JEŽEK BEZ KLECE

1.12.2013:
Naštval jsem svou dcerku, i když nechápu proč. Debatoval jsem se svým oblíbeným gynekologem L.Š. a do místnosti vstoupila dcerka v náručí s naším trhačem (tím myslím psa). Gynekolog se zakřenil a optal se, cože je to za obludu. Bezelstně jsem mu odvětil, že to není obluda, ale má dcerka. Moje snaha bránit potomstvo se nesetkala s pochopením.

2.12.2013:
P.F. mi poslal návrh tří romantických vět, které lze použít na prvním rande. Pokochejte se a nechte se inspirovat:
1. Podrž mi to pivo, musím se jít vysrat.
2. Necítíš z toho hadru chloroform?
3. Nekažme si toto krásné znásilnění ještě vraždou...

3.12.2013:
Bomba! Filipes s Móricem přestanou vyrábět Petrušky a Startboro. Co bude čoudit P.F. u kávového intermezza s P.Č.? Co bude u huby doutnat mě? Prý jeden druh Petrušek zůstane, ale s jinou náplní! Už takhle stačí, že když se zamyslíte a netaháte, tak cigaretka zhasne a máte z toho hnusný čvaňhák. Jasně, už slyším škarohuby: Přestaň kouřit! Já ale plním své dlouholeté novoroční předsevzetí, že nepřestanu kouřit.

4.12.2013:
Synátorovi vytrhli dvě osmičky z orálního otvoru. S nateklými tornami vypadá jako roztomilý syslík. Dokonce mu i něco sešněrovali v papule, nemůže jíst. Poťouchle jsem mu nabízel kus šunky, nechtěl. Sbaštil jsem jí sám. Je ale fakt, že od extrakce mizí jídlo z ledničky výrazně pomaleji.

5.12.2013:
Pokouším se dostat V.Š. z majlového blacklistu (to je takovej práskačskej seznam spamerů). Dostal jí tam takový hezoučký mrňavoučký roztomiloučký virusek. Je to docela problém. Snad se to podaří.
Navštívil jsem kvůli lékařské kontrole svého mastičkáře (nějak se mi splašil loket z pádlování a práce). Zkonstatoval, že už jsem zdráv (to mi nemusel říkat) a že už jsem dlouho neabsolvoval preventivní prohlídku (to mi taky nemusel říkat). Vyděsil mě výčtem všeho, co se mnou bude dělat. Zalhal jsem, že už jsem požil bůček a že tudíž odběr žluté a červené kapaliny je zbytečnost. Asi jsem měl zároveň ve světlech napsáno, že mě tam stejně dlouho neuviděj, tak mi aspoň do ruky vrazili papír (prý na štíťák) a umělohmotnou zkumavku (na tu žlutou kapalinu), abych to prý měl na očích a nezapomněl se stavit. Hodil jsem obé hluboko do kufru auta, s mojí uklízecí pílí to najdu, až začnou tát sněhuláci.

6.12.2013:
Na konci prázdnin jsme vyrazili s J.O. na průzkumnou výpravu na Ohři. Nebudu vás tady nudit prázdným tlacháním o divoké jízdě autem po cyklotrase, překračování nahých žen, vystříhané díře v plotu, policejním přepadovém komandu, tanci s bandou vtíravých divoženek (prostě - nuda, nuda, šeď, šeď), jen chci konstatovat, že Ohře je vodácky zajímavá řeka a určitě se na ní vrátíme. Kdo máte zájem, ozvěte se.

7.12.2013:
Tak máme dva policejní šéfy. Nechám stranou otázku, japa se to mohlo stát, mám ale nápadíček, jak by si mohli rozdělit kompetence - jeden by mohl šéfovat těm policistům, kteří umějí psát a druhý těm, co umějí číst. A jednou za týden by se mohli sejít a sdělit si novinky (jeden ústně, jeden písemně).

8.12.2013:
Pracovní neděle. Pracoval jsem hlavně u V.Š., když už jsem jí vyndal ze všech blacklistů, napsala mi seznam úkolů, co bych měl ještě dodělat. Některé úkoly byly roztomilé - "Vrátit tu zelenou ikonku vpravo dole, z ničeho nic se ztratila" (přeinstalovat jsem Skype), "Vyměnit klávesnici" (tu starou měla špinavou, lepší než vyčistit je koupit novou), "Účetnictví je nějaké líné" (pročistit dočasné soubory), "Neodesílají se objednávky" (moje oblíbená metoda řešení - tak dlouho si náhodně hrát s různými nastaveními, až se to samo spraví). Pak už jsem si jenom hrál s různými www stránkami (před časem jsem se zařekl, že už žádné dělat nebudu, moc muziky za málo peněz, nechal jsem se ukecat, teď jich mám na hrbu pět). I když - na jedny z nich jsem pyšný, během měsíce jsem je dostal z páté gůglovské stránky na první, dokonce i před konkurenci.

9.12.2013:
Takhle nějak vypadá můj pracovní den: Brzy ráno školení pro kolegy "Jak vytisknout třídní knihu snadno a rychle v 5 krocích", pak dlouhé opravování testů (vyplácal jsem spoustu červené barvy z propisky, píše už jen tak, jak prostatik čůrá), pokračovalo to spoustou hodin učení. V půl čtvrté odpolední valná hromada TS, pak Rada města, v pět hodin vpuštění J.D. do našeho sálu s jeho divadelní představením (s Dolinovou jsem jen tak požvanil, s Kratinou pofilozofoval u cigára), přesun k M.P. na výjezdní zasedání Rady města (moje konzumace: 1x pstruh, 3x nealkobír, 1x čaj - vše placeno starostou, dej mu pánbůh za to pevné zdraví a víc takových nápadů), v devět večer návrat do sálu, vyhazov rozžvaněných héreček, úklid, zhášení, zamykání. Po desáté večer doma jako na koni.

10.12.2013:
Dělám teď pochopa v chemickém kroužku, chodím s bandou budoucích alchymistů a mastičkářů k M.Š., pácháme různé hrůzné pokusy. Teď jsme stanovovali dusitany ve vodě, jedné skupině to vyšlo skoro přesně, druhé vyšel obsah dusitanů ve vodě záporný (stejná banda, která po usilovném zahřívání destilační baňky změnila její teplotu z 80°C na 40°C). Když se tam náhodou nudím, čumím M.Š. do knihovny a kontroluji, zda mi některou z těch knih nečmajzla. Zatím jsem našel jen jednu. Asi si jí čmajznu zpátky. Musím ale opatrně, M.Š. mě podezírá, že jsem jí strhul ze zdi odsávací rouru. Já to ale fakt nebyl! Když ta roura spadla, byl jsem od ní minimálně pět metrů! Zhruba. Odhadem. Bohužel mě tam M.Š. načapala s rourou v ruce, neboť jsem se jako správný chemik pokoušel rouru spravit. Některé situace nevysvětlíte.

11.12.2013:
Moje drsná vojenská jednotka. Podle toho, co provádějí jsem si je pojmenoval (zleva): Čmuchal (lítá po místnosti jako magor a vleze do každé díry), Stalker (pronásleduje lidi, jde jim po nohách), Jágr (když před něj dáte loptu, mlátí do ní pseudohokejkou do zblbnutí), Lajnař (když mu namalujete na zem linku, pojede po ní, až se mu tranzistorová hlava bude točit) a ten zlomenej úplně napravo je jejich velitel (umí držet balanc, ale jen chvilku, pak sebou třískne na záda a většinou se rozpadne na dvě půlky). Když je pustím všechny najednou, dopadne to hromadnou srážkou, vrčením, kousáním a opileckým blábolením. Fakt mě to hrozně baví.



12.12.2013:
Přivezli nám novou astronomickou kopuli. Měděně září do dálky, škoda, že postupem času změní barvu. Už se těším, jak budu čučet na Slunce, Měsíc, planety a hvězdy. Jen musím počkat, až nám EU dodá dalekohled. Slíbený byl na září, po malém odkladu (podle nich) by měl přijít v dubnu příštího roku. Jen abych stihnul objevit svou kometu či hvězdu ještě v tomto desetiletí. Už mám název - Troublemaker Péťa 9.

13.12.2013:
Nepřipravené akce mám fakt rád. Probíhala na jedné nejmenované speciální základní škole v našem městečku asi takto:
Dobrý den, jdeme na tu akci.
Výborně.
Můžeme si vyložit materiál a nástroje?
Samozřejmě!
(po půl hodině vykládání a přípravy) Můžete nám dát to zařízení, které máme namontovat?
Nemůžeme, ještě nepřišlo!
Takže si to máme zase sbalit?
Asi ano.
(po půl hodině nakládání) Nashledanou!
Nashledanou!


14.12.2013:
Celý den jsem tvořil DUMy (informace pro BIS, CIA a FBI: s náboji, pilníkem a ustřelováním hlav to nemá nic společného, jde o Digitální Učební Materiály, musíme je vytvořit pro EU, aby neměla pocit, že nám dává prachy zadarmo). Musím jich vytvořit 60, dostal jsem se na číslo 14 ve finálním tvaru.

15.12.2013:
Zase akce DUM - DUM, přerušená koncertem ZUŠ a návštěvou chlapců R.K. a O.J. od flyboardů (musím jim udělat trochu reklamy, jednak jsem jim dělal stránky a jednak když se podíváte, na čem létají, tak tady moc dlouho nebudou). Mám od nich dvě poukázky na let, raději je rozdám, přece jenom jsem už starší člověk a svou smrt si představuji v jiném prostředí (poněkud sušším). Večerní DUM - DUM číslo je 31.
Při odjezdu domů jsem si málem nabil čenich na kostkách před školou, inverze nám tak nadělila vrstvu ledu. Matka příroda je děvka (Murphyho zákon).

16.12.2013:
Začíná každoroční blázinec, jak utratit zbytek školních peněz v rekordně krátkém čase. Tvořím objednávku na vybavení elektronickým šrotem, ze začátku měla šest položek, po návštěvě kdekoho se rozrostla na 32 položek. Po čtvrté hodině odpolední jsem zbaběle prchnul naučit dcerku něco o databázích.

17.12.2013:
J.P. mi poslal horoskop s dovětkem "opravdu upřímný". Pod svým znamením šťoura jsem našel toto:
Nespolehlivý a podle vychcaný. Vrchol dosáhneš jen díky tomu, že nemáš v sobě ani gram morálky. Jsi ten největší špinavec v celém zvířetníku. Díky bohu většinu štírů ještě včas odkráglujou ...
Nespolehlivý - souhlasí, podle vychcaný - sakra, asi taky, morálka - to jsem nikdy neměl, takový svinstvo mi do organismu nesmí, špinavec - tak to teda ne, to se musím ohradit, meju se pravidelně na velikonoce a výročí VŘSR, odkráglování - zatím asi nenastal můj čas, ale čekám to každou chvíli.

18.12.2013:
Zasedání ZM. Starosta raději přesunul díky úvodní hlášce kolegy J.D. přípitek ke konci roku až na závěr zasedání. Pak celkem hladce schválen rozpočet, následovaly celkem nezajímavé body, na konec menší debata o omezení trhů na náměstí (i mě trhovci štvou, něž jsem přešel náměstí, dostal jsem dvakrát vynadáno, že se jim motám po stánku, zakázat je nelze, trhy jsou oblíbené).

19.12.2013:
I.S. přinesla úvahu pro drsnější povahy: "Nekrofilové to mají v lásce těžké. Teď jsem četla o jednom, kterému se vztah rozpadl po čtrnácti dnech."

20.12.2013:
Přijel M.H. (starý kolejník), pohráli jsme bowling, kulečník (všechno jsem prohrál), požvanili, poslali pár provokativních SMS a šli spokojeně domů. Že se M.H. pokusil nahradit squashový míček naším psem, to mu odpustím.

21.12.2013:
Citát dne pro fanoušky Star Wars: "Všechno, co jsem ve filmu řekl, vypípali!" R2D2

22.12.2013:
Bývalý ledečský policejní náčelník J.W. byl bleskurychle transportován na JIP. Z ověřených zdrojů je jasné, že to nebyla sranda. Zpoždění transportu o hoďku by znamenalo náčelníkovo nebytí. Popřejme mu čiperné uzdravení a ještě mnoho normohodin natočených u H.

23.12.2013:
Vyráběl jsem bramborový salátek podle otcovy receptury. Receptura se mi zdála z půlky moc chudá, z půlky moc náročná. Kreativně jsem měnil komponenty, nakonec měl můj výtvor s původním návrhem společné asi jen ty brambory. Potomci ochutnávali tak vehementně, že po pár minutách zbyla jen půlka původního množství. Vydědil jsem je, dostali k tomu ještě po čumákách a byli zahnáni do svých rezervací.

24.12.2013:
Čím jsem starší, tím víc mám rád měkké dárky. Se všemi jsem byl spokojen, počkejte, zase bude platit věta "kudy chodím, tudy zdobím". Akorát synátor mi dal malinkatou kopii barelu do lodi (objem cca 5 litrů), může se do ní cpát všechno to, co chcete mít po ruce a nechcete pořád lézt do velkého barelu či vaku. Nebo se v tom můžou chladit nealkoholické nápoje.

25.12.2013:
Klasické kafrací kolečko s příbuznými. Všude do mě cpali všelijaké dobroty, nijak jsem se nebránil. Trošku místa jsem si ale v bříšku nechal, aby se mi tam vešlo klasické povánoční pivo. Vešlo se i s několika kamarády.

27.12.2013:
Vyrazil jsem za synovci, oba naráz chtěli přeinstalovat noutbůky. A prý když už jsem tam, mohl bych se kouknout na počítač V.Č, tablet sousedky, starý noutbůk synovců a PC na místním obecním úřadě. Po čtyřech hodinách jsem to všechno nechal rozpracované a nechal se odvézt do H.B. na pivo (prý skvělá restaurace). Místo bylo jen v nekuřácké sekci, obsluha šnekoidní a pivo ředěné jinou značkou s menší voltáží. Raději jsem brzo zmizel a nechal se ukecat na místní pivo v B. Obsluha vzorná, pivo fuj.

28.12.2013:
Moc jsem toho nenaspal, před svítáním jsem už zase seděl u toho elektronického šrotu.Všechno se odpoledne podařilo dodělat, dokonce jsem našel i hodinky, které jsem dva týdny postrádal (měl jsem je v nářadí, asi bych je při práci měl odkládat jinam). Při odjezdu domů se dálková světla v mém vozidle rozhodla, že budou půl sekundy svítit a půl sekundy ne. Domluvil jsem jim dvěma ráznými údery, zalekla se a svítila až domů.

30.12.2013:
Přišel zpožděný ježíšek. Dostal jsem služební telefon, přístroj jsem si mohl vybrat sám, dostal jsem půl hodiny na výběr, nákup a donesení. Vletěl jsem do S., v zúžené nabídce jsem podle parametrů zjistil, že mají jen jeden typ, který je vhodný, popadl jsem ho a mazal zpátky. Dalších pár hodin jsem se snažil tu potvoru dostal alespoň do trochu podobně vyladěného stádia jako byl můj starý telefon. Snad se to nějak podařilo, pár věcí mě ale irituje, snad to odstraním. Druhým dárečkem byla objednávka nového počítače na můj stůl. Starý počítač po sedmi letech úporné práce provádí takové věci, že by i tvůrci operačního systému čubrněli, co všechno je možné. K novému stroji jsem si objednal dva monitory, už se těším, že se mi na ně všechna okna v pohodě vejdou.

31.12.2013:
Ze všech možných pozvánek na kvalitně strávený poslední den roku jsem si nevybral a zůstal doma. O půlnoci jsem zacpal trhačovi uši, aby se nebál (ještě není zvyklý, je to jeho první silvestr), popřál rodičům zdravíčko do dalšího roku (nebylo čím ťuknout, domácí silvestry provozuji nealkoholické) a šel do hajan.