JEŽEK BEZ KLECE


4. - 13.3.2007:
Celou dobu jsem se pohyboval po nemocnici, nebyl jsem tam sám se sebou, nýbrž s někým, o kom mám zakázáno psát. Už hned po prvním příchodu do nemocnice jsem seděl na lavici a čekal a čekal a čekal ... Pak vedle mě posadila sestřička příslušníka minoritní skupiny, který překonal svou obvyklou ethanolovou hranici a v důsledku tohoto překonání měl mechanicky poškozené venkovní orgány dýchacího systému, prachové částice na oděvu a neobvyklý odér (nekorektně píšící bloger by napsal, že vedle něj seděl špinavej, smradlavej, vožralej cikán s rozbitým rypákem a tlamou - k tomu já se samozřejmě nemohu snížit). Když minoritní jedinec několikrát spadl z lavičky a snažil se mě chytit, sestřička mě požádala, abych si přesedl. Učinil jsem s úlevou.
Hned druhý den jsem si koupil v místní sámošce gumové medvídky. Když jsem je baštil, všiml jsem si, že na obalu je pro konzumenty soutěž "Najděte 4 rozdíly". Jal jsem se řešit tento problém, bohužel už dávno medvídci nebyli a já neměl všechny rozdíly pohromadě. Šoupnul jsem obal do kapsy a od té doby hledám čtvrtý rozdíl. Zkuste to také, obrázek je tady. Já našel tři - medvídek fouká/nefouká do saxíku, šátek na jeho krku má/nemá puntíky a ptáček na saxíku je/není. Všechny tři rozdíly jsou markantní, všechno ostatní považuji za chybu tisku, čtvrtý rozdíl by měl být také markant. Bohužel, zatím jsem ho nevypátral. Chudáci děti!
Zbytek pobytu se linul konstantně, cesta v dopravní zácpě, nuda v nemocnici, opět cesta v dopravní zácpě, pivko s P.P. a spánek. A to vše pořád dokola. Pouze předposlední den jsem skoknul na svěrákovský film Vratné láhve. Mno, co na to říci? Nelíbilo se mi to. Občas dobrá hláška, celek nic moc.
Celkem jsem po matičce měst a cestou domů najezdil přes 800 km, dokážete si určitě představit, co dělala vidlácká poznávací značka s pražákama v dopravních kolapsech.


14.3.2007:
Blázinec. Člověk si na pár dnů odskočí z rodného městečka a počítače začnou být smutné, dožadují se návratu páníčka pomocí různých poruch. Všechny najednou. Potvory. Večer jsem stačil napsat pár mejlů, rozlepit asi tunu obálek (heč, zase jsem vyhrál asi deset milionů, až si koupím ty hrnce, budu v balíku), překontrolovat průběh rekonstrukce vody v našem baráku (neteče voda, sprcha nehrozí, budu dneska za prasátko) a slastně jsem upadl do postele.


15.3.2007:
Odezva na "Najděte 4 rozdíly" byla mohutná, nápadů několik, nejvíce se mi líbil nápad "Ten medvěd nahoře je Čech a ten dole Slovák jako poleno" (díky, M.P.). Hledejte dál, všechny nápady beru.

Mám další dva oříšky k řešení:
1. Který měsíc v roce je v České republice nejdelší? Opravdu existuje jeden, který je delší než všechny ostatní. Když mi budete psát, nepište jenom "únor", napište také proč.
2. A jeden chemický: Zahradník ráno natrhá 100 kg jahod, které obsahují 99% vody. Umístí je na sluníčko, aby se z nich vypařila část vody. Večer jahody obsahují už jen 98% vody. Kolik jahody vážily večer? Dopředu upozorňuji, že odpověď 99 kg nebo 98 kg je blbě. A výsledek je celé číslo. Kolikpak jste toho ze střední školy zapomněli?

Po perném dni jsem celkem brzo po zprávách uléhal, myslel jsem že v posteli (vojensky "na bidle") natočím alespoň devět normohodin. Hodinu a půl před půlnocí mě vzbudila sousedka, že nám ve sklepě teče voda. Nadával jsem jako špaček, ve sklepě jsem našel rybníček Brčálníček, čtrnáct zatopených sklepů, několik společných prostor. Uklízel jsem to do jedné v noci. Hádejte, kolik spoluvlastníků se přišlo kouknout. Odpověď - deset. A teď hádejte, kolik z nich mi pomohlo. Odpověď - méně než jeden. Hnusný týden. A to ještě nekončí!


16.3.2007:
P.F. si postěžoval, že zase v Ledči zmizely další stromy (padly za hrdinské budovatelské úsilí). Myslím si, že by tento problém mohlo vyřešit obnovení čistě českého starého dobrého, dnes již bohužel zapomenutého, zvyku. Tímto zvykem myslím defenestraci (pro jazykově vzdělané čtenáře - papadánije šupom z akná).
Když už jsem u jazykové vybavenosti: Tipněte si, kolik vrcholných představitelů města je jazykově vybaveno tak, že umí česky aktivně, slovensky pasivně a rusky jenom bývalou hymnu? Já to procento neznám, moc by mě to ale zajímalo.


19.3.2007:
Když jsem byl ve výše zmiňované nemocnici, narazil jsem při exkurzi na jakési oddělení s nevyslovitelným a nezapamatovatelným názvem (určitě to obsahovalo něco s radioaktivitou a nukleární reakcí). To není až tak divné. Pobavilo mě jméno přednosty (velitele, vedoucího, direktora - už nevím, co byl). Jmenoval se "hromadatitulů nějaké jméno CVACHOVEC dalšíhejnotitulů. Jako bedlivého diváka "Nemocnice na kraji města" by mě odradilo nechat se ošetřit člověkem s takovým příjmením (Cvachovec = Cvach na druhou?).
Taky mě uchvátilo řazení oddělení po patrech - porodnice, dětské, ORL, onkologie, patologie. A nejvýš bylo výpočetní středisko. A taky tam mají potrubní poštu. Ale netroubí, nefouká. Prý má astma.


22.3.2007:
Dostal jsem na zítřejší pátek úkol dopravit mladou osmnáctiletou slečnu do Brna, tam ji zanechat několik hodin v jakési instituci a pak ji zase zpátky dopravit domů. Na příkazu k jízdě bylo několik chyb (cíl cesty nebylo Brno ale Brod - Havlíčkův, autorka žije ještě v roce 2006, atd.). Když jsem nechal všechny chyby opravit, objevil jsem poslední chybičku, o to však vážnější - jedu formanem. Pro vysvětlení - vlastníme dvě služební auta - celkem zánovní fabii a formana, na kterého mává Kovošrot už asi deset let. Tuhle chybičku se opravit nepodařilo, fabie je vyjetá a nevrátí se. Smiřuji se s tím, že pojedu vrakem. Pak mi ale došlo, že forman nemá dálniční známku. Prý mám jet po staré silnici. Po delším klečení na kolenou a hrachu a několika pohledech raněné laně byl vydán příkaz ke koupi inkriminované známky. Fuj, to jsem si oddechl. Teď tiše doufám, že se neocitnu v statistikách úmrtnosti na D1.


23.3.2007:
Brzo ráno jsem nasedl do onoho bílého žihadla, vyzvedl slečnu a vyrazil směr Morava. Rádio nebylo, slečna nemluvila. Obojí mělo stejný důvod - pokud našeho služebního formana rozdráždíte na dálnici na 100 km/h, vzniklou kakofonii zvuků by přeřval jenom lední medvěd, když mu eskymák přišlápne koulena. Zařadil jsem se mezi ocedulkované vozy TIR a spokojeně s nimi brmlal směr Brno. Jednoho jsem dokonce po cestě předjel, na nejbližší rovince mi to ale vrátil. Takže mám na pažbě pouze zářezy za dvě přetížené Avie a jednoho dezorientovaného Trabiho. Cesta probíhala v pohodě, myslel jsem, že mě už nic horšího nečeká. Krutý omyl!
Slečnu jsem dovezl, předal a navštívil nejbližší supermarket pro zabití času (teď si určitě říkáte "supermarket - snob jeden", když ono nic jiného v okolí nebylo a já měl hlad). Koupil jsem si pár zbytečností a vrátil se čekat na slečnu. Během čekání na vyhodnocení jsem si s ní pěkně pokecal na téma "hudba let osmdesátých". Překvapily mě její znalosti. Kdo z mladých si dneska vzpomene na Uriah Heep?
Když jsem nasedal do vraku na zpáteční cestu, lehce pršelo. Naivního mladého muže to neznepokojilo. Chyba. Na dálnici jsem zjistil, že zadní stěrač nefunguje a zpětná zrcátka se záhadným způsobem rosí do neprůhledna. Zvolil jsem rychlost, za kterou bych nebyl pokutován ani v obci. Dalším zjištěním byl chybějící kousek předního stěrače, čímž se se konec držáku celou cestu dřel o sklo a v pětisekundových intervalech se ozývalo "uíííí, uíííí, ....". Když mrholení přešlo do hustého deště, poslouchal jsem ono "uííí" každou sekundu až domů. Hodinu a půl. Doma jsem s úlevou zaparkoval vozidlo do služební garáže, otřel pěnu od úst a vyndal z uší dva vajgly ve funkci zvukového filtru. Jestli mě ještě někdy někdo pošle tímto dopravním prostředkem někam daleko, půjdu raději pěšky.


24.3.2007:
Po Ledči se šušká, že vedení města začalo jednání s nějakou španělskou firmou a že tu bude stát nová fabrika na povrchovou úpravu - zinkovna. Už se těším na havárii v této provozovně. Pak by Ledeč splňovala 4P - Pyrenejská Pozinkovaná Perla Posázaví. Navrhněte páté P, pozor, slovo "prdel" jsem již autocenzurou zavrhl.


26.3.2007:
Zapomněl jsem se zmínit, že jsem byl donucen udělat test ECDL (to je takový papír na počítače, který vám uznají v celé Evropě). Skládá se to celkem ze sedmi modulů, na každý máte třičtvrtě hodiny. První modul je test, ve kterém odpovídáte na otázky o hardware, obecně o počítačích, zdraví práce u počítače, atd. Z 36 bodů jsem získat 31, mě fakt zdravé sezení u PC nezajímá. Já většinou ležím. Druhý modul jsou Wokna. Kopírování souborů, třídění, přejmenování, atd. Plný počet - 36 bodů. Další modul - Word. Úprava textu. Ztrácím bod za špatný výklad otázky hodnotitelem. Zmlátím ho někdy příště. Čtvrtý modul - Excel. Zase bod dole, překouknul jsem jednu otázku, ani jsem ji neřešil. Jsem pako. Následující modul - Access. Bod a půl dolů, zase jsem si blbě přečetl otázku. Jedince s profláknutým jménem Tittelbach jsem v databázi uvedl dvakrát. Předposlední modul - Powerpoint. Docházely síly, zase bod a půl dole. Nějak jsem zapomněl umístit obrázek usměvavých lidí z Microsoftu do správné pozice, tlemili se ti člověci někde úplně jinde. Poslední modul - internet a pošta. Vybičoval jsem se k vrcholnému výkonu, dokonce i informace o natírání pryskyřicovými barvami jsem vyhledal. Plný počet bodů. I se zdravotní kuřáckou přestávkou po každém modulu jsem to zvládnul za necelé tři hoďky. Vzhledem k tomu, že jsem mohl ztratit v každém modulu osm nebo devět bodů, všechny jsem splnil. Zanedlouho budu mít evropskou bumážku, že umím dělat na počítači. Hurá.


27.3.2007:
Večer jsem skládál s dcerou puclíky, jsou na nich dva tygrové. V buši, na šutrech. Koukají divně do dálky, asi vidí černou bodoucnost. Nebo černou přítomnost s oštěpem. Jak jsem tak skládal, bylo mi nějak divně od kotníku, stejně jako před měsícem a půl. Sakra. Myslel jsem, že to zaspím, ve dvě ráno se ale kotník připomenul, jak jsem tak do rána čuměl do stropu, občas jsem pomyslel na samoamputaci.


28.3.2007:
Ráno jsem potřeboval dovést do H. počítač, s bolavým kotníkem to fakt nešlo. Sehnal jsem si řidiče (konkrétně řidičku), která mě tam ochotně dovezla. Zbytek dne jsem pajdal a pajdal a poslouchal duchaplné průpovídky. Večer jsem zjistil, že na rozdíl od únorové bolesti mě kotník otekl, byl takový bambuloidní. Prostě si představte golfovou hůl číslo 6 - železo. A ještě mě v tom něco píchalo. Že bych pozřel včelu?


29.3.2007:
Rozhodl jsem se k návštěvě lékaře. Umyl jsem kotník a chodidlo (na zbytek těla mi snad doktor šahat nebude) a vyrazil jsem chůzí postřeleného hada směrem k poliklinice. V čekárně jsem byl půl hodiny před začátkem ordinačních hodin, slušně jsem pozdravil dost velkou tlupu důchodců, kteří vypadali, že tam jsou odvčera a posadil se na jediné volné místo asi padesát metrů od dveří. Během čekání jsem proštudoval všechny letáčky (na všechny nemoci je lék, jsem v klidu), nechtěně vyposlechl všechny možné senoirské problémy (ono to vážně nelze přeslechnout, všichni na sebe strašně řvou). Když na mě přišla řada, narozdíl od všech ostatních jsem na důchodky nenavlékl slušivé návleky, nýbrž jsem v zánovních teniskách napochodoval dovnitř (mám u pana doktora protekci). Byl jsem prohmatán, na moje syčení naznačující bolest nebrán zřetel (bych se mohl usyčet), bylo mi vynadáno (ani nevím proč), tlakově jsem byl změřen, první ani druhé měření se nepovedlo, 180/140 se doktorovi nezdálo, třetí se už povedlo, to totiž doktor přišel na problém chyby v měření (víte, že když při měření ťukáte doktorovi do stolu, že ho docela zmatete?). Dostal jsem neschopenku, mastičku a prášek proti něčemu, co se vyskytuje jenom u křováků v Africe a to jenom těch, kteří se narodili při úplňku 29.února. Sedím doma, koukám na "Sama doma" a trpím hlady, protože se nedobelhám k ledničce.


31.3.2007:
Jsem se tak nějak po ránu vytočil do vysokých obrátek. Kouknul jsem se totiž ke své smůle na ledečské stránky do sekce Dotazy. Hrdinské starostenské odpovědi opravdu stojí za to. Když opominu to, že vichřice se podle nového úředního výkladu píše"vychřice" (podle slova "chříti", odvozeno "vychříti"), zase se jedná o nicneříkající a zavádějící odpovědi. Na jednoduchý dotaz mé oblíbenkyně M.M., kdože nakázal umístit šeredné kameny za Dům dětí, starosta neodpovídá, mlží, z dotazovatele si dělá srandu a myslí si, že on je nejlepší, nejchytřejší, nejdéle papající chytrou a vtipnou ranní kašičku. Místo toho, aby napsal jednoduchou odpověď ve stylu "Tak jsme se jednou s místostarostou krátce zamysleli, napadlo nás šoupnout několik šutráků na náměstí, nám se to líbí a moc lidí proti tomu nedržkuje, tak to tam asi necháme na věčné časy, dyť vono je to trvanlivější než třeba stromy, tak vo co de", tak se tváří, že z jeho hlavy to vlastně není, že je to určitě lepší než to, co tam bylo předtím a vůbec. Mám malý nápad pro inspiraci - bezúdržbový trávník. To se takhle vykácí, vyseká, zlikviduje všechno živé na větší ploše, případné nemovitosti se stanou movitostmi směr skládka, stáří a kvalita nerozhoduje. Bagrem se to srovná do roviny. Pak se to vyasfaltuje, uhladí, může se udělat i malý kopeček na případné umístění sochy hrdiny se zpívající fontánkou (mohla by zpívat nějakou údernickou - "Vyhrnem si rukávy, vrhneme se na práci, pětiletku splníme, kdo nám do toho bude kecat, dostane přes držku, ..). A nakonec se celá plocha natře nazeleno anilínovými barvičkami. Dvacet let se na to nemusí sáhnout, pouze jednou za čas poslat pracovníky TS (aby vykázali nějakou činnost) s košťátky a nechat to zamést. Je možná i varianta s fialovými putíky nebo oslavnými nápisy viditelnými ze vzducholodi. A do rohu se může šoupnout nějaká budova ve stylu "hliník, kam oko dohlédne", třeba nějaký market. To by bylo, aby na nás ledečáci nevzpomínali dalších padesát let se slzou v oku!