JEŽEK BEZ KLECE

1.12.2007:
Den otevřených dveří v našem vzdělávacím ústavu. Požvanil jsem se spoustou lidí a na úplný závěr, když už byla celá škola prázdná, začal jsem z nudy přebírat hromádku všelijakého šrotu, který mi zbyl z počítačů. Při nenadálém rukotřasu mi pod stůl upadlo několik šroubků, zajel jsem pro ně rychlostí uhynulého candáta a začal jsem je sbírat. Po ulovení všech jsem se jal soukat z pod stolu a co nevidím? Budu popisovat časově tak, jak jsem zvedal oči: Černé kozačky pevně objímající lýtka, pokračování nohou až k minisukni, na které se krejčí rozhodl materiálem šetřit, svetřík vzduchoprůchodně a světloprůchodně podobný zácloně a končilo to blond kebulí. A celé to bylo moje bývalá spolužačka. Řekl jsem tomu "Čau", odvětilo to "Dobrý den". Bylo mi jasné, že mě přes moje vlasy, fousy a zbrunátněle červený ksicht od předklonu při sbírání šroubků nemohla poznat. Když se mi odlil kyblíček krve z hlavy, poznala mě. Pak už jsme jenom vzpomínali na dávné časy. Pěkné ukončení subótniku.

2.12.2007:
Už delší dobu se k mým ušiskům donášejí zprávy, že bych se rád vrátil jako správce sítě na městský úřad, že bych rád dodával počítače a systémy, že bych se chtěl finančně značně opeřit jako webmaster ledečských stránek atd. Proto říkám naplno a přisprostle svoje krédo: NEVSTOUPÍM DVAKRÁT DO STEJNÝCH SRAČEK! Slibuji tu přede všemi jako jiskra jasná, že nikdy už nechci mít podnikatelsky nic společného s městským úřadem! Svojí kritikou praktik v oblasti IT na úřadě nejdu po bonitě svého účtu, nýbrž po sebeukájející chuti alespoň něco zlepšit. Všichni vy, kterým jde o kejhák a máte pocit, že se tlačím na vaše místo, vězte, že mám spoustu práce (a výrazně lepší, než na úřadě), že jsem s tím spokojen a nemíním to nijak měnit. Hnípejte se ve svých mikrobolístkách, egoisticky zavrtaných ve vašich mozečcích a ujišťujte se navzájem v hledání mě jako společného nepřítele, který vám bere mamonní záruky. Finíto! A tímto prohlášením mi navždycky polibte prdel!

4.12.2007:
V poledne napochodoval pracant v montérkách k nám do práce, že prý jde natáhnout optiku. Jako pomocníka měl chlapíka takového vzrůstu, že by do jihlavského bazénu prošel zadarmo (jestli to tam neznáte, tak u vchodu je tyčka ve výšce asi metr dvacet a kdo pod ní projde vzpřímený, má vstup zadarmo - já platit musím, mám to ale s fousem). Pomocník byl oslovován jménem Kolja a když jsem na něj mluvil, dělal, že nerozumí. Pro optický kabel jsme měli perfektně připravenou cestu z trubek, mělo to jenom jednu vadičku. J.K. (náš školník) přivrtával na zeď lékárničku. Umístění lékárničky si mohl vybrat na stěně o dvaceti metrech čtverečních. Jak už jste asi pochopili, neomylně si vybral místo s trubkou a přesně do jejího středu navrtal hmoždinku. Po jejím odstranění už všechno běželo hladce.

5.12.2007:
Zjistil jsem, že v docela dost velkém počtu městeček a obcí používají kabelovou televizi k šíření informací o chodu obce či města. To je nápad k zamyšlení! Web čte méně lidí, než kolik jich kouká na televizi. A ty neomezené možnosti! 24 hodin informací o VIP rodině, kamery na staveništi Billy, které akčně stříhají překotně se rozvíjející stavbu, ty samé kamery na místě bazénu, občas prostřih do nějakého stacionáře, letmý švenk přes hrdinskou kancelář a v titulcích běžící informace o zdravotním stavu nenahraditelného. Přihlásil bych se jako spíkr, objektivita zaručena!

6.12.2007:
Chlapík, co čórnul půl giga v českých se s nimi vypařil. Naše rychlá policie obklíčila ubytovnu, kde bydlel a snažila se ho chytit. Nenašli ho, opravdu nevím, co čekali. Jen opravdový kretén by se vracel s šesti kufry nacpanými financemi na ubytovnu. Doporučoval mu bych přesun někam na jih Afriky, tam mu Radovan prachy výhodně investuje.

8.12.2007:
Zúčastnil jsem se stužkovacího večírku jedné naší bandy plnou parou se řítící do dospělosti. Přijel jsem o hodinu a půl po začátku, nic jsem neprošvihl, hlavní akce teprve začaly. Ochutnal jsem točené nealkoholické pivo, docela ušlo, dal jsem si ještě jedno. Fotil jsem předávání a věšení stužek, některá děvčata nezvolila nejvhodnější oblečení, neboť vzhledem k minimalizaci oděvu nebylo skoro kam stužku vetknout. Kolegové se dobře bavili, prázdné místo v popředí je moje (strčili mě na roh, neřádi) a nápoj v popředí je moje pito. Do vedle stojícího přípitku jsem pouze smočil sosáček, slušnost je slušnost.

9.12.2007:
Rómoexkomunikátor Čunek se chce vrátit do vlády. Tenhle chlap je svým spůsobem génius. Uspořit takový prachy z normálního platu, pobírat sociální dávky a neživořit je umění. Měli by z něj udělat ministra financí.
Vládce Václav II propaguje svou knihu, myslím že se jmenuje "Modrá planeta v zelených poutech" nebo tak nějak. Hlavní myšlenkou je "Klima nebo svoboda?". Samozřejmě upřednostňuje svobodu. Asi mu nedošlo, že až bude klima v pr..., půjde svoboda tamtéž.
Sledoval jsem nedělní debatu Čuněk - Paroubek, druhý jmenovaný oslňoval sebeadorací, už mu jenom chybí svatořečení, všechno ostatní už dokázal, teď mu v dalším rozmachu trošku zabránili voliči, po dalších volbách prý bude všechno jinak. Asi by se měl více věnovat své novomaželce, přišel by na jiné myšlenky a nebryndal by si na trikot.

10.12.2007:
Instaloval jsem v A. do sítě takovou velkou tiskárnu-netiskárnu kopírku-nekopírku. Normálně by to trvalo půlhoďku, když se ale spojí blbě napsaný ovladač s lokální demencí technika, protáhlo se to na dvě hodiny, než jsem našel technikův omyl (kdybych ho v to chvíli dostal do ruky, kopnul bych ho do zadku zepředu). Doma na mě čekal chcíplý počítač, po zapnutí na mě poťouchle mrká diodkami, nevydá ani zvuk ani obraz, základní deska v háji. Umístil jsem ho do karantény, aby nenakazil další kolegy. O víkendu s ním povedu psychologicko-analytický pohovor na téma kovošrot.

15.-22.12.2007:
Jako jeden ze dvou vrchních drábů jsem odjel na hory s šedesátkou pubescentů (někteří barevně vyladěni), ze kterých si něžnější půlka myslí něco o válcování soutěží krásy a druhá půlka, že cigáro, sprostá slova a lahváč podporuje dospívání (obě části se hluboce mýlí, docvakne jim to bohužel až za dlouho).
Sněhu málo, ze sta procent technický (každou noc vlekaři zasněžovali, ráno vypadali takhle), vjel jsem na něj a hned první jízdu jsem se parádně vymlel. Pak už to šlo, ale nebavilo mě to. Raději jsem se toulal po okolí s foťákem, občas jsem zašel do Ž. (na fotce mu kouká nahoře věžička) takovým hnusným a ve své podstatě ponuře krásným kopcem, kterému místní říkají pro jeho příkrost Střízlivák.
V restauraci nás při podávání jídla a nápojů obsluhovala roztomilá Helenka, v tuto dobu studentka suchdolské agrární university. Chodila se k nám sprchovat na pokoj, což slabší jedinci těžko rozdýchávali.

24.12.2007:
Vánoce měly standardní průběh, strčil jsem si pod stromeček svůj nový pidišroubovák a pak jsem dělal "JŮ!". Hrdinný neodstranitelný poslal péefko, nad kterým jsme dlouze hloubali, co tím chtěl autor říci. Padalo několik návrhů, nakonec jsem po přečtení tohoto článku (a hlavně po shlédnutí dvou přiložených fotek), seznal, že autor vložil do péefky jedinou fotografii, která se mu za celý rok povedla. Trošku na okraj a pro fajnšmekry - to péefko byl původně wordový dokument, který měl na pozadí tu fotku a text byl přes to napsán běžným způsobem, celá ta sranda měla 150 kB. To se holt pozná odborník na multikomediální soubory.

25.12.2007:
A opět špičkový překlep v článku na ledwebu - název skladby "Thank you for Betlhlehem" mě zaujal. Příští rok si určitě do města Betlhlehem udělám dovolenou, určitě se tam dobře hraje mariáš. A vedlejší město Durchchrchel taky jistojistě navštívím.

31.12.2007:
Poslední den v roce jsem strávil doma, pročítal jsem odbornou literaturu a občas přepínal televizi v naději, že takovou slabotu TV stanice nebudou dávat celý večer. Marně. O půlnoci jsem se byl kouknout na náměstí na rachejtle, odmítal jsem všechny podroušené jedince s flaškou v ruce a nabídkou na přípitek (některé bývalé studentky byly až agresivní) a po zklidnění zvuků a jedinců jsem se stavil u H. za takovou smíšenou bandou opilců (jsem zvědav, kdo z nich mě první praští za tuhle větu) a dal jsem si s nimi nějaké to pivo.