JEŽEK BEZ KLECE

1.2.2014:
Naší milovanou Vysočinu postihl vichr. V noci sousedovi cosi na provázku spadlo z kurníku, mlátilo to do kusu plechu v pětisekundových intervalech až do rána. Kdybych nebyl lenoch, vylezl bych z vyhřáté postele a šel to "cosi" umravnit, takhle jsem si strčil rohy polštáře do uší a trpěl až do rána.

2.2.2014:
Vichr pokračuje, na vlastní oči jsem viděl sfouknutou kočku z budky na plyn. Koukala jako blázen, kdo do ní strká.

3.2.2014:
Vítr ustal, pro zněmu se ale přes noc vytvořila hodně tlustá ledovka. Ranní dilema jestli si mám rozbít čumák v autě nebo průchodem našeho lesíku jsem vyřešil variantou "procházka". Stejně bych auto z ledu nevysekal. V lesíku jsem předvedl několik krasobruslařských piruet. Naštěstí mě od větších karambolů zachránili protijdoucí do vršku šplhající důchodci s nákupy, od kterých jsem se úspěšně odrážel.
Odpolední zasedání RM v pohodě, déle se řešila pouze petice občanů, kteří žádali změnu projektu regenerace zeleně v našem městečku. Že se projekt nedá měnit za chodu a že jde o dotace, to pominu. Jenom mě zaujalo, jak někteří spoluobčané naráz zezelenali. Když se kdysi ve velkém kácely stromy v celém městě, nikdo ani nepípnul. Jakmile jim ale sáhnete na šťovík pod okny, je z toho průšvih.

4.2.2014:
Dostala se ke mě moc hezká hláška, začal jsem ji používat: "V mém věku už souložím pouze v sebeobraně!".
V ranní rozespalosti jsem vylil hustou sladkou šťávu do klávesnice a myši jednoho ze studentských počítačů, pobryndal jsem také stůl, polstrovanou židli a podlahu. Očista non-IT částí byla jednoduchá, cleaning-hadr od uklízeček splnil svou funkci. Myš a klávesnici jsem podrobil rozborce, všechny díly včetně elektroniky naházel do kýble s teplou vodou, protřepal, nemíchal, vylovil, usušil. Po smontování všechno funguje. Jsem zvědav, jak dlouho.

5.2.2014:
Od rána jsem měl utkvělou představu, že musím něco nutného zařídit a někde v určitou dobu být. Po dlouhém mudrování jsem přišel na to, že je to opravdu jenom utkvělá představa a že mám volné odpoledne. Druhý den jsem dostal vynadáno od tří utkvělých představ, že jsem se na ně vys... Asi to bude chtít nějaké prášky na paměť.

6.2.2014:
Služební cesta do J. na seminář celkem známé firmy, jak oblevnit telefonní volání naší školy. Výsledek? Prý když investujeme cca dvě desítky tisícovek, budeme mít sice pomalejší a hodně agregovaný internet, horší kvalitu telefonátů, avšak ušetříme měsíčně pár desítek korun. Chechtal jsem se ještě při nájezdu na dálnici.

7.2.2014:
Večerní dilema: maturitní ples - jít či nejít? Což o to, nutné úkony bych zvládnul (oholit, vyklepat moly z kvádra, nasadit na ksicht nějaký pěkný výraz), ale vyhlídka shánění dopravy, nevyspání (zítra musím brzo do práce) mě přibily do kanape s variantou "nejít". Však ono to bude i beze mne zdobné.

8.2.2014:
Celý den jsem přetvářel stránky jednomu nadačnímu fondu nedalekého kostela. Spousta fotek křížů a na nich přibitý chlap, cizí výrazy k nepochopení (jeden mi byl povědomý - sakrální, asi se v kostele taky nadává), články a fotodokumentace z brigád, pozvánky na benefiční koncerty ... A jako nevěřícímu psovi mi ani ten nahoře nepomohl. Dřina. Kdyby aspoň ty brigádnice byly ke koukání ...

10.2.2014:
Kvůli chybě jakéhosi úředníka hluboko v minulém tisíciletí nynější pilní úředníci zjistili, že já a všichni ostatní obyvatelé u nás v zoufalé čtvrti máme špatnou adresu. V listopadu minulého roku mi matriční úřednice na našem úřadu ustřihla růžek průkazu občana (asi na památku) a vystavila hnusný žlutý papír, prý pro bdělé policisty v případě silniční kontroly. Svatosvatě jsem slíbil, že se do 30 dnů dostavím do S. na tamní úřad a požádám o průkaz nový. Trošku jsem těch 30 dnů prodloužil a dnes se dostavil na ORP úřad. Ošklivá, líná a pomalá úřednice mě sfotila, vyplnila hromadu papírů a prý zase za 30 dnů si mám přijít pro nový průkaz. Vidím to tak na květen.

11.2.2014:
Zemězkoumáci přeměřili Sněžku a zjistili, že je o metr vyšší a vrchol má 3,5 metru za hranicemi v Polsku. Moraváci můžou jásat, Praděd je tím pádem nejvyšší hora ČR. Aby se nemuseli přepisovat učebnice, mám dvě řešení. Buď anektujeme kus území Polska naší chrabrou armádou, podpořenou Gripeny a Pandury, nebo každý turista, pochodující na Sněžku, přinese s sebou šutr. To by bylo, abychom vrchol Sněžky zase nedostali k nám!

12.2.2014:
Moje auto se začíná pomalu (ale jistě) dostávat do kategorie "Všechno na něm dělá hluk - s vyjímkou klaksonu".

14.2.2014:
Kvůli změně adresy volala živnostenská úřednice, prý jim musím změnu nahlásit. Když jsem jí poradil, ať si zajde do vedlejších dveří, kde jí lenošivá kolegyně prozradí podrobnosti mé změny (počítače asi nemají, jinak by mě neobtěžovali), lapala dost dlouho po dechu a ze zvuků v telefonu jsem usoudil na probíhající těžší variantu infarktu. Pak jsem si vyslechl dvacetiminutovou přednášku na téma "Proč se musí občan dostavit osobně" a "Jak to mají úředníci těžké, oni by to zjednodušili, ale vyšší moc jim v tom brání". Dostavil jsem se tudíž osobně, paní během půl hodiny intenzivní práce do mé adresy dopsala dvě slova, vytiskla jeden papír, podpis, pac a šáteček. Na chodbě jsem pokecal s B.V., zhubla a zkrásněla, oči jsem si mohl vykoukat.

16.2.2014:
Mám v počítači takový čmuchací práskací program, kterým můžu sledovat, co študáci činí, můžu jim zdálky ovládat počítač, zakazovat určité stránky, pouštět jen určité aplikace a spoustu jiných zajímavých činností. Když jsem dostal nový počítač, program nějak přestal fungovat. Dnešní neděli jsem se rozhodl, že přijdu na to, proč nefunguje. ŠEST hodin mi ta sranda trvala! Ale už zase vesele šmíruju!

17.2.2014:
Drby a fámy jsou úžasná věc. Například: půlka našeho městečka už nabeton ví, komu zastupitelé prodali budovu LDN, kolik to stálo a co se tam onen neřád chystá vybudovat. A zatím to je ve stádiu hlášky směrem ke stávajícímu nájemci: "Platíš málo, přitlač!".

19.2.2014:
Zavřel jsem svou opečovávanou kytičku do průhledného pytle, strčil k ní čidla na kyslík a oxid uhličitý a hermeticky uzavřel. Měřil jsem, jestli kytička páchá fotosyntézu tak, jak tvrdí učebnice. Přehazoval jsem přes ní černý pytel, simulaval jsem jí střídání noci a dne. S tím uhlíkem to tak nějak vyšlo, ale kyslíku bylo pořád stejně. Asi se kytička naštvala hrubým zacházením. Zítra zkusím druhý pokus.

20.2.2014:
Druhý kytičkový pokus. Ten kus flóry jsem do pytle arestoval už v šest hodin ráno. Do rozednění až po oběd zase fungovala s oxidem uhelnatým správně, jen ten zatracený kyslík pořád ubýval. Po poledni jsem kytičce udělal černým pytlem bubáka, vztekle zamlžila průhledný pytel a odmítla se přizpůsobit přírodním zákonům. Potvora.