, garantuji vám nevšední rétorické a ekonomické zážitky. Takový miniaturní Hans Christian kombinovaný s naší Boženkou.


13.2.2007:
Mám to zprostředkovaně, ale stejně mě to zaujalo: Když rodina M.H. stěhovala nábytek, museli ven vynést i kanape. Přes schody to nešlo, jediná cesta vedla přes balkon. Uvázali kanape a když už se chystali ho poslat dolů, přišel někdo chytrý a začal radit, jak to mají blbě a jak on to udělá líp. Zamotal kanape jako mumiii a pak ho zvrhnul přes zábradlí balkonu. Bohužel ho zapomněl zaháknout na hlavní lano. Už je v kanapím nebi, čest jeho památce.


14.2.2007:
Navečer jsem doma dumal, co s načatým večerem a omylem jsem přepnul TV na "dvojku" - a už mě měli. Perfektní pořad o zkoumání planet naší soustavy. Čučel jsem jak blázen a mrzelo mě, že jsem nestihnul Merkur a Venuši. Já to fakt nechápu. Jak ti vědci můžou vědět, kde přesně bude ta která planeta za deset let? A jak se můžou trefit se sondou na určité místo vzdálené pár miliard kilometrů? To mi fakt kedlubna nebere. To musí být nějaká kouzla a čáry, nebo jim pomáhají zelení mužíčci. No a pak mě dorazili fyzikálním pokusem, ve kterém chlapík pomocí dvou koulí a laserového ukazovátka vážil naší planetu.


16.2.2007:
P.F. vyrazil na celostátní sjezd Zelených. Dostal od nás několik dobrých rad a la Ivánek v Mrazíkovi, buchty si upekl sám a vyrazil do toho zlého nepřátelského okolního světa. Drobečky prý bude sypat i v autobuse.


17.2.2007:
Odpočíval jsem aktivně na kanapi a občas jsem něco psal, luštil křížovky a pořád něco kutil s tužkou v ruce. A narazil jsem na zajímavý fyzikální problém: Proč některá tužka píše vzhůru nohama a některá ne? Kdyby nepsaly všechny, tak to pochopím, je to určitě něco o gravitaci. Proč ale polovina tužek jo a polovina tužek ne? A jak se může náplň tužky šplhat nahoru? Testoval jsem všechny tužky, které jsem našel a poměr byl opravdu 1:1 (asi z dvaceti vzorků). Mimochodem, tužka od Microsoftu šplhat neumí.


18.2.2007:
Byl jsem u M.K., chvilku jsme pracovali a pak žvanili. Měl tam takový ten nožík, který se po otupení ulamuje. Při hraní si s ním jsem si málem uřízl několik prstů, M.K. mi ho musel sebrat. Tajně jsem si pak znovu půjčil a kochal se kovovou střenkou. Já mám jenom umělohmotný, kdybych mu ho vyměnil, tak by si toho asi všiml. Začal jsem na něj podprahově působit, aby mi ho daroval, má ale nějakou vůdů ochranu, nedostal jsem nic.


19.2.2007:
Tak jsem si na stránkách místních Zelených pustil hubu na špacír a poděkoval jsem starostovi a jiným autorům ledečských webových stránek, že se nesnížili k ukazování mého a J.D. netradičních obličejů na fotografiích z ustavujícího zasedání nového zastupitelstva. A najednou buch ho! U společné fotografie dělného, pracovitého zastupitelstva (až na nás dva mladé nevyzrálé zpitomělé jedince © sv + jd) se objevil popisek, že já jsem první zleva. Pýchou se mi dme hruď - mám pomníček na ledwebu. Bohužel asi jenom do té doby, dokud nebudu exkomunikován z mého rodného městečka jako škodič a brzdič ku prospěchu všech ostatních bohabojných a hrdinobojných obyvatel. Užívám si svých pět minut slávy.
Mimochodem - posadili mě vedle sličné zapisovatelky, za což jsem organizátorům zasedacího pořádku neskonale vděčen. Prosím, prosím, prosím - neměnit!!! J.D. mi z celého srdce závidí, má vedle sebe z jedné strany mě (já jsem ta chytřejší a krásnější polovina našeho dua) a z druhé strany nezávislého O.V. (na kolikátém místě žebříčku krásy a inteligence u nezávislých se pohybuje, to si nedovolím odhadovat, na bednu by to ale určitě bylo - bednou myslím stupně vítězů, nic jiného). U zapisovatelky mám protekci, dolila mi svou matonku, když jsem tu svou (prťavou) vypil a smutně koukal na zelené dno.


21.2.2007:
Byl jsem donucen vyšplhat na naši půdu a předělat internetové připojení z nějaké frekvence na nějakou větší včetně výměny routeru a antény. Vydal jsem se na cestu s kabelem, kleštěmi, notbůkem, rozdvojkou, novým routerem, konektory a to všechno najednou (lenost je krutá vlastnost). Po vyšplhání vzhůru jsem zjistil, že jsem si zapomněl klíče. Šerpa se ztratil v základním táboře, musel jsem pro ně sám. Pak jsem si tam tak cvakal a montíroval v tom ponurém, studeném, málo osvětleném a zaprášeném prostředí. Přišli se podívat dva sousedi, proč jim nejde internet. Dostal jsem ubalené retroretko, poblafáli jsme a chytře hovořili. Pak už jsem jenom zapíchnul vrcholovou vlajku a přesunul se na kanape vychutnat si svižnější internet. Dokonce ta hromada elektroniky i fungovala.


23.2.2007:
T.N. musí do nemocnice, nějak se mu udělala díra do ucha a doktoři mu jí chtějí zaštupovat. Navečer jsme spolu hovořili přes Skajp, T.N. měl nějakou pochmurnou náladu, stěžoval si na celoživotní smůlu - prý že ve sportce nikdy nevyhrál, když vyrazil s rodiči na dovolenou, tak bylo vždycky hnusně a on dostal skoro pokaždé zánět středního ucha, proto s nimi pak příbuzní nechtěli jezdit, ..... To že je smůla? Já v životě nevyhrál vůbec nic, kromě míčku za 2,50 a to jsem za los dal 3 Kčs. Na dovolených mě vždycky kouslo všechno, co proběhlo nebo proletělo kolem (dokonce i žirafa v ZOO). A příbuzný mě nesnášeli už jako spermii. Jen ten zánět ucha jsem měl pouze dvakrát. Kdybych si koupil trpajzlíka, tak by mi do rána vyrostl. Tomu říkám smůla! Co je proti tomu ďourka do kedlubny.


24.2.2007:
21. února se objevil článek od K.H. na ledwebu. Kromě obvyklých adoračních frází se autor vrhnul na P.F. a otcovsky mu doporučuje spoustu věcí, o kterých se K.H. může už jenom zdát nebo si o nich vyprávět na schůzích místního spolku důchodců. Tento oblíbený hudebník, z jehož hudebních simulací jsou v šoku všichni, kdož ho zaslechli byť na pouhou milisekundu, použil v článku všechny podpásové metody psaní, které znám. Uvidíme, co tento pán ještě vymyslí.


26.2.2007:
První řádné zasedání zastupitelstva v tomto roce. Donesl jsem si svůj vlastní ledový čaj a se sličnou zapisovatelkou jsme míchali drinky ledový čaj - matonka v různých poměrech. Vlastní zasedání se linulo v poklidném duchu až do chvíle, kdy se J.D. zeptal, proč rada odmítla umístit na bodovu MÚ pamětní desku lidem nespravedlivě stíhaným lidovým soudem, který sídlil v budově MÚ. Rozjela se debata, zástupce komunistů plamenně vysvětloval, proč je to nesmysl (asi by mu deska připomínala cosi z minulosti). Místostarosta přizvukoval, rétor M.P. také. Nakonec stejně neprohlasováno, deska nebude. Další hodinka jednání v klidu, pak došlo na rozpočet. Vyděsil jsem komunistu (předseda finanční komise) dotazem, jakže vlastně jeho komise schválila rozpočet, když se nehlasovalo. Prý když nikdo neměl připomínky (jak by mohli členové výboru mít, když neměli dopředu podklady), tak PŘEDPOKLÁDAL, že jsou všichni pro. Hezký přístup. Pak jsem se ptal na detaily, které mě zaujaly v rozpočtu, dostalo se mi několik vysvětlení, ani jedno mě nepřesvědčilo. Pro rozpočet jsem nehlasoval, budu se muset oněm inkriminovaným detailům věnovat intenzivněji, možná i za pomoci jiných institucí. Pokud se mýlím, jedině dobře, pokud mám pravdu, pak bude veselo. Nakonec humorná vložka hudebníka K.H. a šlo se domů.


27.2.2007:
Naše čipově-zabezpečovací zařízení nefunguje, pípá, hlásí nesmysly, počítače úlisně mlčí. Po několikahodinovém bádání jsem přišel na to, že minulý správce tohoto systému mi při předávačce řekl špatné přihlašovací jméno a heslo (o úmyslu raději nebudu polemizovat). Pak už jsem za pomoci supertvrdého resetu (všechno vypnout, pár minut počkat, pak zase všechno zapnout) vyřešil všechny problémy, až na jeden - terminál furt divně píská a lže. Vynadal jsem dochákovému terminálu do nečistých zvířátek a poslal mejl dodavateli.


28.2.2007:
Ejhle - nadávání terminálu pomohlo, přes noc se to zázračně spravilo samo. Chodím po budově s frňákem nahoru, vyžaduji obdivné pohledy a oslavné ódy. Bohužel je to všem jedno. Počkejte - až vás ten ošklivý systém jednou nepustí dovnitř, budu se vám smát za dveřmi v teplíčku, zmrzněte si, hadi.
Nějaká evropská komise chce snížit emise CO₂ ve výfukových plynech aut o dost velká procenta. Výrobci aut pláčí, že to zdraží auta. Bacha, tento plyn produkuje víc výrobků - třeba nápoje nebo lidi. Taky bych jim to snížil.