JEŽEK BEZ KLECE

Na četná přání sympatizantů bodlináče začínám zase s tvorbou tohoto tvora.
Doufám, že se mu v konkurenci různých "ksichtoknih" bude dařit jako kdysi a budete se u něj bavit stejně, jako já při psaní.

18.9.2012:
Celé dopoledne jsem s pokoutním prodejcem a s kolegou J.A. strávil hraním si s elektronickými robůtky. To vám umí věcí! Spousta čidel, spousta možností, můžete na něj mluvit, pískat, foukat nebo plivnout a on buď zdrhne a schová se pod skříň nebo vám utrhne hlavu a nacpe si jí do kapsy. Běhá, skáče, čmuchá, čenichá, metá předměty - prostě cokoli, co si vzpomenete a co jde naprogramovat. Už jsem jich pět objednal, budou mě na prackách nosit.

Odpolední návštěva sestřenky-zubařky L.F. Půlka pětky vpravo nahoře mě zbaběle opustila, což jak sami uznáte mi velmi bránilo v konzumaci gumových medvídků. L.F. začala sochat nový zoubek, je to profesionálka, téměř vše mělo zdařilý průběh, pouze se na chvíli zaseknul dopravník amalgámu do mého orálního otvoru (žádná sprosťárna, vzpoměňte, kam se dává ORAL B) a dvakrát zhasnul doutnák u výbušné miny na odstranění zubního kamene. Večer mi trošku otekla huba, šel jsem brzo spát, snad rychle splasknu.

19.9.2012:
Už dlouho mi vrtá hlavou chování rádia v mém autě. Jakmile se ocitne zhruba 3 kilometry od Ledče, vesele zpívá, radostně poblikává diodkami, ladí stanice dle přání a vůbec se celkově chová velmi mravně. Jakmile se však přiblíží zmíněnému perimetru našeho městečka, chrčí a šumí, mění hlasitost zvuku, ledky zalezou někam dovnitř, ze stanic nabízí jenom Český rozhlas a i ten se nedá poslouchat (nemyslím obsah, nýbrž kvalitu). Co s ním? Co tím chce říci?

20.9.2012:
Pilný dopravce mi předal robůtky! A celých 5 kousků! Kdybyste věděli, kolik emocí se mnou cloumalo, když jsme místo vybalování těch elektronických broučků musel jít učit! Hned po pracovním výkonu jsem se s dcerkou vrhnul na jednoho z nich a během slabé hoďky jsme ho měli v kupě. Chvilka testování a programování a už drandil po chodbě gymplu, učuchával, boural a očůrával všechny stěny.Vyndali jsme tomu malému darebákovi baretky, aby nedělal v autě neplechu a přesunuli jsme se s dalším jeho nesloženým kolegou domů. Tam jsem nechal skládat synka, já tam byl jen na dokumentaci, jak vidíte níže:

Takhle to vypadá v rozebraném stavu, prostě spousta zpracované ropy:


Začíná vznikat robůtek, konkrétně od kolečka:


Trošku větší kolečko:


Dva motůrky, na každé kolečko jeden, základ robůtka:


Na motůrky nosný systém a kolečko:


Řídící jednotka mu sluší:


Ještě přidat velká kola a dráteničinu:


Robůtek s čidlem na zvuk, na tlesknutí za námi běhal jak ochočený buldozer:


Ultrazvukové čidlo, robůtek vypadal jako Johny Pětka, vyhýbal se stěnám a chtěl nám prchnout ze schodů dolů. Chycen a umravněn:


Tak nevím? Mělo něco zbýt?:


Fífa vyčítavě čučí na stavbyvedoucího, cože mu to do jeho dominia pustil za vrčící bestii, navrch ještě skoro stejné váhové kategorie jako on:


23.9.2012:
Po celodenních hrátkách s robůtky jsem je donutil k pohybu, zvukovým projevům a vzájemné komunikaci. Dokonce už svými chapadly umí kankán! Fífa už rezignoval, jednoho robota měl celkem pod kontrolou, když se jich ale po místnosti pohybovalo několik, vznešeně odkráčel pryč a celý zbytek dne se tvářil, že neexistuje. Mám nápad, že by mu jeden z robotů mohl nabídnout něco k snědku, uvidíme, jak Fífa zareaguje. To by I.P.Pavlov čuměl, jaký dělám se psy pokusy!

24.9.2012:
Školení ředitelů a ajťáků krajských škol se všemi milovaným Microsoftem. Paní, která věkově vypadala na poradce Microsoftu při programování MS DOS verze 1.0, nás poučila o nové možnosti nákupu jejich úžasných softvérů, nejlépe formou každoročního pronájmu. Po naší škole by chtěla cca 100 tisíc ročně. Jako hlavní bombu uváděla, že v ceně je i jejich antivirák. Když jsem jí jemně naznačil, co si s antivirákem i s pronájmem mohou udělat, zařadila mě do kategorie "Wokenní nepřítel č.1" a začala mě ignorovat. Když postupně na mou stranu nepřátel přidala většinu přítomných ajťáků, zvedli jsme se a šli kouřit, čůrat, pít kafe... Prostě tam zbyli jenom nechápající ředitelé. Když nás ukecali k návratu, hrál jsem až do konce s jedním kolegou lodě přes modrý zub. Prohrál jsem.

25.9.2012:
Šeredně mi v práci řádí nějaké divné patogení zóny, které si speciálně vybírají elektroniku. Problémy si píšu na tabuli. Velké problémy červeně, malé modře. Zjistil jsem zajímavou matematickou úměru - když opravím a smažu červený problém, objeví se další dva modré problémy. Pokud vyřeším a smažu jeden modrý problém, objeví se šéf se třemi červenými problémy. Takhle abych si šel vyfasovat nové fixky!

26.9.2012:
Po celodenním heroickém výkonu a odchodu domů po osmé večerní zůstaly na tabuli pouze čtyři červené a jeden modrý úkol! Snad se už žádný další neobjeví a zítra všechny stávající odmažu.
Prohibice končí. Lidi zase můžou chlastat legálně. S mým postojem k tvrdému alkoholu by klidně prohibice mohla trvat celou další pětiletku.Ale stejně je konec dobře a chytře načasovaný, neb národ čekají tři dny volna a to se bez tvrdého chlastu přežít nedá.

27.9.2012:
Slyšel jsem jeden dobrý návrh: Až bude někdo pořádat charitativní koncert za oběti methanolové kauzy, určitě by na něm měli vystoupit BÍLÁ a HŮLKA.

29.9.2012:
Navštívili jsme se synkem výstavu Hobby model v P. Spousta autíček, lodiček, letadýlek, vláčků, hraček... Kam oko dohlédlo, všude se něco hýbalo, létalo, vrčelo ... Dokonce i Igráčci byli (něco pro M.P.). Nějak mi ale připadalo, že jsou všechny hračky nehorázně předražené.
Po výstavě jsme se s meziskokem přes jakýsi fástfůd přesunuli do kina na film Postradatelní 2. Na plátně se to hemžilo akčními hrdiny, celkem se tam plýtvalo lidmi a i vtipné hlášky byly. Celkem mě pobavil jeden z masakrujících hrdinů, kdy po rozstřelu nepřítele brokovnicí na malé kousíčky pronesl "Rest In Pieces". A překvapilo mě, že druhé pokračování bylo lepší než jednička. Pokud nehledáte intelektuální vyžití, nýbrž nějakou tu akci, mazejte hned do kina.