JEŽEK BEZ KLECE

1.10.2012:
Tak nám poslanci (zase) změnili průběh státních maturit. Bude jenom jedna úroveň, ta základní, bude se maturovat státně jenom ze dvou předmětů a písemky budou zase opravovat učitelé, kteří dané žáky učili. A prý to tak zůstane minimálně dva roky. Za vymyšlení týhle blbosti někdo kasíroval něco kolem miliardy našich tvrdých korun. Nějak se nám ty monstrakce, organizované státem, hroutí (sociální dávky, registr vozidel, státní maturity...). Asi by to chtělo lidi, kteří budou vydávané prachy na tyto akce kontrolovat. A hlavně by ti lidé tomu měli rozumět. Jako bonus bych navrhoval nějaké testovací období na podobně velikém vzorku dat, jaký bude v reálu. Výmluvy, že registr vozidel bez problémů běžel autorům na jejich domácím počítači s daty o dvou autech, jednom malotraktoru a jedné tříkolce, bych trestal stylem "jedno tělo mínus jedna hlava".

2.10.2012:
V našem sále pořádala ZŠ besedu s Drop-inovým Doudou pro své žáky. Kdysi (drahně tomu asi deset let) jsem jednu jeho besedu viděl, byl jsem zvědav, co se na drogové scéně za tu dobu změnilo. Podle průběhu besedy vůbec nic. Stejné věty, stejné hlášky. Možná by to chtělo nějakou modernizaci - nejen obsahu, nýbrž i moderátora, věkově přiměřenějšího posluchačům. Znám z vlastní zkušenosti, že od určitého věku moderátora mladiství zařadí jeho kecy do kategorie "povídky starého zbrojnoše".

5.10.2012:
Otec mě požádal o dvě malé službičky - přemístit starý kotel do výkupny šrotu a o vytažení čerpadla ze studny, prý na něm nefungují čidla. Kotel stál pod hnusným kopcem, otec vymyslel složitý systém valících se trubek, po nichž by se měl kotel dostat na kopec a na káru za autem. Chvilku jsem na něj čučel, jak připravuje trubky a řeže je na potřebnou délku, když si pak na chvilku odešel pro nový kotouč, odpojil jsem kárku, sjel s ní pod kopec, svalil na ní kotel a vyfrčel s kárkou na kopec. Otec na mě celou cestu do výkupny bručel, pak z něj vypadlo, že ho nejvíc štve to, že tenhle způsob nevymyslel sám. Poučil jsem ho, že čím větší lenoch, tím lepší nápady.
Pak jsem se jal vytahovat čerpadlo ze studny. Otec mi raději dopředu neprozradil, že váží nějakých 20 kilo a je 30 metrů hluboko. Ta trubka a kabely, které k čerpadlu vedly, vážily taky nějakou tu hřivnu, funěl jsem u toho jako hroch v říji. Po vytažení a proměření čidel jsme samozřejmě zjistili, že závada je někde úplně jinde. Čerpadlo a příslušenství jsem očistil a posléze si opět trošku zafuněl při vracení všeho toho harampádí zpátky do ďoury.

6.10.2012:
Po dopoledním dilematu "budu/nebudu něco dělat" jsem odkráčel za M.H., chtěl otevřít naší budovu, prý tam zavede nějaké abiturienty na srazu asi po milionu let. Měl obavy, zda účastníci srazu poznají učebny, ve kterých kdysi dávno trávili mladá léta. Jeho obavy byly celkem liché, drtivá většina zúčastněných nepoznala ani budovu. A stejně chtěli brzo vypadnout, neb vidina alkoholu jim byla bližší než slzy roněné při vzpomínkách na tělesnou výchovu v bílých tričkách a červených trenýrkách s lampasy.

7.10.2012:
Dopoledne jsem trošku zafungoval, resuscitoval jsem počítač, který už měl klinickou smrt. Docela se vzpamatoval, jen se obávám, aby to nebyla předsmrtná křeč. Majitel šťastně odskotačil, nějak se mi zapomněl za předvedenou dřinu revanšovat. Zůstanu chudým.

8.10.2012:
Rada města. Celkem nic zajímavého, až na schválení prodeje pozemků na starém sídlišti na garáže. Bude jich k mání 16, kdož máte zájem, zajímejte se! L.M.-R. se nám začíná zakulacovat - teda ne že by tlousla, nýbrž ona je teď 2 in 1 - dva v jednom. Konečně jsme s ní vytřásli informaci, proč chlapi nemůžou spát naostro - prý by si ho mohli zlomit. S ohledem na průměrný věk rady to byla celkem nezajímavá informace.

12.10.2012:
Firma S. otevírá zrekonstruovanou a zvětšenou prodejnu na náměstí. Omylem jsem se tam nachomýtnul, ale když už jsem byl vevnitř, pokoukal jsem, co že to prodávají. Nic mě nezaujalo, kšeft nebude. Co mě ale zaujalo, byl skákací hrad. Když jsme se na něj s kolegou J.A. hrnuli, velmi surovým způsobem nás odehnali ostří hoši s prapodivnými průpovídkami o dětech a váhových kategoriích. Na můj následný požadavek - balónek s nápisem - už ani nereagovali. Skrblíci!

13.10.2012:
Ve volbách do krajů jsme sice v našem krásném městečku překročili nutnou hranici 5% (tímto moc děkuji všem, kteří nám vrhli hlas do urny), celkově jsme to ale na Vysočině "presráli". Tak se zase budeme těšit na další 4 roky spolupráce oranžových s rudými.

14.10.2012:
Život je zvláštní. Už bych měl být ve svém věku natolik obouchaný, aby mě nepřekvapily proměny některých konstant. A ono ejhle! Skoro nic není tak, jak to vypadá. A řešení bude velmi složité. Za některé křižovatky se člověku opravdu nechce, leč nutností je tyto křižovatky profrčet a nezpůsobit dopravní kolaps. Další dny ukážou.

15.10.2012:
S řešením křižovatek mi velmi pomohl F.D. Až budu v jeho věku, doufám, že taky někomu předám pomocí jedné věty uklidňující moudro. Jestli do té doby nějaké moudro budu mít.

16.10.2012:
Mám tu počítač od jedné opravdu renomované a známé japonsko-germánské firmy. Prý přeinstalovat. Tak jo. Wokna nainstalovat - půl hodina, najít ovladače - už to trvá týden a pořád jsem na začátku. Cedulky na počítači nesouhlasí, výrobní čísla jsou asi z odšťavňovače, internetová fóra plná otazníků a žadné odpovědi... Nakonec jsem ho přepral, ale už to nechci nikdy zažít. Až mi zase někdo přinese počítač od této firmy, tak svatosvatě slibuji, že ho vyženu! Za ty prachy, námahu a čas to fakt nestojí.