JEŽEK BEZ KLECE

1.1.2023:
Už delší dobu ve mě zrálo rozhodnutí, zda neresuscitovat Ježka bez klece. V dnešní době všemožných sociálních sítí je to opravdu asi těžké retro, ale zkusím to. Pokud to nikdo nebude číst, alespoň si povedu deníček, který mi pomůže v pozdějším věku při sepisování memoárů. Vzhledem k tomu, co všechno si pamatuju, by to bez Ježka byla asi hodně útlá brožurka, podobná autobusovému jízdnímu řádu v Dolní Březince.

No, asi začnu tím, co se u mě za těch deset let změnilo. Skoro nic. Pokud nepočítám změnu zaměstnání, bydliště, manželky, auta, váhy a počtu dětí a vnoučat, tak fakt nic. Ale i tak to zkusím popsat v dalších příspěvcích.

2.1.2023:
První pracovní den nového roku. Zkusím popsat první změnu, a to zaměstnání. Poté, co skončil F.T. jako ředitel školy, ve které jsem pracoval, dostala se do vedení progresivní dvojice s reprodukčními orgány uvnitř těla. Po několika zajímavých organizačních změnách mi zůstaly všechny povinnosti v rozsahu 1,5 pracovního úvazku za jeden holý učitelský plat. Tak nějak jsem posoudil klady a zápory a rozhodl se, že pitomce jsem už dělal dost dlouho a je třeba strčit čumák do jiného hnízda. Skoro dva roky jsem v T.Š. simuloval práci IT admina ve firmě, kde jsem si oprášil svoji Prager Deutsch a do centrály jsem to měl 850 kilometrů. Po oněch skoro dvou letech mě přetáhl do své firmy můj současný šéf, řečený "náčelník". Teď je ze mě ze čtvrtiny admin (prostě se starám o všechno, co je inteligentnější než opékač topinek) a ze tří čtvrtin programátor. Před čtvrt rokem jsme rozjížděli systém, který jsem programoval 6 let. A k mému překvapení se firma nezhroutila, kola byznysu se točí dál a já se začínám věnovat cizelování (prostě z toho systému vyháním brouky) a dalším podpůrným prográmkům.
Podnikání jsem (téměř skoro) umrtvil, občas jen tak pro zábavu lidem blízkým pomůžu z trablí.
Učitelování jsem definitivně pověsil na hřebík, doufám, že ho odtamtud už nikdy nesundám. Ale - kdo ví?

3.1.2023:
Naše vánoční jedlička se přes noc rozhodla, že jehličky jsou zbytečné a udělala kompletní stryptýz. Za trest jsem se na ní vrhnul s pilkou a během půl hoďky jsem jí nacpal do igelitového pytle a provedl transfer směr odpad. Na příští rok přemýšlím o stromečku z ropných derivátů.
Abych tak nějak pokračoval o změnách - manželka. Společně s rozhodnutím o změně zaměstnání jsem se rozhodl, že paroží sice sebevědomému muži sluší, ovšem blbě se prochází dveřmi, je-li příliš košaté. Za pár měsíců poté jsem byl odloven, díky P.V. manželsky rozloučen a za rok nato sezdán s chytrou nohatou prostořekou Amazonkou.

4.1.2023:
A další změna - bydliště. Trvalé mám pořád ve stejném městě od narození, přechodně jsem se přemístil do Stověžatky. Po dvou letech ve sklepním bytě 1+1 se dvěma mrňavými okny jsme se posunuli o pár kilometrů a 11 pater do současného příbytku se super výhledem. Nechci vyvolávat emoce, ale terasa, západ slunce, pivko, čučení do dáli... No prostě - celkem to ujde.

5.1.2023:
Zase na mě skočila nějaká viróza (za poslední čtvrtrok už asi pátá). Z nosu mám dovovod, sedím u počítače a simuluji práci. Jen za jednu videokonferenci se šéfem jsem spotřeboval půl krabice s nápisem "Chusteczki kosmetyczne 2-warstwowe".
A další změna - auto. Jen co moje Fabiana dosáhla plnoletosti, začala si myslet, že je Ferrari a podle toho začala polykat peníze za opravy. Za mrzký peníz jsem ji prodal jakémusi nešťastníkovi (asi si myslí, že udělal dobrý obchod, poněvadž mi nepřišel poupravit ciferník). Má drahá polovička vlastnila stříbrný povoz jen o trošku mladší než Fabiana a protože potřeba dvou dopravních prostředků byla akutní, pořídili jsme další povoz v šedé barvě. Nastala krátká debata, kdo bude jezdit kterým vozem. Jistě tušíte, jak to dopadlo. Dupnul jsem si a od té doby jezdím Stříbrňákem. Naštěstí máme ve skladu šikovné bývalé automechaniky, kteří recipročně za údržbu počítačů dokáží odpadlé či rozpadlé díly resuscitovat.

6.1.2023:
Furt a stále prskám a smrkám. Ale už je to o chloupek lepší. Odpoledne se stavili P.F. a J.J., odšpuntovali jsme medovinu, popíjeli plzničku z PET láhve a moudře spřádali podnikatelské záměry.
A další změna - váha. Tady se musím trochu pochlubit. Když se omezí alkohol, jídlo a naopak zvýší pohyb, dělá to zázraky. V současné době to dělá cca 10 kilo mínus od doby, kdy jsem nastartoval výše zmíněné změny. Ještě to trochu chce, pracuji na tom. Mimochodem, loňské vánoce a svátky byly asi moje první, kdy se váha před a po zhruba rovnala.

7.1.2023:
Smutná událost. Byl jsem na pohřbu P.M., se kterým jsem léta letoucí jezdil na mariáš. 56 let je šeredně nízký věk na umírání. Je ale pravda, že P.M. již od pubertálních let pracoval na tom, aby se nedožil důchodového věku. Žrádlo, cigára, chlast. Dokonce se kdysi zmínil o tom, že mu doktor vážně domlouval, že pokud nezmění životosprávu, tak si nemá cenu zakládat důchodové spoření. Uronil jsem slzičku, odebral se s P.S. a D.K. na řízek s brkaší a smutně s P.S. odjel domů.
A další změna - počet dětí. I přes vyhrožování mé Amazonky, že pravděpodobně nemůže mít děti, se tak nějak stalo, že se počet mých dětí zdvojnásobil. Přibyli dva darebáci (M.S. a M.S.), kteří v současném věku 7 a 5 dávají rodičům docela zabrat. Docela jim závidím jejich hračky (občas si je i půjčuji), za mých jinošských let takový výběr nebyl.

8.1.2023:
Kdysi jsem M.H. z institutu vychovávajícího omladinu slíbil, že to u něj jako správce IT doklepu až do jeho důchodu. Tehdy jsem si myslel, že to bude celkem krátká doba. Kdo by si pomyslel, že bude tak dlouho přesluhovat! No nic. Kýžený okamžik nastal s novým rokem. Proto jsem byl předat funkci mladší krvi. Mladší krev sice netušila, jak se ovládá CMD, jak se z toho instaluje kancelářský balík, jak se autentifikuje tisk atd., ale i tak jsem funkci předal s předpokladem, že každý se může cokoli doučit.
A další změna - počet vnoučat. Dcerka mne již obdařila třemi kousky, přičemž poslední dva šoupla na svět zároveň. Klucí se mají čile k světu, když se sejde pět chlapíků najednou, je to celkem rachot.

9.1.2023:
Ta připitomělá rýma se mě ne a ne pustit! Dostal jsem zákaz chození do práce, prý bych poprskal ostatní osazenstvo. Pokračuji v práci z domova, jde to ztuha, když máte kolem tolik lákadel. Spotřebovávám tedy "chusteczki" a píšu kód k obchodním analýzám.

10.1.2023:
Pořád to samé - "chusteczki" a analýzy. Už z toho blbnu.

11.1.2023:
Vyhodnotil jsem, že už jsem zdráv a přes protesty koledy ajťáka jsem se dostavil do práce. Smrkám tajně a popíjím čajíček. Z každé strany na mě kouká práce, to železo si fakt vždycky počká na moji dovolenou či nemoc a pak za zvláštních efektů odkráčí do věčných lovišť. Tak nějak jsem to ustál a firma běží hladce ke světlým zítřkům.

12.1.2023:
Zítra začínají prezidentské volby. Můj odhad prvního kola - velkouzenář 30%, generál 28%, profesorka 20%. Zbytek max 5%. Nechci hodnotit jednotlivé kandidáty, ale donedávna jsem si myslel, že kdokoli bude lepší, než to co je teď na hradě. Teď už si to úplně nemyslím. Jen abychom ještě s láskou nevzpomínali. No, uvidíme.

13.1.2023:
Nakoupil jsem na utopence 2 kila špekáčků u místního řezníka (buřtíky má velmi chutné), cibuli, ocet a koření a s velkou chutí se večer pustil do přípravy tohoto lahodného pokrmu. Lák hotov, buřtíky oloupány a ejhle - sklenice nejsou tam, kde obvykle. Po delším hledání jsem zjistil, že je naši chlapci použili na své přírodovědné experimenty - v jedné se prohánějí strašilky a ve druhé šnek. Po delším přemýšlení o transferu zástupců živočišné říše směr Valhala jsem si všiml, že jsou sklenice stejně nepoužitelné, poněvadž chlapci do víček udělali dýchací otvory. No nic, zítra si obstarám jiné nádoby a utopenci budou zrát o den déle.

14.1.2023:
Ráno jsme s P.F. odfrčeli do mého rodného města k volbám. Odložil jsem P.F. u jeho sestry, dopoledne se věnoval údržbě IT u J.Š. a V.Š. a po návštěve rodičů jsem dokráčel do volební místnosti. Odvolil jsem a u východu mě zastavil jeden takový obstarožní komanč, prý koho jsem to volil. Abych ho potěšil, řekl jsem mu, že jsem si z nostalgických důvodů nechal volební lístek milovaného velkouzenáře a volební lístek nenáviděného generála jsem pohrdavě zahodil v obálce do volební urny. První chvilku trvalo, než pochopil obsah sdělení, druhou chvilku trvalo jeho vysvětlování, že jsem to udělal špatně a třetí chvilku potřeboval na to, aby pochopil, že si z něj dělám srandu. S hlasitým sípáním a polykáním v zádech jsem hrdě odkráčel.
Doma již nic nebránilo utopení buřtíků, po finiši jsem je odsunul na místo, kde nejsou vidět, přece jenom kolem nich kroužila spousta supů, kteří žadonili o ochutnání. Za dva týdny bude ochutnávka.

15.1.2023:
Možná tomu nebudete věřit, ale zhruba po 35 letech jsem vyzkoušel bruslení. Sebevědomě jsem si půjčil brusle a s výrazem "to se přece nezapomíná" jsem naskočil na led. Trošku to klouzalo. Vlastně ne jen trošku. Hodně to klouzalo. Nohy si velmi pomalu a těžce vzpomínaly na pohyby, které kdysi celkem obstojně zvládaly. Určitě čekáte pikantní detaily o pádech, otřesech mozku a jiných ledových radovánkách. Zklamu vás. Ani jednou jsem sebou netřísknul o led, celou dobu jsem vydržel na nohou. Když jsem po dvou minutách brusle zouval, uzrálo ve mě přesvědčení, že to zase příště zkusím. Třeba. Možná. Když bude příležitost.

16.1.2023:
Při návštěvě příbuzných se mě synek ptal, jestli bude mít v dospělosti také vousy. Po informaci, že určitě, se zamyslel a zeptal se, co když se z něj stane holka. Mojí další předanou informací bylo to, že by mu musel upadnout pindík a půlka mozku. Ženská část příbuzenstva začala hovořit lynči a defenestraci a dokonce podnikla i jisté přípravy. Pod záminkou neodkladné práce jsem se vypařil.