JEŽEK BEZ KLECE

1.1.2014:
Současný prezident přesunul novoroční projev na povánoční dobu (chválil se chlapec, chválil, dokonce i tím, že porušuje ústavu), minulý prezident využil volného prostoru a pronesl také své hodnocení roku (chválil se chlapec, chválil, všechny ostatní kritizoval). Prý nás čeká ještě projev knížete Černokopečka. Už čekám jen na Bobo, na tu se dá aspoň koukat (poslouchat ne).

2.1.2014:
Musel jsem pracovat, náš školník šetří palivem, v učebně jsem začal při 13°C. To není teplota pro normální práci. Proto jsem po půlhodinovém dýchání na teploměr vyhnal rtuť na 16°C, což už se dalo vydržet. A teď vážně. Na onu vyšší teplotu jsem teploměřič dostal zapnutím všech počítačů a instalací aktualizací. Děkuji, Microsofte!
Večer jsem se šel ohřát k H. ke kamnům, bylo tam příjemně, tak jsem pobyl.

3.1.2014:
Už měsíc se pokouším převést dvě telefonní čísla k jinému operátorovi. Nejdřív bitva s původním operátorem, po několika výhružných rozhovorech jsem z něj vymámil převodní číslo. Těšil jsem se, že pak už půjde všechno jako po drátkách. Chyba můstku! Nový operátor má buď nefunkční počítače (celé vánoce), nebo se technici spletli, nebo někdo neznámý zrušil smlouvu. Poslední informace je, že nikdo netuší, kde je chyba. Už mám doma šest(!) SIM karet, čtyři z toho prý mám zahodit. Jestli to tak půjde dál, někdy z jara si snad majitelé čísel zavolají.

5.1.2014:
Ač neděle, zase musím do práce. Teplota se vylepšila na 13.5°C, naštěstí mám zrovna běhavou práci, zapotil jsem se na slušnou provozní teplotu. Napsal jsem si body, které je nutno udělat, bylo jich jedenáct. V devět večer jsem jich měl osm odškrtnuto. Zbytek vyřeším příští týden v takovém pořadí, jak intenzivně na mě budou jednotliví zadavatelé řvát.

6.1.2014:
To zase ten den začal! Hned po ranním probuzení a při přesunu na místnůstku s čůrajícím chlapečkem se začaly dít věci! Nejdřív jsem v ranním šeru nakopnul košík se žlutozelenou chobotnicí. Po obcházení této nohaté obludy jsem šlápnul na krtka. Byl celkem zticha, tož jsem vybral smyk a pokračoval dále. O pár metrů později jsem šlápnul na maličkého ježka, vyděsil jsem se, když na mě lítostivě písknul. Jako poslední mě dorazila pískající mrkev v kuchyni, to už jsem se fakt naštval. Odpoledne si vezmu našeho psa bokem a velmi rázně mu vysvětlím, že nesmí v noci roztahovat hračky po celém baráku.

7.1.2014:
Situace kolem dvou policejních prezidentů se zahušťuje. Jsou odvoláváni, přivoláváni, odvolávají se, nechtějí pryč, prostě se drží funkce jako klíště. Koho z nich vybrat a koho poslat šlapat chodník? Nevím. Notoričtí ekologové ovšem tvrdí, že je lepší vypálit Červíčka než Lessy.

8.1.2014:
Přivezli mi hromadu IT šrotu, mezi tím i nový počítač pro moji maličkost. Zatím se na tu hromadu jen koukám, přemýšlím, kdy se na to vrhnu. Dneska určitě ne, pracovní morálka je na nule.
Odpolední zasedání RM, podařilo se mi městu ušetřit cca sto tisíc. Líná huba, hotové neštěstí. Stačilo jen dodávající firmě předložit lukrativní nabídku: "Chcete půlku ceny nebo nic?"

9.1.2014:
Instaluji pět počítačů, největší pozornost věnuji samozřejmě tomu svému. Ze starého počítače jsem si opsal všechno, co musím dostat do toho nového, mám hustě popsanou áčtverku a škrtám vykonané. Nejak to nemizí. A stejně největší problém je s likvidací obalového materiálu. Kartony a umělohmotné pytle kolem mě létají tak, že by mi i Večerníček záviděl.
Mimochodem, počítač je neskutečně rychlý a výkonný. Posuďte sami: i5-4440 3,1GHz, 8 GB RAM, 120 GB SSD, 1TB SATA, GF GTX 650Ti, 2x 24". Řečeno slovy cimrmanologů: Lepší konfiguraci jsem si nemohl přát!

10.1.2014:
Když se seznam na áčtverce po celodenní práci smrskmul na posledních deset položek, morálně nevydržel můj server to, že se věnuji konkurentovi a vytuhnul. Po dvou hodinách testů a ošklivého nadávání jsem zjistil, že mi jeden z disků v RAID poli (to nemá nic společného se švábákama a mravenčourama, to je hromada disků nahňácaná na hromadě) vyhlásil válku. Chvilku se tvářil jako mílius, fungoval bezvadně. Jakmile jsem se otočil, vypláznul mi za zády do očí jazyk a zase způsobil vytuhnutí systému. Čtyři rychlé otáčky šroubovákem a letěl oknem vstříc elektronickému peklu. Neřád. Server už běží, jak má, jen to RAID pole si chvilku stěžovalo, že přišlo o jednoho člena. Jemně jsem mu myší na obrazovce naznačil dráhu šikmého vrhu směr okno, svižně toho nechalo.

11.1.2014:
Už je to uděláno, už je to hotovo! Pokochejte se, jak vypadá moje nové ajtý hnízdečko:



To vpravo je vzdorný server (hlídají ho dva ostří hoši - los a medvěd), uprostřed občas pracuji (tam hlídá hodně ostrá kačenka, kdyby na fotce nebyla k nalezení, tak je nahoře na spojnici monitorů) a pomocí toho počítačového miminka vlevo tvořím správu sítí. A jen pro zajímavost si všimněte modrého fleku v rohu, to je moje velitelská muchobijka. A na závěr jedna rarita této fotografie: Koukněte se na losa, ať na něj koukáte z jakéhokoli úhlu, nikdy se na vás nedívá.

12.1.2014:
Odhodlání je perfektní lidská vlastnost. Na dnešní den jsem pevně odhodlán nic nedělat. Plním na 100% a více. Poloha volně ležícího střelce s občasnou změnou směrem podrbání naší parodie na psa. Mimochodem, s mým odhodláním mi to chlupaté stvoření pomáhá, plní na 120%.

13.1.2014:
Pilný dopravce dovezl čidla, která jsem objednal těsně před zimním slunovratem. Okamžitě jsem je začal vybalovat a připojovat ke kompjůteru.
Jako první byla fyzika. Hm, Ohmův zákon funguje, voltmer voltmetruje a ampérmetr ampérmetruje. Kreslí to nezajímavé křivky, po zběsilém točení s čudlíky se to trošku podobalo mému EKG těsně po ranní resuscitaci.
Čidlo na radioaktivní záření se vyloženě flákalo, těch pár pípnutí Gajgra s Milerem mě nenadchlo. Pryč s tím!
Až čidlo na měření teploty mě trošičku potěšilo, strkal jsem ho do všech možných otvorů. Lukrativní nabídku kolegyním na proměření bazální teploty všechny odmítly. Nechápu proč.
Druhá na řadě je biologie. To už je jiná muzika! Zavíral jsem kytičky do skleněné baňky s dvěma čidly na oxid uhličitý a kyslík a pomocí svetru jsem jim simuloval den a noc. A fakt poslouchaly! Chlorofyl se zelenal, až mu vodníci záviděli, fotosyntéza se po svetrové pauze flákala, lupeny čubrněly, jak se střídání dne a noci zrychlilo. A taky jsem zjistil, že když kytce odeberete trochu lupení, vyráběj ty sirotci kyslík hodně dlouho po oddělení od mateřského lůna. Nadšení.
Čidlo na měření síly stisku ruky jsem nejprve vyzkoušel na kolemjdoucích studentech, pak jsem letmým pokusem zjistil, že mnoho nezletilých se dostalo nad mou hodnotu. Rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Po mnoha minutách dřiny a odříkání jsem zjistil, že se bezpečně na první místo dostanu tak, že si na to čidlo sednu.
Čidlo na měření srdečního tepu a tlaku krve je nějaké porouchané, ukazovalo mi hodnoty, které by měly příslušet vetchému starci. To budu muset reklamovat.
Poslední je chemie. Měřidlo pH jsem vyzkoušel na mnoha nápojích a výsledek byl takový, jaký předpokládám již několik desetiletí. Sladké nealkoholické nápoje jsou tak kyselé, že by se leckterá tchýně zastyděla. Džusy jsou na tom podobně. Voda je moc neutrální, mohla by poškodit žaludek. A pivo? Kudy teče, tudy léčí!!!

14.1.2014:
Půjčit jsem svou kohortu robotů jednomu darebákovi, udělal mi z nich bandu štátskriplů. Vrátil mi je polorozebrané, nefunkční, jednotlivé dílky byly v jiných krabicích, prostě hrůza. Uronil jsem slzičku, všechny jsem rozebral na primární dílky a jal se je třídit na jejich původní místečko. Vzhledem k tomu, že každá krabice má 431 dílků, trvala mi ta legrace pět hodin. Výše zmíněný darebák mi ztratil TŘI dílky, asi na něj podán trestní oznámení za zanedbání péče.

15.1.2014:
Probíhá den otevřených dvěří v našem lyceu, využívám toho ke znovuzrození mých pěti robotů. S láskou a péčí je stavím, kablíky mravním, baterie dobíjím. Po pěti hodinách mám pět krásných robůtků, jeden jako druhý. Poté jim čistím paměť, aby na toho zločineckého darebáka zapomněli, dávám jim dokonce jiná jména, prostě totální restart. Už zase pyšně stojí na skříni, připraveni předávat své umění mladé generaci. Už nikdy je nikomu nepůjčím!



16.1.2014:
Po několika desetiletích znovu supluji tělocvik. "Supluji" je poněkud silné slovo, podle nové vyhlášky už funguje jenom "dozor". Dozírám na malou skupinku dětiček sotva se na našem ústavu ohřejivších, dal jsem jim na výběr fizminutky nebo počítače, vybrali si správně. Vyvázl jsem z toho se ctí, představte si, že bych musel popoběhnout!

17.1.2014:
Divadelní představení v našem sále, konečně celkem normálně se chovající herci. Trávníček akorát zapomněl dekoraci, zapůjčil jsem mu dvě mapy a dvě biologická schémata. Celkem se hodily, představení se totiž jmenovalo "Sborovna". Nevím, co by dělal, kdyby přijeli do kulturního sálu např. v Závodech těžkého strojírenství v Porubě. Kluková mě lehce vyděsila, když prvně promluvila, její hlas fakt stojí za to.
Jelikož mi server v učebně už chcípnul definitivně, místo sledování hereckých výkonů jsem se pokoušel o jeho resuscitaci. Celkem se zdařila, ale díky minimální teplotě v místnosti jsem u lékařského zákroku zmrznul na kost.

18.1.2014:
Sobotní pracovní předsevzetí vzalo za své díky mému frňáku přeměněnému na vodovodní kohoutek, včerejší teplotní šok si vyžádal své. Vskočila na mě rýma, furt smrkám a trousím kolem sebe viry a bacily. Naordinoval jsem si nicnedělání.

19.1.2014:
Včerejší problém pokračuje, jen trošku programuji.
Informace z dění v městě: Bývalý starosta S.V. dostal od krajského soudu potvrzení rozhodnutí soudu nižší instance, už je pravomocně odsouzen. Už jsme ho rok a půl na zasedání neviděli. Měl by složit mandát, jestli tak učiní, je ve hvězdách. Pokud ano, nastoupí za něj náhradník. Mě je to celkem jedno, stále si ale říkám "Lepší S.V. doma na kanapi, než M.K. na zastupitelstvu".

20.1.2014:
Zasedání ZM. Málo bodů, šlo víceméně o poslední kosmetické rozpočtové změny minulého roku a změny roku tohoto. Všechno hladce prošlo. Dobré zjištění - loni jsme šetřili, co to šlo, zbyla nám na účtě celkem slušná částka, bude na investice v letošním roce.

21.1.2014:
Jsa rozjásán, že budu brzo doma, jsem po čtvrté hodině odpolední sedl do auta a otočil klíčkem. Baterie na mě z posledních sil pomocí kontrolek naposledy blikla a odešla do věčných lovišť. Synek mě vyvolen a povolán odvezl domů, celý večer jsem brblal nad pomyšlením o dalších výdajích. Auto jsem za trest nechal na školním dvorku. Zítra to zkusím nějak vyřešit. A nebo taky ne. Chození pěšky mě celkem baví. A taky se dá na poruchu auta celkem hezky vymlouvat.

22.1.2014:
Ženy by si měly uvědomit, že i muži mají své city. Já konkrétně už od rána cítím šílený hlad ...

23.1.2014:
U M.K. mi mechanika spolkla cédéčko, pak se vypnula a odmítala ho vrátit. M.K. pak nevěřícně kroutil hlavou, co všechno jsem postupně použil: kancelářskou sponku, otvírák na dopisy, kuchyňský nůž, malý šroubovák, velký šroubovák a nakonec kladívko a majzlík. Když jsem CD vypreparoval, pronesl úžasnou větu: "A teď jsem zvědav, jak to dáš zase dohromady!" Díru v počítači jsem zaplácnul kusem plastu a slíbil mu, že mu příležitostně nějakou mechaniku věnuji.

24.1.2014:
T.N. se na mě škaredil, že je v poslední době Ježek bez klece příliš ukecaný. Dobrá tedy. Zkrátím to: Sraz s P.Č., pivo u H. Příchod T.N., odchod na bowling. Výhra. Pivo. Prohra, prohra. Pivo. Výhra, výhra, výhra, výhra. Pivo, pivo. Platba. Nonstop. Odchod.

25.1.2014:
Mráz jako prase. Při venčení náš trhač čučí, co se mu to dere do nozder, nato se začne drát pod mojí bundu, schoval se do vnitřní kapsy mezi občanku a řidičák. Vydloubal jsem ho odkud až doma.

26.1.2014:
Z.Ch. a jeho jmeniny. Klasické kafrání, nebavilo mě to. Ukázal jsem kolemsedícím, jak se dají hrát lodě na dvou smártfounech přes modrý zub. Vypuklo několik bratrovražedných bitev, dokonce i některé vztahy se v zápalu boje začaly hroutit. Když atmosféra zhoustla, spokojeně jsem odešel.

27.1.2014:
Rada města. Obvyklé body s pronájmy, podnájmy a žádostmi. Závěrečný bod zajímavý - asi zřídíme městskou policii. Sice jednočlennou, bez pistolky, zato však se širokými kompetencemi. Už se těším, jaký vypukne v našem městečku pořádek!

28.1.2014:
V jednom malém německém městečku se nadmuly kravičky, začaly vypouštět prdíky v množství větším než malém, stačila malá jiskřička a kravín vyletěl do povětří. Jedna kráva zraněna, tři v šoku a deset uchechtaných k smrti. Asi jako já, když jsem to četl.

29.1.2014:
Narazil jsem na akci našeho výrobce aut s heslem "Za každý prodaný vůz jeden zasazený strom". Jak ale sakra budou řidiči couvat, když jim někdo za auto šoupne strom?

30.1.2014:
Studentíci dostávají na kusu papíru vyhodnocení své pololetní práce. Zase bude v několika rodinách večerní "tanec s vlky". Jeden z žáčků mi s nevinným úsměvem oznámil, že má na tom papíře špatné rodné číslo. Už třetí rok. Zalitoval jsem, že se nesmí studentstvo mlátit. Rodné číslo jsem mu v našem systému opravil, vyfasoval prázdné blankety, vytiskl vysvědčení za minulé dva roky, špatná vysvědčení stornoval a sepsal šeredně dlouhý protokol s vysvětlením, proč jsem to všechno dělal.

31.1.2014:
Ač prázdniny, podnikám služební cestu do Matky Stověžatky kvůlivá novým webovým stránkám školy. Ladíme vzhled. Až to bude hotové, tipnu si, že se internetová komunita rozdělí na dvě skupiny. Jedné se stránky nebudou líbit, budou chtít návrat staré verze. Druhé skupině se taky nebudou líbit, určitě by to sami udělali líp. Snad se najde pár jedinců, kteří mě ze solidarity pochválí za píli.