JEŽEK BEZ KLECE


1.4.2007:
Nějak jste se mi zasekli u řešení před nedávnem zadaných matematicko-chemických problémů. Zde je řešení:
1. Který měsíc v roce je nejdelší? Přece říjen. Tam se mění letní čas na zimní a přidává se hodina. Proto je říjen o jednu hodinu delší než všechny ostatní měsíce s 31 dny.
2. Zahradníkovy jahody. Když zahradník nasbíral ráno 100 kg jahod, bylo v nich 99% vody, tzn. 99 kg vody a 1 kg zbytku, jehož hmotnost se nemění, protože se neodpařuje. Pak je dal na sluníčko, vody se odpařovala a večer byl obsah vody 98%, tzn. ten zbytek, který se neodpařoval a který pořád váží 1 kg, dělá 2%. A teď jednoduchý výpočet - jestliže 2% = 1 kg, pak 100% = 50kg. Takže večer jahody vážily 50 kg. Zní to divně, když obsah vody klesl o 1% a jahody najednou váží polovinu. Je to ale tak. Myšlenkujte, podumájtě, zjistíte, že je to dobře.


2.4.2007:
Zase u doktora. Strategicky jsem vyčkal na odeznění důchodcovské ranní vlny a slavnostně napochodoval do skoro prázdné čekárny. V MF DNES jsem se nestačil propracovat ani ke kritičce Spáčilové (moje oblíbená, pověsil bych si ji za uši na lípu v naší ulici) a už jsem byl na řadě. Z rozboru krve jsem zjistil, že játra a ledviny jsou moji kamarádi a pracují na plný výkon, kotník je velmi zanícený divák. Následovalo odeslání a vykopnutí směr záhadné paprsky X a ortopéd. Sličná slečna mi vyrobila ánfas a profil kotníku, ortopéd šáhnul na kotník (setsakra dobře věděl kam, bolelo to jako čert, tenhle doktor si fakt svoje prachy zaslouží). Pak mě lehce sprdnul a vyrazil ven. Prý jestli se mi líbil, mám ho ještě jednou navštívit. Nelíbil.


3.4.2007:
P.F. si kamarádsky pokecal před veřejností se starostou na různá témata, např. suprmárket. Později jsem se mu omlouval, že jsem pro nemoc nemohl přijít. Nechal bych si od něj podepsat tři fotografie, třeba bych je pak na burze vyměnil za jednu podepsanou fotku starosty. V novinách pak vyšel jednoduchý článek s fotkou, žádný ring, žádné rukavice, žádná poplivaná saka, žádné rozbité kokosy. Prostě nuda.


4.4.2007:
Ledeč v TV. Téma - divoká prasata. Zlidověla hláška místního náčelníka o "dostřelu prasete". Zlí jazykové tvrdí, že po vyprázdnění všech zásobníků mimo prase provedl náčelník dostřel umlácením pažbou služební zbraně. Kdo ví. Další zlí jazykové říkali, že ona pokousaná paní předtím honila inkriminované prase po zahrádce s motyčkou v ruce. To bych ji kousnul taky.


7.4.2007:
Ač sobota, napochodoval jsem do práce zjistit, co všechno funguje a co ne. Ze začátku to vypadalo na celkem pohodový den, všechno se dařilo. Bohužel jen do té doby, než jsem něco chtěl nakopírovat na server. Celý týden kecal něco o kritické chybě, o smutku z mé nepřítomnosti, o výstražné pětiminutové stávce, o výstražné hodinové stávce a nakonec o výstražné doživotní stávce. Po půlhodinovém vyjednávání pomocí klávesnice jsem rázně ukončil debatu mým oblíbeným čudlíkem RESET. Server na protest šestnáct hodin prováděl samoúdržbu, přezrcadlení a jiné samohany a odmítal reagovat na jakékoli pokusy o komunikaci. Vypláznul jsem na něj jazyk a nechal ho trucovat. Aby makal a neočumoval kolem, vypnul jsem mu obrazovku a šoupnul ho z klimatizovaného prostředí do neveselého, vlhkého a studeného podstolí. Když jsem odcházel, výhružně na mě mrkal červeným světýlkem.


8.4.2007:
Hned po ránu jsem kouknul na server, jak mu samotka prospěla. Umoudřil se, opravil se a s vyplazeným jazykem a vrtícím ocáskem čekal, až ho vrátím na klimamísto. Provedl jsem se slibem, že jestli to provede ještě jednou, předám ho školníkovi (představte si exorcistu kombinovaného a terminátorem). Úplně jsem cítil, jak mu běhá mráz po motherboardu.
Nešvarné chování bohužel taky okoukal docházkový terminál. Tváří se, že je o necelý měsíc míň, když jsem ťukal svoje kódy tak tvrdil, že mě neznal, nezná a znát nebude. RESET na něj neplatil, má svoje baterky. V hnusném prostředí už taky je, samotka je proti tomu luxus. Při pokusech o komunikaci se ke mě obracel zády, cvakalo v něm jako v pendlovkách, prostě dělal krávu. Vykašlal jsem se na něj a hledal rovnocenného partnera pro dialog. Nenašel jsem, správnou volbou byl odchod domů.


9.4.2007:
Velikonoce. Jelikož tento barbarský svátek ignoruji, věnoval jsem se řešení matematických problémů pro potomka. Goniometrické funkce jsem řešil docela snadno, rovnice byly už složitější. Takové lahůdky jako y=|tg x|.|cotg x|, tg 3x = sin 2x.cos x - cos 2x mi daly docela zabrat. Jak jsem z toho byl zblblý, chodily mi pak celé odpoledne radiány na cukr. Dal jsem si své zálohovací kolečko, spravil jsem dva počítače a byl jsem celkem spokojen.


10.4.2007:
Mám nápad, jak vyřešit drtivou většinu problémů našeho městečka. Sypaná hráz! Vyrobíme ji na spojnici Adamova pumpa - Ostrov. A jakéže to problémy vyřeší?
1. Po hrázi povede silnice, tzn. obchvat města, uleví se dopravě.
2. Zatopíme Světlou, stáváme se pověřenou obcí 3.stupně.
3. Zabráníme povodním.
4. Zadržovanou vodu budeme prodávat městům po proudu. Nezaplatí, nic nepoteče.
5. Zatopíme taky Stvořidla - jízda po Sázavě se stane bezpečnou, 12 km volejů se sjede snadno.
6. V hrázi vykopeme zemljanky - řešíme bytové problémy.
7. V létě budeme pouštět na přehradu surfaře a plavce za plné vstupné - začne se plnit kasa.
8. Do přehrady nasadíme sladkovodní žraloky - prodáváme jejich maso, pohrobník Pavlas se stává největším zaměstnavatelem ve městě - řešíme zaměstnanost.
9. V zimě pouštíme lufťáky na bobování na hrázi - pokud bude hráz dostatečně prudká, Pavlas se stává největším zaměstnavatelem v kraji.
Výhod hráze bude jistě více, pokud by vás něco napadlo, napište. Až budeme mít dostatek argumentů, předložíme kompetentním, vzhledem k tomu, co už prošlo, tohle nám projde určitě. Také se vám hráz zdá jako geniální nápad? A to jich mám ještě několik v zásobě! Jenom na ochutnávku - co takhle jaderné úložiště pod Šepťákem? Stavěli bychom ho pod heslem "Každý ledečák sám sobě svítilnou". Ale dost už o růžové budoucnosti. Tolik radostného očekávání byste nemuseli vydržet.


13.4.2007:
Bavili jsme se s J.B. (jazykářka, umí spoustu řečí, o kterých já jenom tuším, že existují) na téma cizí jazyky a různé jazykové mutace češtiny v regionech Česka. Když jsme pomluvili pražáky, moraváky, ostraváky a jiné etnické skupiny, dostali jsme se i na Vrchovinu. J.B. jako přistěhovalec přiznala, že nám taky trošku ze začátku nerozuměla. Kdož jste místní, určitě víte, co se dělo s člověkem, když ho "šípy valily na brod". Vy ostatní si to buď zjistěte, nebo skonejte v blažené nevědomosti.


14.4.2007:
Ráno jsem se byl (ještě s několika soupoutníky) podívat na odhalení pamětní deska na Husově sboru. Desku umístila Konfederace politických vězňů. Ti z vás, kteří znají celou kauzu, mohou přeskočit tento odstavec. Pro ostatní: Desku i se změněným textem několikrát odmítla Rada města, pak to bylo ještě jednou navrženo na zastupitelstvu. Hlasování dopadlo následovně: 3 chyběli, 7 bylo pro, 3 proti a 2 se zdrželi. Tudíž návrh neprošel, o jeden hlas nebyla většina. Starosta se zdržel, briskně si to spočítal (i když na radě byl pro, pak to zamlžoval argumenty o solidaritě s rozhodnutím rady).
Odhalování začalo projevy, hudbou, hymnou a pak pověřená osoba strhla ubrus z desky. Konfederace si neodpustila dloubnutí do zastupitelstva v textu desky. Tak a máme to. Kdyby odsouhlasili desku na úřadě, byl by tam celkem obecný text, nikoho by neurážel. Teď máme na kostele desku, jejíž text má trošku konfrontační charakter a také chyby. Ani slovo o Radě města, ani slovo o tom, že někteří zastupitelé byli pro. A troška slovíčkaření - zastupitelstvo desku nezamítlo, pouze neschválilo. To je rozdíl.


15.4.2007:
Narazil jsem na zajímavou poruchu počítače. Že se občas sám vypnul, to je celkem běžné. Ale aby při každém posunu obrazovky nahoru nebo dolů v bedně jemně prásklo, to jsem ještě nezažil. Počítač jsem rozdělal, šmrdlal myší nahoru a dolů a u toho jsem měl hlavu strčenou vevnitř počítače uchem napřed a hledal, kdeže to práská. A zdroj hluku byl shledán ve zdroji (na něj jsem ucho nedával, přece jenom 220 ostrých voltů je moc). Vyměnil jsem zdroj - ejhle, už to funguje. Proč to ale takhle blblo, to nevím a nechápu. Kde je sakra spojení mezi zdrojem, obrazovkou a myší?


16.4.2007:
Prý byl zajímavý průběh Rady města. Panu hrdinnému "Prvnímu mezi všemi" podle zákulisních zpráv neprošlo několik návrhů, prý dokonce i dost bodů mělo v hlasování skóre 4:1 v jeho neprospěch. Na závěr se prý zamkl ve své kanceláři a trucoval (co mu způsobilo excitaci mandlí mimo bežné umístění jsme se dozvěděli později - viz. níže).
Krásný slunečný den jsem využil k pěší cestě na Zoufalku, musel jsem opravit počítač. Vzal jsem si na cestu foťák, měl jsem náladu na žánrové fotéčky (šmolkové nebe, bílé mráčky, sytá zeleň, mohutné historické mlčenlivé stavby - prostě kýč). Cesta tam trvala přes hodinu, zpáteční byla rychlejší. Pár fotek se docela povedlo. Při pořizování digitálních otisků krajiny mě viděla spousta lidí, někteří dokonce nelenili a přibrzdili si.


17.4.2007:
Ráno mi přišlo několik SMS, telefonátů i osobních hovorů na téma "Cos to včera fotil, co zase vymejšlíš za bejkárny, komu tím prospěješ?" Žánrové fotéčky mi nikdo nevěřil. Už mám strach si na veřejnosti rozbalit lízátko, třeba by mě někdo podezříval z propagace výrobků, které Billa neprodává, tudíž podrývám snahu dostat do Ledče hyprsuprmárket.
Požádal mě Z.Ch. o schůzku u zrzavého moku. Hovořili jsme o koupi nemovitosti, asi bych neměl šířit detaily. O politice ani slovo (Z.Ch. je předsedou jakési významnější organizace oranžováků). Byla mi zaplacena dvě pivka, po hodince jsme se spokojeně rozešli. Bohužel nás při družném hovoru viděl zastupitel M.K. To zase bude fám!


18.4.2007:
Školil jsem se na chemické pokusy ve výuce. Kámen mudrců už umím, elixír mládí je na spadnutí a zlato z vody vyrobí každý hejhula. Školil nás děsnáspoustatitulů profesor Čipera děsnáspoustatitulů. Kdysi dávno na mé alma mater jsem se učil z jeho knih a ještě dodnes se budím děsem z teorie anorganické chemie a hlavně chemických reakcí. Naštěstí se docentka Kálalová smilovala a proodřoušil jsem se za dvě. Vytáhl jsem si otázku o mědi, což byl prvek, na kterém si docentka udělala docenturu. Po chvíli zjistila, že všech dvacetpět způsobů výroby oxidu měňatého ze mě nedostane, a otrávilo ji to natolik, že rezignovala a vyhnala mě. Vzpomínám na ni se slzičkou v očíčku.


19.4.2007:
Z mého úterního sezení se Z.Ch. vyvstala fáma, že zakládáme zeleno-oranžovou koalici s přispěním ostatních barev kromě bezbarvých. Prý i několik úředníku města tomu uvěřilo, včetně pana "Prvního". Z.Ch. se prý stane místostarostou (nebo starostou?), mě fáma žádnou funkci nepřihodila (co bych taky chtěl za dvě piva). Čestně tu prohlašuji (pro generaci uvěřivších - dávám čestné pionýrské), že jsem se Z.Ch. nezaložil žádnou koalici, porcování medvěda a funkcí nebylo, normálně jsme se bavili o nemovitostech, ženách opačného pohlaví (mudrujte), počasí atd. Druhý puč nechystáme, na posty se netřeseme, já osobně jsem spokojen s tím, co dělám. A na závěr jedno moudro: "To, že trpím stihomamem, neznamená, že po mě nejdou". Moudro není určeno někomu konkrétnímu, on se v něm někdo určitě najde.


20.4.2007:
S P.P. jsme vymysleli další možnost, jak proslavit naše městečko. Založíme a vybrojíme domobranu a po výcviku ji konvertujeme na útočné legie. Pozemní část povede lautrgenerál S.V., vodní část supermarkytán J.D. Kdo bude arcimaršál rozhodnu já na základě odevzdaných naturálních požitků. Jako první provedeme útok a anexi Kožlí. Jestli naše armáda vydýchá do kopce, obsadíme nejdůležitější strategický bod v této obci - hospodu, čímž paralyzujeme dění v obci. A dalším krokem bude obsazení Lucemburska. Zbytek Evropy je pak už jen otázkou času.


25.4.2007:
Konal se další díl veselé taškařice, které se oficiálně říká "zasedání zastupitelstva". Když jsem pročítal program, zaujaly mne 2 věci - tahanice kolem vedoucího informačního střediska a vpašovaný bod o zrušení školky 28.října. Po začátku jednání jsem navrhnul, aby se bod o školce šoupnul na začátek, neboť návštěvnický kotel rozzuřených maminek a učitelek by mohl pod vlivem čekání vybouchnout předčasně a způsobit nejednomu hrdinovi fyzickou újmu. P.V. nastrčeně navrhl úplnou likvidaci tohoto bodu (prokecáme to tajně, aby u toho nebyl nikdo z veřejnosti, mohl by do toho kafrat a pak by se hrdinské úsilí minulo účinkem). Prohlasováno, nebyl jsem pro, učitelky a maminy zhnuseně odešly postěžovat si novinářce, čímž se počet diváků smrsknul na čtyři. Pak už jsem se jenom trošičku postavil proti starostenskému názoru na obsazení pozice IS. Starosta nepříčeten vztekem, vyhrožováno nám tím, že se už nikdy nepodíváme do žádné výběrové komise. Holt musíme tuto potupu oželet, lepší bude obsazovat komise lidmi, kteří zvednou pacinky ve správnou dobu, aby se panu starostovi nepřitížilo. Ve věku vyzrálého politika už mozkové příhody krouží v jeho svatozáři, nemůžeme si ho vzít na svědomí. My už budeme hodní, tatíčku! A nebo taky ne!